Fokker 100

   Tabulky                                            Další info                                            Víte, že...?  

Základní charakteristiky:

Základní údaje: 

Rozměry a hmotnosti:

Provozní vlastnosti:

Provozovatelé:

Další informace:

Dnes již neexistující holandský výrobce Fokker oznámil zahájení prací na modelu Fokker 100 v roce 1983. Základní konstrukce navazuje na úspěšný menší model Fokker F28 Fellowship Jet pro 65-85 cestujících, vyráběný od roku 1967, oproti němu však dostala nová "stovka" delší trup, nové motory, moderní digitální kokpit a především zcela nové křídlo. Koncepce s tzv. "čistým křídlem", dvojicí motorů po stranách zádě trupu a ocasníími plochami ve tvaru písmene "T" zůstala zachována a Fokker proto nový model 100 označoval interně jako F28-100. Vznikl tak největší letoun v historii značky Fokker, s typickou kapacitou 100 až 107 míst v uspořádání s 5 sedadly ekonomické třídy v řadě s jednou uličkou.

Prvním  uživatelem se v roce 1988 stala švýcarská letecká společnost Swissair, nejvýznamnějšími zákazníky se však staly American Airlines (objednávka na 75 letadel), USAir (40 strojů) a brazilská TAM (50). Za úspěchem Fokkeru 100 stál především fakt, že na přelomu 80. a 90. let minulého století vyplnil vlastně díru na trhu: letouny s kapacitou okolo 100 míst ze 60. a 70. let se totiž v té době již nevyráběly (například britský BAC-111 či starší verze amerického Douglasu DC-9) a novější verze DC-9 (značené jako McDonnell Douglas MD-80) byly stejně jako například Boeing 737 větší, takže jediným skutečným konkurentem byl tehdy poněkud těžkopádně působící čtyřmotorový British Aerospace BAe-146 (a později jeho evoluce Avro RJ85 či Avro RJ100). Přes těmito okolnostmi zdánlivě ulehčený vstup na trh se Fokker 100 prosadil především jako nesporně povedený letoun, který ve své době vynikal zejména kombinací nízké spotřeby, extrémně malé hlučnosti a provozní  nenáročnosti díky poměrně jednoduché konstrukci (například křídlo se obešlo bez mechanizace na náběžné hraně).

Ve své roli stomístného letounu pro krátké a střední tratě byl Fokker 100 po stránce provozně-ekonomických parametrů překonán až další generací větších verzí regionálních proudových letounů, především typy Embraer 190/195 a posléze Sukhoi Superjet 100. Přestože za těmito letouny dnes již Fokker 100 zaostává zejména ve spotřebě paliva a přestože se již 20 let nevyrábí, můžeme se s ním stále setkat u řady dopravců celého světa, kteří oceňují jeho komfort a prostornost interiéru, po počátečních problémech i provozní spolehlivost a nyní i extrémně nízké pořizovací náklady těchto stále ještě moderně a elegantně působících letadel. Od roku 2003 se starší letouny přestavují i na salónní verzi pro VIP klientelu, označovanou jako Fokker 100EJ (Executive Jet).

Na základě Fokkeru 100 vznikl v roce 1993 i menší Fokker 70. V pojednání o něm je popsán rovněž zánik slavné firmy Fokker.