Na palubě DC-6B: Prezidentský speciál

Stojím na pardubickém letišti a kousek přede mnou se v paprscích slunce vyhřívá nádherná naleštěná DC-6, elegantní kráska z dob, kdy ještě dopravní létání neslo punc výjimečnosti. Mohutné vrtule „Double Waspů“ čekají na příležitost, až za chvilku rozčísnou vzduch nad českou krajinou

O mimořádnosti salcburské sbírky historických strojů, provozované společností Red Bull, jsme již psali mnohokráte. Ale nad všemi poklady sbírky se jako královna vyjímá nádherná stříbrná DC-6B, stroj se zajímavým a pohnutým osudem, který zažil doby dobré i zlé, až nakonec skončil v rukou nejpovolanějších. Za chvíli mne vezme na projížďku do oblak, ale nejdříve si trochu připomeneme jeho osudy.

ZAČÁTKY Všechno začalo u Sigiho Angerera, bývalého pilota Tyrolean Airways. Jeho láska k historickým letadlům ho při hledání vhodného warbirdu zavedla daleko za hranice Rakouska. Nejdříve objevil T-28, pak Corsaira. A pak začal hledat další stejně „postižené“ jedince, kteří by se k němu jednak připojili a jednak pomohli financovat tohle zpropadeně krásné, ale drahé hobby. Štěstí se objevilo v osobě Haralda Reitera, dnes generálního ředitele Flying Bulls. Z původní myšlenky na pět až šest letadel se díky podpoře Dietricha Matteschitze a obchodním úspěchům značky Red Bull stala největší soukromá sbírka letadel v Rakousku a jedna z největších v Evropě.

Náhoda, nebo ne?

Jednoho dne padl Sigimu do oka inzerát v časopisu, který se mu náhodně dostal do ruky. Někdo v něm nabízel DC-6B. Ne právě blízko, ve Windhoeku v Namibii. Holanďan Chris Schutte ji tam původně provozoval jako vyhlídkový letoun, se kterým nabízel turistům lety nad namibijskou přírodou. Všemu udělala konec válka v sousední Angole. Teď stála „DC šestka“ opuštěná a s nejistým dalším osudem. Jak že se vlastně do Namibie dostala? To je příběh sám o sobě. Letadlo s konstrukčním číslem 45 563 bylo předposlední vyrobenou DC-6B a bylo dodáno jugoslávským aerolinkám JAT. Po třech letech provozu byl stroj předisponován vojenskému letectvu a jeho interiér byl přestavěn na VIP verzi, neboť stroj měl sloužit jako prezidentský speciál pro prezidenta Tita. V roce 1975, poté, co si Tito pořídil novou prezidentskou hračku, věnovala Jugoslávie „DC-šestku“ tehdy spřátelené Zambii, kde sloužila několik let jako prezidentský speciál prezidenta Kaundy. V Zambii letadlo zůstalo až do roku 1990, kdy jej společně s další „šestkou“ koupil již zmíněný Chris Schutte a obě letadla přelétl do Namibie. Stroje prošly důkladnou rekonstrukcí a začaly sloužit turistickým letům, nejčastěji k Viktoriiným vodopádům.

Za dva dny po přečtení inzerátu už byli Harald se Sigim na cestě do Namibie s jediným cílem, koupit tohle letadlo. I když, jak dnes s úsměvem říkají, nemohli se cestou vlastně domluvit, kdo že ho tak vlastně moc chce koupit. „Já že ho chtěl koupit? Ne, to jsi byl přeci ty, kdo o něm pořád mluvil…“