4.8.2021
Obohacuje nejen letecký svět úžasnými malbami, se kterými znovu oživuje již ztracené typy letounů, ale i vnáší zpět na světlo zapomenuté příběhy hrdinů obou velkých válek. Jsem rád za tento příjemný rozhovor a jistě i Vy budete překvapeni, jak velký srdcař Iva vlastně je.
Něco málo o malířce
Iva Hoňková, rodačka ze Studénky, vystudovala Uměleckou konzervatoř v Ostravě. Zabývá se leteckou archeologií, je členkou Letecké sekce muzea Klubu přátel Městyse Suchdolu nad Odrou. Je také kurátorkou archivní sbírky ve Vagonářském muzeu ve Studénce. Velkou oporu má ve svém příteli, nadšeném modeláři Liborovi Špůrkovi, který občas staví vzorové modely pro její obrazy.
Užijte si druhou část rozhovoru s malířkou Ivou Hoňkovou. Pokud Vám unikla první část rozhovoru, tak ji naleznete zde...
Musím říct, že se mi líbí, v čem se pohybujete, děláte i ilustrace do dětských knih, je to tak?
No, nejen ilustruji, ale i píši, věnuji se tomu už od roku 2005. K dnešnímu dni je to již 37 knih s různými tématy!
To už je slušné množství knih, existuje tedy dětská kniha o letadlech?
Jistě, měla jsem nápad na knihu pro děti s letadly již dávno, jelikož jich moc není. Hlavního hrdinu však bylo složité vybrat, přece jen se převážně pohybuji v příbězích z druhé světové války. Ale pak jsem si vzpomněla na naše krásné české letadlo Čmelák (Zlín Z-37). A pak už to šlo jak se říká samo. Když jsem svůj nápad předložila šéfredaktorce nakladatelství, byla nadšená a já začala psát příběh o malém chlapci, který si užívá prázdniny u dědečka a babičky, blízko letiště. Dál už neprozradím. :) Tato kniha asi nebude nic pro vaše čtenáře, spíše pro jejich děti, pro prvňáčky, kteří mají rádi letadla. Kniha se jmenuje „Samík a práškovací letadlo“ a svými ilustracemi ji doprovází Irena Lachoutová.
A já myslel, že jste si tu dětskou knihu i ilustrovala!
Já jsem detailista J, neumím to namalovat tak hezky „dětsky“. Já když vidím chybějící detaily, tak jsem nesvá. To vše asi vychází ze školy, kde jsem měla tyto návyky vrývané pod kůži, a pak samozřejmě od kolegů z muzea. Takže tam vznikaly vtipné situace, kdy se vedly rozhovory o délce pitotky anebo o velikosti přídavné nádrže a tak dále. Dneska už si dávám pozor a maluji přesně, třeba typ raket, zbarvení atd. Je pro mě velmi těžké se odpoutat od detailní malby, a proto jsem si našla ilustrátorku, která mi tyto knihy pro prvňáčky doprovází.
Kdo byl Váš vzor v malování?
Tak rozhodně Vladimír Bidlo, líbilo se mi, že jste jej zmínili na Vašich stránkách. To, jak maloval, je jednoznačně unikátní, je škoda, že v modelářském světě se jeho malby nesetkaly s tak velkým pochopením. Jeho díla působí neskutečně uvolněně. Zachycení pohybu v prostoru je geniální. Má to emoce! Pro mne bude vždy velkým mistrem a má můj neskonalý obdiv.
Kde berete vzor na malování?
Vždy je to o tom momentálním rozpoložení a taky o tom co se mi kde, jak se říká, zalíbí a uchvátí mě. Jsem takový živočich v tomhle. Ráda cestuji. Navštěvuji různá muzea a kolegy kurátory, i za hranicemi naší země. S nimi jsme schopni vést dlouhé diskuze k vystavovaným exponátům. Oni mne obohatí informacemi a příběhy a já už pak jen maluji. Občas se stává, že k příběhu chybí tvář, anebo jsou jen malé černobílé fotografie a výkresová dokumentace (a někdy ani to ne). Pak přichází můj přítel, který mi vyrobí model, a podle něj už se snadno maluje. Posledně mi takto postavil model ze série již zmíněných letadel Tatra. Konkrétně Tatru T-126, u které se nám dochovaly pouze dvě černobílé fotografie a ani u nich si nejsme stoprocentně jisti, jestli to letadlo na nich není zakoupené licenční AVRO 626, podle kterého se T-126 měly vyrábět.
Na čem nyní pracujete a na co se můžeme těšit?
Teď vychází další nová kniha pro starší děti, s názvem „MEZI NÁMI LETADLY“, se kterou mi pomáhal i přítel. Je o letadlech Tatra a jsou to vlastně volně převyprávěné příběhy podle skutečných událostí té doby. Děti se v nich mohou dočíst o začátcích sportovního létání, o dřevěných kluzácích, které nadšenci vystřelovali pomocí gumového lana, něco málo o termice, letecké akrobacii, světových rekordech atd. Hodně nám pomohl pan Vladimír Matěna, syn zalétávacího pilota letadel Tatra Vojtěcha Matěny. Bydlel tady u nás ve Studénce se svým otcem a matkou a předal nám spoustu materiálů a vzpomínek právě z doby, kdy u nás ve Studénce kromě vznikající letecké výroby působila i pobočka Masarykovy letecké ligy. Knihu opět ilustrovala Irena Lachoutová a měla by být v knihkupectvích koncem července 2021.
Doufám, že bude i křest knihy.
Moc bychom si přáli mít křest této knihy v leteckém muzeu v Kunovicích. Je v tom opět trochu takové té nostalgie. Po okupaci Sudet byly letouny Tatra šéfpilotem Matěnou přelétány na Jižní Moravu. Dál se stopy po těchto strojích ztrácí kdesi v propadlišti zapomenutých dějin. A my bychom je zase moc rádi na tom samém místě opět chtěli vnést do přítomnosti, alespoň pomocí právě této knihy. Jak praví říká klasik: „Bude to taková pěkná tečka za tím naším případem“.
Co je na Vaší práci to nejlepší?
Nevím, jestli nejlepší, ale nejvtipnější jsou dlouhosáhlé rozhovory o zbarvení letadla a tvaru a umístění různých krytek, pitotek a dalších detailů, když maluji. To jsou prostě takové, dá se říci, „rodinné hádky“ s přítelem. Asi bych řekla, že úžasný pocit je, když dohledáme potřebné informace a poskládáme z nich celou mozaiku některého z příběhů. Když z černobílé fotky, nebo jen nekvalitní novinové fotky, uděláte reálný barevný obraz - de facto první svého druhu na světě.
Jsme přeci jen letecký web a časopis, tak obligátní otázka na konec, létáte ráda?
Nechávám se létat, jak často říkám. Jistě, mám to ráda a byla jsem párkrát ve vzduchu, kdy jsem byla pozvána na obhlídku třeba naší Studénky. Krom tedy malého létání, tak i velké létání mám ráda. Je to prostě úžasné vidět oblaka a mít pocit, jako bych se jich mohla dotknout. Vlastně z toho velkého létání mám nejraději ten start, když Vás tah motorů zatlačí do sedadla. Vždy vtipkuji, že se domů těším, ale na ten let víc.
Moc děkuji za úžasný a vtipný rozhovor! Těším se na setkání v Kunovicích.
Běžte se také podívat na Ivy webové stránky!
Autor: Tomáš Zach, povídal si s Ivou Hoňkovou
Foto: prezentované s laskavým svolením autorky Ivy Hoňkové
Kapitola zdarma -
vyzkoušejte »