Letiště na Saint Barthélemy: turbulentní vítr a krátká dráha, která končí v moři

29.3.2017

Přiblížení k Letišti Gustava III. na ostrově Saint Barthélemy v Karibiku. Foto: Jiří Pruša

Z letiště Grand Case ve francouzské části St. Martin jsme startovali směr Svatý Bartoloměj. Foto je ale z přiblížení na Grand Case, nikoli ze startu. Foto: Jiří Pruša

Přiblížení na letiště Gustava III. na ostrově Saint Barthélemy. Foto: Jiří Pruša

Ostrovy v okolí Saint Barthélemy. Foto: Jiří Pruša

Letiště na ostrově Saint Barthélemy patří kvůli umístění a krátkosti dráhy i silnému bočnímu větru pilotně mezi nejsložitější letiště světa.

Extrémní letiště IV.: Saint Barthélemy (video) Letiště Gustava III. na ostrově Saint Barthélemy v Karibiku je pilotně velmi náročné. Čtvrtý ze série článků o realizovaných VFR přistáních na extrémních letištích ze světových žebříčků TOP 10 vás zavede právě sem.

Specifika letiště

Letiště na ostrově Saint Barthélemy (Svatý Bartoloměj) je komplikované hned z několika důvodů. Za prvé: při přiblížení není jeho dráha dlouho vidět, protože je schovaná za skalním hřbetem, jenž vede kolmo k dráze a zdvihá se nad ní cca do výšky 60-80 metrů. Druhý důvod: dráha měří 650 m, ale přistát na její práh vyžaduje znalosti i odvahu, protože skalní hřbet před dráhou vyžaduje, aby krátké finále bylo velmi strmé. Při optimálním sestupu se tak na finále letadlo dostává do výšky cca 5 m nad silnicí, která po skalním hřbetu vede, což skrývá další rizika.

Touch and go přistání na ostrově Saint Barthélemy, Letiště Gustava III., Karibik. Video: Flying Revue

Třetí věc, na niž je třeba dávat pozor, je to, že druhý konec dráhy je cca 5 metrů od moře, takže přejetí se draze platí. To je vidět i na některých videích na YouTube, například zde. Letiště navíc leží v údolí, kudy většinu proudí zvýšenou rychlostí vysoce turbulentní vítr. Ten při přeletu hřbetu před prahem dráhy letadlo zdvihne o pár metrů výš nebo ho může o pár metrů spláchnout dolů, v závislosti na směru větru.

Saint Barthélemy Airport - slovo pilota.

Přílet

Příprava: Let na St. Barthélemy jsem zahájil na letišti Esperance – Grand Case ve francouzské části ostrova St Martin. V rámci přípravy jsem prostudoval frekvence a služby řízení letového provozu, se kterými budu muset komunikovat při letu speciálním koridorem, jenž z Esperance/Grand Case vede tak, aby se letadla vyhnula provozu velkého dopravního letiště Princezna Juliana ležícího v holandské části ostrova St. Martin – St. Maarten.

Je třeba speciální licence? Pro malá letadla GA licence potřebná není, ale pro malá dopravní letadla, která sem létají, musí piloti licenci mít. Po mých zkušenostech si ale myslím, že licenci nebo alespoň proškolení by měl absolvovat každý. Netroufal bych si někomu doporučit zde přistát, aniž by to vše absolvoval s místně znalým instruktorem.

Datum letu: Březen 2016 během expedice Karibik 2016.

Odkud: Letěli jsme z Esperance na ostrově Saint Martin.

Počasí: Slunečno, viditelnost skvělá. Jako téměř stále na ostrovech, i tady foukal poměrně silný odpolední vítr.

Přiblížení: Let z Grand Case/Esperance trval asi 20 minut, pak jsem se snažil co nejdříve najít dráhu, ale chvíli to trvalo. Komunikovat jsem s letištěm začal poté, co mě uvolnili z frekvence Apporach letiště Juliana, jehož okrsek zasahuje až sem. Věž letiště St. Barthélemy mi povolila udělat touch and go přistání. Komunikace byla profesionální.

Povolení přistát Bez problémů, vyžádal jsem jej až během letu. Jedná se o neřízené, veřejné letiště bez povinnosti vyžadovat povolení napřed (PPR).

Na co dát pozor

Specifika přistání a startu Podstatně náročnější je přistání. Dráha se používá pouze v jednom směru, protože opačně by při startu nebylo proti skalám možné vystoupat a taky při přejetí dráhy na přistání by letadlo skončilo ve skále. Skončit v moři, to se dá přežít, setkání se skálou by bylo horší 😊.

Můj problém u prvního pokusu byl v tom, že jsem se v turbulentním větru instinktivně bál sklesat příliš nízko nad kolmo vedoucí skalní hřbet. To znamenalo, že jsem pak nebyl schopný přistát na práh dráhy, protože jsem byl ještě příliš vysoko.

Když jsem viděl, že nejdříve se mohu dotknout až někde za půlkou dráhy, tak jsem s mírným zaklením ve výšce asi 10 metrů přidal plyn, postupně zatáhl klapky a dráhu jsem bez dotyku se zemí přeletěl. Bylo to určitě správné rozhodnutí, ale byl jsem zklamaný, že jsem neudělal touch and go. Proto jsem si vše zopakoval při návratu za tři dny. To jsem už letěl níž nad skálou před dráhou a podařilo se mi dosednout někde ke konci první třetiny dráhy. I tak jsem ale pak byl rád, že se mi letadlo podařilo včas zdvihnout. Pláž a moře za koncem dráhy jsme viděli z výšky 2-3 metrů. Tedy docela zblízka...

Letiště na ostrově Saint Barthélemy patří kvůli umístění a krátkosti dráhy i silnému bočnímu větru pilotně mezi nejsložitější letiště světa.

Při vzletu v rámci přistání touch and go je potřeba mít dobré nervy. Udělat rychle všechny úkony, přidat plný plyn a pak možná se zaťatými rty, leč trpělivě čekat, až letadlo dosáhne rychlosti potřebné pro odpoutání. Případná snaha letadlo v netrpělivých obavách z blížící se mořské hladiny zdvihnout dříve než předepsané vzletové rychlosti se může nevyplatit.

Typ přistání Po prvé to byl nízký přelet a po druhé touch and go.

Přistání dosaženo napoprvé? Ne, napodruhé.

Na co dát pozor Je potřeba držet správnou sestupovou rychlost, úhel sestupu, nebát se blízkosti skalního hřbetu před dráhou. V případě, že se nepodaří dotknout dráhy v její první třetině, se nesmí dlouho váhat a je potřeba okruh opakovat nebo udělat jen nízký přelet. Není tu opravdu moc místa.

Reálné nebezpečí při přistání/startu? Největší nebezpečí je, že člověk bude „dlouhý“, a pak letadlo při přistání buď neubrzdí (při plném přistání) nebo ho včas neodlepí a skončí v moři (při touch nad go). Nebezpečný je při přistání i turbulentní vítr, který již tak složité přistání ještě komplikuje. Prožil jsem si všechny tyto obavy a jsem rád, že se podařilo je všechny nakonec překonat.

Emoce Pro mě osobně nebyl první pokus ani pozdější přistání příliš příjemný zážitek. Těch faktorů, které je potřeba překonat, je přeci jen hodně a tak není možné se k tomu ještě radovat. Před příletem jsem cítil chvění v žaludku, jaké to bude. Během přistávacího manévru trochu nervozity z velmi neobvyklého profilu sestupu, překážek před prahem dráhy a silného turbulentního větru.

Vlastnímu rozhodnutí dráhu přeletět předchází vyhodnocení situace – zda zvládnu udělat touch and go a vznést se před koncem dráhy. To je trochu stresová záležitost, protože člověk přistát samozřejmě chce. Při přeletu stres skončil a přišla jen trocha zklamání, že jsme se nedotkli. Při druhém pokusu pak po doteku přišlo soustředění na to provést všechny potřebné úkony (přidat plyn, zatáhnout vztlakové klapky, držet směr) co nejrychleji, abychom se stačili vznést před koncem dráhy. Uvolnění tedy přišlo, až když jsme sice nízko, ale přesto už v bezpečné výšce přeletěli pláž. Pak postupně přišla radost z toho, že jsme to zvládli, ale také i z toho, že „už to mám za sebou“.

Úroveň komunikace s personálem, byrokracie: Na letišti jsme nebyli. Snažil jsem se vyhnout místní byrokracii, které jsem měl při létání po Karibských ostrovech už docela dost. Řídící na St. Barthélemy dává jen základní pokyny a dál nechává vše na pilotovi. Při touch and go mi po doteku hlásil, že jsme se dotkli ocasem dráhy. Vím ale, že to nebyla pravda. Protože to bylo jenom přátelské upozornění, nechal jsem ho při tom.

Postavení letiště na soukromém žebříčku TOP 10 J.P.: Naprosto bez diskuze na 1. místo. Saint Barthélemy je nejsložitější "žebříčkové" letiště, na kterém jsem zatím přistál.

Celkové hodnocení

Velmi náročné, v žebříčcích TOP 10 pilotně nejnáročnějších letišť je naprosto právem. Jak pro malá dopravní letadla, tak pro sportovní stroje. Asi bych doporučil absolvovat první samostatný let dopoledne, kdy bývá vítr o něco slabší než odpoledne. Jak jsem již psal, je potřeba myslet hlavně na dostatečnou délku dráhy buď k dobrzdění (plné přistání) nebo ke vzletu (touch and go).

Případné opakování: Necítím potřebu tam letět znovu protože to příliš příjemné nebylo a zároveň už tu zkušenost mám, takže mě na Saint Barthélemy netlačí ani výzva dokázat to. „Za to“ to ale určitě stálo a jsem moc rád, že jsem tam byl.

Jiří Pruša, Jan Dvořák