Po stopách leteckých tras CFRNA/CIDNA - vzpomínkový let 2019

Flying Revue 1/2020                Vzpomínkový let po stopách leteckých tras jedné z nejstarších leteckých společností Evropy Compagnie Franco Roumaine de Navigation Aérienne – CFRNA/CIDNA se stal letošním vyvrcholením tohoto našeho projektu.

O významu této jedné z nejstarších evropských leteckých společností jsme již psali v několika minulých číslech Flying Revue. Ale od samotného začátku práce na tomto projektu byla jeho součástí i myšlenka na to absolvovat let po původních trasách této společnosti a zažít tak alespoň z malé části na vlastní kůži, tedy přímo z kabiny letadla, to, co prožívaly tehdejší posádky. Výsledkem se prozatím stal letošní „Vzpomínkový let CFRNA/CIDNA“.

Z praktických důvodů jsme let rozdělili na dvě základní etapy, které obě měly mít začátek na letišti v Letňanech (LKLT), tedy přibližně 500 m vzdušnou čarou od původní vzletové a přistávací plochy společnosti CFRNA/CIDNA ve Kbelích. 

„Východní“ etapa 

První, třídenní tzv. „východní“ etapa měla stanovený odlet na 7. září z LKLT a její trasu jsme si stanovili takto: Letňany (LKLT) – Vídeň (Vöslau, LOAV) – Budapešť (Budaors, LHBS) – Bukurešť (Baneasa, LRBS), plus další dvě mezipřistáními v Szegedu (LHUD) a Aradu (LRAR). Ta byla nutná pro výstup a vstup do Schengenu. 

» Co dalšího si přečtete v prvním čísle Flying Revue ročníku 2020. 

Odlet z Letňan byl organizován v rámci 9. ročníku Dne Letiště Letňany ve spojení s oslavami stoletého výročí francouzské automobilky Citroën. Bohužel den odletu byl poznamenám velmi špatným počasím, které nám zamíchalo kartami, a museli jsme začít trochu improvizovat. To ale dodalo naší expedici trochu na autentičnosti létání ve 20. a 30. letech minulého století, kdy nepřízeň počasí ovlivňovala letový řád více, než je tomu dnes.

Po dopoledním odletu z Letňan jsme se proto omezováni nízkou základnou mraků museli „doplížit“ na naše mateřské letiště v Příbrami (LKPM) a zde vyčkat do příštího dne na lepší letové VFR počasí. Ostatní účastníci expedice, kteří se měli k nám připojit cestou, zůstali po naší informaci o změně termínu zahájení expedice pěkně v teple svých domácích hangárů, doufajíce jako my, že následující den bude po stránce počasí vstřícnější.  

Nedělní počasí už expedici přálo o něco více, a tak jsme mohli z Příbrami vyrazit přímo směr Szeged a následně Arad. S ohledem na jednodenní zpoždění jsme museli bohužel zrušit naše plánovaná přistání ve Vídni a Bukurešti, s ohledem na další plánované akce na ostatních letištích se to časově již nedalo zvládnout. Mrzelo nás to mimo jiné také proto, že příprava celé trasy trvala několik měsíců, a hlavně Jirka se při několika desítkách e-mailů a telefonátů docela psychicky a mentálně unavil, neboť některé otázky, ale i odpovědi od našich potenciálních partnerů jako by byly z jiného světa. 

Na hranici letu za podmínek VFR a IFR jsme tedy přeletěli Rakousko a více než polovinu Maďarska. Celá skupina pěti letadel, jejichž posádky se s ohledem na sobotní, ale i nedělní dopolední podmínky nakonec s námi rozhodly letět, se setkala poprvé až na letišti v maďarském Szegedu, odkud jsme vyrazili do Aradu v Rumunsku.

První přistání v Rumunsku nás velmi mile překvapilo. Kromě slunečného počasí nám naši hostitelé přichystali i skvělé slavnostní přivítání. Po zastavení na stojánce před historickou letištní budovou, kde jsme našli i pamětní desku připomínající zahájení letů společnosti CFRNA na toto letiště v roce 1922, nás osobně uvítal ředitel letiště. Někteří z nás se téměř okamžitě stali terčem otázek místních novinářů a televizního štábu.

Po slavnostním uvítání jsme si mohli prohlédnout novou odbavovací halu letiště a pak se přesunuli na městský úřad, kde jsme absolvovali malou tiskovou konferenci a vzpomínkovou přednášku o činnosti společnosti CFRNA/CIDNA na letišti v Aradu. Byli jsme mimo jiné mile překvapeni také tím, jakou úlohu v samých začátcích rumunského letectví právě zde sehráli i někteří naši krajané. Po ubytování naši hostitelé ještě připravili asi hodinovou procházku po městě, jejíž součástí byla i návštěva architektonicky zajímavé budovy radnice. V závěru dne jsme veškeré nedělní letové a kulturní zážitky spláchli místním pivem, jen já jako rodilý Plzeňák zůstal raději u ověřené značky, která, jak jsem s potěšením zjistil, je importovaná i sem. 

Druhý den ráno jsme po krátkém skupinovém briefingu usedli do kokpitů a začali bez zbytečného otálení nahazovat motory, abychom dodrželi plánovaný a schválený čas odletu. V okamžiku, kdy první stroj začal hlásit připravenost k pojíždění, však najednou vyjelo na VPD vozidlo místního letiště, aby provedlo kontrolu čistoty povrchu dráhy. Chvályhodná starost o naše pneumatiky a vrtule, ale proč právě teď? Po malém zdržení ale dáváme všichni postupně plný plyn a kolem půl deváté jdeme rychle za sebou na vzlet z dráhy 09 směr Bukurešť. 

Na trase VFR letu jsme byli nyní za sebou čtyři letadla. Kromě našeho Dynamika OK-LEX to byl CTLS OK-CPK s posádkou Petra Pospíšila a Aloise Morkuse, Fasciantion OK-KUF 07 s otcem a synem Milčákovými a Tecnam Sierra OK-LUA 44 se sólistou Petrem Dolejšem. Piper OK-MIG se smíšenou posádkou Václava Kremera a Madlen Molhemové si opětovně letěl svůj IFR a potkali jsme se s nimi až před vstupem do CTR Bukurešť. Po nastoupání určené letové hladiny jsme zamířili kurzem směr jihovýchod a kolem desáté hodiny jsme ve skupině přeletěli trochu termickou část pohoří Jižních Karpat.  

Po krátké přestávce jsme po vzletu nasadili přímý kurz na Bukurešť, přesněji tedy kurz na původní letiště Bukurešť-Baneasa, které je jedním z mála původních letišť, kde svého času provozovala také CFRNA/CIDNA, a jsou stále ve veřejném provozu. Letiště Baneasa bylo založené v roce 1908 a patří mezi pět nejstarších dosud provozovaných letišť světa.

Celou cestu vál silný protivítr dosahující až 60 km/h, navíc v Dunajské nížině doprovázený i docela silnou turbulencí. Věděli jsme, že na cílové destinaci na nás čeká hodně lidí, a snažili jsme se proto plánovaný čas přistání 13.05 LT dodržet. Podařilo se to i přes pár drobných překážek v podobě příkazů a některých ne zcela jasných informací místních řídících letového provozu. Kdo umí, ten umí, a tak jsme přesně ve 13:08 sedali jako první s naším OK-LEX na dlouhé betonové dráze 07 letiště Bukurešť-Baneasa. 

I když náš naše štrasburská spolupracovnice paní Maryla Boutineau předem varovala, co se na nás chystá, uvítání předčilo všechna naše očekávání. Po přistání celé skupiny v časovém rozestupu dvaceti minut a seřazení jednotlivých letadel tzv. „za rohem“ letiště jsme dostali rádiem signál následovat vozidlo Follow me, které nás nasměrovalo přímo pod vodní slavobránu místních hasičů, což nikdo z nás na vlastní kůži ještě nezažil. Takové slavobrány se totiž většinou dají zažít jen při uvedení nové linky do provozu, při tzv. prvopřistání nějakého vzácného letadla, VIP posádek a podobně. Po projetí slavobrány a díky mokrým krytům kabin za částečně zhoršeného výhledu jsme se dostali přímo před čekající houf novinářů, pracovníků dvou rumunských televizí a činovníků letiště.

S naším doprovodem jsme se pak přemístili do stylově vyzdobeného přijímacího VIP salónku, kde nás uvítali vrcholní manažeři letiště, města Bukurešť a představitelé společnosti Air France Romania. Celé slavnostní přivítání bylo zakončené společnou fotografií před památníkem společnosti CFRNA/CIDNA, který je společně s památníkem umístěným dnes před budovou ÚCL jedním ze dvou dochovaných. Ostatní památníky, umístěné svého času na všech letištích, kde společnost CFRNa/CIDNA provozovala, se již nedochovaly. 

Text: Miloš Dermišek

Foto: J. Pruša, M. Dermišek