Wales Airport, drsné větrné letiště na konci světa. Za ním už je jen Rusko

1.9.2017

Přelet Cessnou 172 nad dráhou 18/36 Wales Airport, Beringova úžina. Obr.: Flying Revue

Nejzápadnější kus pobřeží, na němž leží také malá usedlost a přistávací dráha Wales

Unalakleet a jeho letiště při odletu nad Beringovu úžinu

Nejzápadnější výběžek Aljašky na pobřeží Beringova průlivu

Kry v Beringově průlivu

PŘISTÁLI JSME: Wales Airport, Beringova úžina (Extrémní letiště Flying Revue VII.) Letiště Wales Airport na pobřeží Beringova průlivu na Aljašce v žádném top žebříčku nenajdete. Přesto je výjimečné. Už tím, že přistání na něm ve svém letovém zápisníku moc pilotů nemá.

Wales Airport, Alaska, Bering Strait, landing, May 2017

Specifika letiště

Letiště Wales v žádném seznamu nebezpečných světových letišť nefiguruje. Je to zřejmě ze dvou důvodů. Kromě pravidelné linky Bering Air, která sem létá z Nome 2x denně malou Cessnou 208 Caravan, tady není prakticky žádný provoz. Je to jednak tím, že ve Walesu žije jen asi 120 lidí a jednak tím, že od půlky září do půlky června je tu celkem drsná zima a silné nárazové větry.

Druhý důvod je, že letiště samo nevypadá nijak dramaticky – dráha je dostatečně dlouhá (1200 metrů), v okolí nejsou překážky a není tu, jak už řečeno výše, žádný provoz. Problémem letiště je jeho opuštěnost. Není tu palivo, není tu možnost žádné opravy, je tu zima (koncem května cca -5 °C) a hlavně tu fouká téměř bez přestání drsný, studený a poryvový, navíc většinou boční vítr.

Při mém přistání byl poryvový vítr kolem 25-30 uzlů (40-50 km/h) silně z boku. Proto jsem musel opakovat. Při prvním přistání jsem se jednak dotknul dost pozdě a obával jsem se, abych to na štěrku dobrzdil a jednak mě poryv větru odfoukl do strany.

Přílet

Příprava Na dráze ve Walesu jsem přistával po přeletu ostrova Malý Diomede, který patří USA a je od pobřeží Aljašky vzdálený jen nějakých 30 km. Let jsem musel koordinovat se střediskem v Anchorage, protože celá ta oblast je v zóně ADIZ, tzn. střežené pohraniční zóně, kam je možné letět jen se souhlasem americké armády.

K Malému Diomedu jsem letěl asi 90 minut z Unalakleetu, zpět jsem letěl do Nome. Nikde tam nejsou žádné silnice ani železnice. Doprava po moři je možná jen od půlky června do půlky září. Jinak vše pouze vzduchem. Celý let tedy proběhl nad kompletní pustinou.

Je třeba speciální licence? Licence potřeba není.

Datum letu Letěl jsem se v rámci expedice Aljaška 2017 na konci května letošního roku.

Odkud Výchozím letištěm bylo letiště v Unalakleetu, kde jsem den předtím nocoval.

Počasí: Byla na květen celkem nepříjemná zima, kolem -5 °C, silný poryvový vítr většinou kolmo na dráhu, oblačnost 4/8 se základnou cca 500 m n/m, chvílemi poletující sníh.

Přiblížení: Přiblížení je dobře vidět na videu. Letiště je neřízené, není tu žádný provoz, žádná služba, nikde nikdo. Od ostrova Malý Diomede jsem sklesal na okruhovou výšku 1000 stop, zařadil jsem se do polohy po větru pravého okruhu dráhy 18 a jedenkrát jsem letiště přeletěl a prohlédl. Váhal jsem, zda přistát na dráhu 18 nebo 36, protože vítr byl kolmo, ale poryvy mu chvílemi dávaly zadní a chvílemi proti složku.

Nakonec jsem se rozhodl pro dráhu 18 a okruh jsem vlastně opakoval. Kvůli silnému větru jsem vysunul klapky jen do druhé polohy a na finále jsem byl trochu rychlejší. To nakonec vedlo k tomu, že jsem se dotkl až dost pozdě a ještě mě v té chvíli silnější poryv na štěrku odfoukl ke straně dráhy. Přidal jsem raději plyn a opakoval jsem. Druhý pokus byl úspěšnější – dotkl jsem se dřív, rychle jsem zatáhl klapky a tak mě vítr z dráhy už tak lehce nevytlačil.

Povolení přistát: Není třeba.

Na co dát pozor

Specifika přistání a startu Jak přistání, tak vzlet byly docela náročné. Přistání jsem popsal výše. Při vzletu jsem musel řešit toto: Na letišti jsem strávil asi 30 minut. Mezitím se vítr trochu stočil, takže dráha 18 měla trvalou složku zadního větru. To by ukazovalo na vhodnost startovat z dráhy 36. Dráha ve Walesu má ale mírný sklon, takže 18 je z kopce a 36 do kopce. Vyhodnotil jsem to tak, že bude lepší startovat z kopce s trochou zadního větru.

Přelet Cessnou 172 nad dráhou 18/36 Wales Airport, Beringova úžina. Obr.: Flying Revue

Start jsem absolvoval jako „z krátké dráhy“, tzn. s klapkami na první poloze a na brzdách jsem rozběhl motor na plný výkon, pak jsem brzdy povolil a rozjížděl se. Kombinace štěrkové dráhy a silného bočního větru zleva se zadní složkou vedla k tomu, že chvíli po uvolnění brzd se letadlo začalo poměrně silně stáčet doleva (vítr foukal na kormidlo, které tlačil doprava a tím pádem se letadlo stáčelo doleva). Myslím, že mi pomohlo to, že jsem na takové chování letadla zvyklý ze startů s bočním větrem na větroních. Podařilo se mi letadlo udržet celkem v přímém směru a z dráhy se asi v jejích dvou třetinách odlepit. To bylo fajn, protože jen chvíli poté se pode mnou objevily kry a velmi studené moře.

Typ přistání Bylo to nejdříve touch and go a pak plné přistání.

Přistání dosaženo napoprvé? Ne, napodruhé.

Na co dát pozor Na přistání je potřeba dávat pozor na poryvový vítr i na to, že je tu jen štěrková dráha, která nemá logicky takové brzdné účinky jak asfalt nebo beton.

Reálné nebezpečí při přistání/startu? Popsal jsem výše – boční, mírně zadní vítr při startu. Chtělo to hlavně na začátku rozjezdu jemnou práci s kormidlem. Vítr byl nepříjemný, příjemná byla naopak délka dráhy (1200 m), která mi dala dost času jak na bezpečné přistání a dobrždění, tak na vzlet ve větru se zadní složkou.

Funchal Airport (Madeira, Atlantik) - duben 2014, Barra Airport (Skotsko) – červen 2014, Gibraltar International Airport (Pyrenejský pol.) – duben 2015, Princes Juliana Airport (Sint Maarten, Karibik) - březen 2016, Gustaf III. Airport (Saint Barthélemy, Karibik) - březen 2016, Courchevel Altiport (Savojské Alpy) - říjen 2016, Wales Airport (Aljaška) - květen 2017.

Na webu Flying Revue.cz zatím vyšlo: Madeira, Barra, Gibraltar, Saint Barthélemy, Princess Juliana Airport a Courchevel Altiport.

Emoce Radost z přistání. Adrenalin určitě byl - jak na přistání, tak na vzletu.

Úroveň komunikace s personálem, byrokracie Žádná, Wales je neřízené letiště bez personálu.

Postavení letiště na soukromém žebříčku TOP 10 Jiřího Pruši V TOP 10 Wales není, ale v kombinaci s větrem a štěrkem bych ho přesto zařadil asi na druhé místo za Barthelemy.

Celkové hodnocení

V bezvětří by se jednalo o naprosto standardní, pohodlně dlouhou dráhu (Barthélemy má asi 450 metrů, Wales 1219 metrů), problém je v tom, že tu je většinou hodně větrno a při potížích vám tu nikdo nepomůže, jelikož tu nikdo není. Nevydařený start zase může znamenat setkání s ledovou vodou a krami Beringova průlivu.

Případné opakování Jsem rád, že jsem tam přistál, ale necítím nutkání tam letět znovu.

Jiří Pruša, Jan Dvořák