9.1.2022
3. ledna roku 1944 se z dráhy zkušebního střediska na Muroc Army Air Field (pozdější Edwards AFB) vznesl poprvé do vzduchu prototyp proudového stíhacího stroje Lockheed XP-80 Shooting Star, který toho dne pilotoval zkušební pilotem Lockheedu Milo Garrett Burcham.
Prototyp XP-80 v konfiguraci pro první let Foto: Lockheed Martin Aeronautics
Lockheed XP-80 byl zkonstruován slavným Clarencem L. „Kellym“ Johnsonem a jeho nepočetným ale velmi schopným týmem spolupracovníků, kteří později vešli do dějin jako „Skunk Works“. Konstrukční práce započaly v reakci na požadavek U.S. Army Air Corps zkonstruovat jednomotorový stíhací letoun poháněný proudovým motorem de Havilland Halford H.1B Goblin (stejný motor poháněl i britský de Havilland DH.100 Vampire F.1).
Lockheed_XP-80_Lulu Bell na základně Muroc AAF 8. ledna 1944 Foto: Lockheed Martin Aeronautics
Společnosti Lockheed Aircraft Corporation byl tehdy udělen kontrakt, který vyžadoval, aby byl prototyp letounu připraven k záletu během neuvěřitelně krátkých 180 dnů.
Johnsonův tým se velké výzvy nezalekl a zkonstruoval elegantní letoun s přímými křídly a příďovým podvozkem. Kokpit prototypu byl nepřetlakovaný, ale to se mělo u sériových leotunů pochopitelně změnit.
Kelly Johnson_s maketou letounu Lockheed P-80 Foto: Lockheed Martin Aeronautics
XP-80 byl 9,9997 metrů dlouhý, s rozpětím 11,2998 metrů a výškou 3,1004 metru. Za zalétávacího pilota byl vybrán velmi zkušený testovací pilot Lockheedu Milo Burcham, známý především jako zalétávač dvoumotorových stíhacích P-38 Lightningů.
První let provedený 8. ledna 1944 byl velmi krátký (trval jen kolem pěti minut), ale drobné problémy, které Burchama přinutily k přistání, byly rychle odstraněny a prototyp se rychle vrátil k testovacím letům.
Lockheed XP-80 vystavený v National Air and Space Museum / Foto: NASM
V březnu 1944 následovala objednávka na stavbu třinácti předsériových YP-80A (dostaly sériová čísla 44-83023 až 44-83035), první z nich vzlétl 13. září 1944 (druhý z nich, stroj se sériovým číslem 44-83024, byl dokončen jako prototyp průzkumného XF-14). Výsledky byly tak povzbudivé, že si jich americké letectvo postupně objednalo 5000 kusů. První stíhačku P-80A obdrželo americké válečné letectvo v únoru 1945. Stroje měly zpočátku motory J-33-GE-9 a J-33-GE-11, poté verze J-33-A-11 a J-33-A-17 s tahem 17,8 kN vyráběné v licenci u společnosti Allison. S koncem války byl kontrakt seškrtán na 917 strojů (nakonec bylo postaveno 677 strojů P-80A a fotoprůzkumných FP-80A). Výroba se znovu plně rozeběhla až za Korejské války a v dobách studené války, přičemž stroj byl postupně modernizován. Celkem bylo vyrobeno 6447 kusů.
Lockheed XP-80 Shooting Star 44-83020 v NASM / Foto: NASM
Letoun Lockheed P-80 se stal však Burchamovi osudným. 20. října roku 1944 mu krátce po startu s třetím prototypem YP-80 z letiště Lockheedu v Burbanku zhasl motor díky závadě na hlavní palivové pumpě a při následné havárii Burchm zahynul.
XP-80 44-83020 sloužil řadu let k testovcím účelům a v roce 1949 byl věnován Smithsonovu Institutu. Dnes je součástí sbírek muzea National Air and Space Museum.
Text: Michal Beran
Kapitola zdarma -
vyzkoušejte »