Malý výlet do velkých hor: Rocky Mountains shora i zdola

Vždycky jsem si myslel, že do Kanady se má jezdit na podzim. Mám to tak nějak stále před očima: Do zlata zbarvené svahy a indiánská tee pee s malým obláčkem modrého dýmu, udící se lososy natažené na proutěných sítích a nekonečná prérie s pasoucími se stády bizonů.

Jenže člověk míní a život mění, a tak se mi to povedlo naposledy před dvaceti lety, protože z „provozních důvodů“ jezdím nyní do Kanady jindy, v předjaří. Viditelnost 130 km nebo více, na nebi všechny odstíny modré, jen tu a tam několik mráčků napíchnutých na vrcholcích hor, zubatá skaliska stále ještě s bílými čepicemi, třpytící se koryta řek v širokých údolích a obrovské bílé plochy dosud zamrzlých jezer. Na jižní straně širokého údolí řeky Bow se ale už zima začíná pomalu vzdávat. Ne že by se tam něco zelenalo, ale sníh je pryč. Zato na hřebenech je ještě sněhu požehnaně. Koneckonců ranní teploty kolem minus 12 °C tady na letišti ve Springbank nedaleko Calgary moc jaro nepřipomínají. Ale slunce ano, slunce se opírá do zářivě bílých hřebenů tak, že přes dvoje tmavé brýle stále hmouřím oči. Takové jsou Rocky Mountains v dubnu.

Pozor na pižmoně!

Nečekejte prosím, že po přistání v Calgary jsem hned běžel do Cessny a vyrazil do hor, kdepak. Nejprve jsem si přečetl několik poměrně tlustých knih vydaných tamním leteckým úřadem, který se jmenuje Transport Canada. Tak například: Aeronautical Information Manual. Má to 444 stránek, dočtete se tam například toll-free hotline telefonní číslo, kam máte zavolat, uvidíte-li na dráze medvěda. Taky se tam dočtete, že nemáte nahánět letadlem soby, losy ani pižmoně. Pižmoně je třeba míjet minimálně 2000 ft AGL, protože se bojí letadel. Bohužel, v tu chvíli se projevuje můj nedostatek klasického vzdělání. Pižmoně jsme na strojárně nebrali. Pak jsem si ale vzpomněl na Lovce mamutů, tam jeden pižmoň byl, Veverčák na něm jezdil, tak snad je poznám… Také se ale dočtete, že prostor třídy D nepodléhá letovému povolení, musíte jenom navázat spojení s ATC. Marně byste ale žádali povolení, povoleni jste jaksi automaticky. Jiný kraj, jiný mrav, jiné předpisy. Létání v horských oblastech je také věnována jedna kapitolka. Je to celkem užitečné čtení. Pak ještě zbývá přečíst knížečku Canada Air Pilot, alespoň díly pro Albertu a Britskou Columbii, taktéž by bylo vhodné se podívat do AIPu. Jako poslední jsem přelouskal Sharing the Skies od téhož leteckého úřadu. Jsou to pěkné knížky a nahrazují částečně gymnázium. Dozvěděl jsem se, že na dráze mohu potkat losa s hmotností 800– 1100 lbs, černého medvěda s hmotností 200–600 lbs, to takový skunk se proti tomu zdá celkem neškodný, váží jen 2–5 lbs.