Malířka Iva Hoňková I.díl

Obohacuje nejen letecký svět úžasnými malbami, se kterými znovu oživuje již ztracené typy letounů, ale i vnáší zpět na světlo zapomenuté příběhy hrdinů obou velkých válek. Jsem rád za tento příjemný rozhovor a jistě i Vy budete překvapeni, jak velký srdcař Iva vlastně je.

Něco málo o malířce

Iva Hoňková, rodačka ze Studénky, vystudovala Uměleckou konzervatoř v Ostravě. Zabývá se leteckou archeologií, je členkou Letecké sekce muzea Klubu přátel Městyse Suchdolu nad Odrou. Je také kurátorkou archivní sbírky ve Vagonářském muzeu ve Studénce. Velkou oporu má ve svém příteli, nadšeném modeláři Liborovi Špůrkovi, který občas staví vzorové modely pro její obrazy.

Jste velký nadšenec do techniky, jak jste se vlastně dostala ke kreslení a k letadlům?

No, ráda říkám, že už od malička se nám tady za barákem proháněly MiGy – máme za humny letiště Mošnov. Tedy vyrůstala jsem s nimi denně. První obraz, co jsem namalovala před léty, byla letka Focke-Wulfů, tehdy tužkou. Zjistila jsem, že mi to jde a tak jsem pokračovala.

Takže od malička jsou letadla inspirací k malování?

Nemalovala jsem samozřejmě jen letadla, ale veškerou techniku, která mě baví. Myslím si, že velká inspirace pro malování letadel přišla v době, kdy jsem se zhruba před třinácti lety připojila ke Klubu přátel suchdolského leteckého muzea. Záhy jsem zjistila, že nás spojuje velké téma – „Krvavá neděle“ 17. 12. 1944, kdy přímo nad naším krajem proběhla jedna z největších leteckých bitev druhé světové války nad územím Československa.

Máte oblíbené téma z historie?

Určitě ano. Těch témat je samozřejmě mnoho. Začala jsem studovat jednotlivé příběhy letců, trosky jejichž strojů jsme dohledávali s kolegy se suchdolského muzea, a vytvářet k nim pamětní listy. Nedělám rozdíly – ať už to byli Američané nebo Němci z „Krvavé neděle“ či Rusové z osvobozovacích bojů Ostravské operace na konci války. V muzeu to bereme tak, že to byli prostě mladí kluci, kteří bojovali a zemřeli - a na to by se nemělo zapomínat.

Dalším pro mne zajímavým tématem jsou pilotky z ruské fronty z období druhé světové války a s nimi spojené příběhy. Jsou to dle mého názoru opravdové hrdinky, které se nebály položit svůj život za svou vlast a to v podmínkách, které si dnes jen těžko dokážeme představit. Také jim maluji pamětní listy, aby se nezapomnělo...

A to mne zaujalo, když jsem si procházel Vaše stránky. Nemalujete, jak je dnes obvyklé, ta nejoblíbenější letadla jako je Spitfire, Hurricane a nebo Liberator.

Na svých stránkách mám letadla všech období – nejen prvo- a druhoválečná, ale i meziválečná i pár současných tryskových. Maluji samozřejmě i zmiňované všeobecně známé typy – ve většině případů jsou ale spojeny právě s konkrétními příběhy a piloty. Jinak maluji všechny stroje, které mne něčím zaujmou – vzhledem, historií, příběhem… Třeba letadla Tatra – těm jsem věnovala velkou pozornost a namalovala všechny typy i prototypy. Zaujala mne také letadla z 1. světové války, která už jsou trošku zapomenuta, anebo jejich fotky již neexistují. 

Zmínila jste letadla Tatra, proč tento typ?

No proto, že je „náš“! Ač si každý spojuje značku Tatra s Kopřivnicí, předválečné letecké oddělení koncernu Ringhoffer-Tatra bylo umístěno u nás ve Studénce v místní Moravskoslezské vagónce. A jelikož pracuji jako kurátorka archivu Vagonářského muzea, které je na historii naší vagónky zaměřeno, řekla jsem si, že by mohlo být pěkné ty „naše“ Tatry namalovat v barvách, abychom mohli přiblížit návštěvníkům tuto téměř zapomenutou historii. Vlastně tak vznikly jedinečné originály.

Takže má Studénka velmi zajímavou historii. Máte i tam nějakého známého pilota?

Tak na to jsem hodně hrdá a ráda povím. Máme rodáka – letecké eso 1. světové války Augustina Nowaka. Hodně jsme jej s mým přítelem studovali (a stále bádáme a dohledáváme informace), vytvořila jsem mu i pamětní list. Augustin Nowak létal v rakousko-uherském letectvu na rumunské a později italské frontě a dosáhl celkem sedmi sestřelů. To se může ve srovnání s dvojcifernými úspěchy známých stíhacích es zdát málo – je však třeba mít na paměti, že na rozdíl od nich Augustin Nowak svých úspěchů dosáhl nikoliv v kabině stíhacího stroje, ale na dvoumístném pozorovacím Brandenburgu C.I – tedy na stroji, jehož primární určení bylo zcela odlišné. Právem tedy můžeme být na úspěchy našeho rodáka pyšní…

Vídám Vaše kresby na Facebookovém profilu, ale zmínila jste, že je máte i v muzeu v oddělení letadel Tatra. Kde jinde můžeme Vaše kresby nalézt?

Ze série obrazů letadel Tatra jsme nechali vyrobit leporela, magnety a reprodukce, které jsou k zakoupení ve Vagonářském muzeu. V leteckém muzeu v Suchdole nad Odrou jsou zase hlavně pamětní listy, pochopitelně jako reprodukce. Olejomalby a originály jsou ve výstavním prostoru muzea. Olejomalby jsou výjimečné v tom, že jednotlivé kompozice doplňují vykopané fragmenty z letadel. Samozřejmě mnoho obrazů mám doma a ty pak propůjčuji k různým výstavám – aktuálně třeba na výstavu plastikových modelů modelářů z klubu Apolo Kopřivnice, která je k vidění do konce srpna v našem Vagonářském muzeu.

Tak to je jistě skvělé! Co za hranicemi naší pěkné země, kam se Vaše malby dostaly?

Teď naposledy mě o obrazy k výstavě požádali z Muzea Vadima Zadorožného v Moskvě. Byli jsme ze světa jediní dva oslovení malíři, ostatní měli být z řad ruských malířů – až mě polilo horko a říkala jsem si: „Ježíši Kriste a co s tím?“  J Takže jsem dlouze vybírala, co poslat – jasná volba byl pamětní list s naším rodákem Augustinem Nowakem, který doplnilo pět dalších akvarelových maleb.

Za ta léta jsem měla pár výstav v rámci modelářských soutěží – nejen u nás, ale i na Slovensku, v Polsku, Maďarsku, Lotyšsku… V roce 2014 zdobily jeden sál Bílého domu ve Washingtonu moje pamětní listy ruských pilotek, v roce 2017 u příležitosti 60. výročí prvního vzletu letounu Dornier Do-27 obdržel můj pamětní list španělský král Filip VI., v roce 2018 jsem se stala laureátkou výstavy k výročí konce první světové války v ruském Sankt-Petěrburgu za kolekci svých obrazů prvoválečných letadel. 

Druhá část rozhovoru výjde 4.8.2021, můžete se těšit na další velmi zajímavé informace od Ivy. Také se běžte podívat na Ivy webové stránky!

Autor: Tomáš Zach, povídal si s Ivou Hoňkovou

Foto: prezentované s laskavým svolením autorky Ivy Hoňkové