Letecké muzeum Žatec: Náš MiG-21 PFM II.díl o stěhování

Přinášíme Vám II. díl o stěhování MiG-21 s imatrikulací 4411 do leteckého muzea Žatec. Tentokrát z pera Václava Vaška. Užijte si vyprávění o převozu MiGu, doprovázenou fotogalerií z celé akce.

De facto 

Den 1.7.2021 byl dalším významným dnem spolku Letci – Žatec. Za pár měsíců to budou dva roky, co vznikl nápad vybudovat muzeum Korea – Merkur. Po krátké době bylo rozhodnuto, že jeho dominantou by měla být péefemka 4411, jejíž křídla olizoval především vzduch nad naší „čtyřistadevadesátkou“. Prvotní nápad vznikl na konci října 2019, když navštívil Žatec i kbelské muzeum Tolja Kvočur, který se do Česka podíval hlavně při příležitosti sedmdesátin Vény Vaška. Když se onen oslavenec zmínil kbelským muzejníkům, že v Žatci rovněž začínáme budovat muzeum, okamžitě zareagovali, ať prý si od nich vybereme buď jedenadvacítku, nebo Albatrosa. Jakmile se to dozvěděl nejmenovaný Radek Píchal, okamžitě začal horovat pro zmíněnou 4411, že prý to je jeho srdcovka a že prý si to bere na hrb. Slovo dodržel, ostatně jako vždy.

No a začala více než rok dlouhá anabáze formalit stran obsahu zápůjční smlouvy (dlužno přiznat, že do toho zasáhla i koronaviáda), která byla na sklonku letošního jara úspěšně vyřešena a smlouva mohla být podepsána oběma zúčastněnými subjekty, t.zn. Vojenský historický ústav Praha a spolek Letci – Žatec. Tolik de jure.

No a na začátku června nastává ono de facto, tedy období příprav na transport. Parta obětavých nadšenců ve čtyřech turnusech, o nichž se Radek zmiňoval v předchozích čtyřech raportech, v areálu muzea Kbely pod žhnoucím sluncem mašinku zbavila křídel. Jsou to dvě slova, ale při představě, že bezmála třicet let byla neustájená a vystavená nejrůznějším přírodním vlivům s výjimkou požáru, to reprezentuje hromskou dřinu se zarezlými šrouby, čepy, zámky a ostatními spojovacími elementy nejrůznějšího druhu.

Podařilo se zajistit veškerou techniku, potřebnou pro transport, t.zn. Karla Voráčka ze Žatce, s návěsem a obsluhy obou jeřábů. Jednoho od 24. základny dopravního letectva ve Kbelích pro naložení trupu a křídel. Druhého, Petra Blechu, od firmy Rybáček Louny pro složení v Žatci na Macerce. Teď už bylo na dispečerovi nejen převozu, ale i celé následné renovace, Radkovi, aby stanovil termín akce. A tak včera ráno kolem sedmé hodiny vyjely ze Žatce nezávisle tři skupiny směrem Kbely. Karel se svým žlutým ďáblem, Radek se synem Pepou vezli na přívěsu nějaké krámy a s Igorem v autě ještě Venca, Rychťa a jeho syn Tomáš, aby se všichni zúčastnili od 9.00h. dlouho očekávaného procesu.

Lukýno se svým Dronem (jak říká pěknému, černému pejskovi) už tam na nás čekali. Vše začalo asi deset minut po deváté, tedy téměř s královskou přesností. Kolem jedenácté bylo naloženo a Radek s Pepou vyrazili napřed, aby připravili uvítání v Žatci. Karel zahájil spanilou jízdu. Jen osádka Igorova auta se nechala přemluvit Lukýnem, že si dá ještě v kiosku občerstvení, že Karla snadno doženeme. Chyba lávky, provoz z Prahy po D8 byl příslovečně našlapaný kamiony a jiným zbytečným provozem, který nás zdržoval. Nakonec jsme se museli snížit k potupné telefonické žádosti, aby na nás Karel s nákladem počkal u Sulce, že ho chceme nafotit a nafilmovat.

Tak se také stalo a na obchvatu Loun jsme jej zadokumentovali z mostu nad státovkou. Jenže než jsme se vymotali z tohoto stanoviště, Karel nám zase foukl a tak na nás znovu počkal ve Staňkovicích, odkud jsme jej už vedli jako čestný doprovod do Žatce, přes Podměstí okolo našeho památníku válečným letcům, kde na nás čekali první zvědavci a triumfálně jsme jej přivedli na Macerku. Igor signalizoval klaksonem, že jsme doma, dvěma písmeny  MR – mává, rarášek. Co to asi znamená?

Před hangárem ATS byl po 13.h cenný náklad odstaven, všichni se rozjeli domů naobědvat a kolem 16.h jsme se všichni, včetně dalších pomocníků - Machuldy, Frankieho a Jardy Bílka, znovu sešli na letišti, aby nastala neopakovatelná operace složení relikvie pod střechu, což bude teď do vánoc její domov. Jak naložení a složení, tak zejména následnou manipulaci po ploše hangáru, velmi usnadnily důmyslné přípravky, které Radek s kamarády předem vyrobili. Radek prokázal buldočí povahu, ohromné technicko-organizátorské schopnosti a jak výstižně konstatoval Lukýno, potřebné vlastnosti otrokáře. Čiší z něho na sto honů zkušenosti toho, že v minulosti vyexpedoval nejeden letoun československé výroby za velký oceán, do velké země.

Co nás čeká nyní? Radek stanoví chronologický postup činností a pravidla hry pro renovaci stroje. Poté kolem sebe soustředí tým dobrovolných fachmanů, se kterým uvede během léta a podzimu čtyřicetčtyřijedenáctku do plesového outfitu. Nehlaste se všichni, hangár ATS není nafukovací...

Malá část fotodokumentce je přiložena. Rychťa soustředí materiál ze všech dostupných zdrojů (které obsahovaly také potřebnou kartu, ehm...) a po finální úpravě Honzou Zíkou bude akce zveřejněna s bohatější obrazovou kolekcí. Předpokládám, že ať tato, či i jiné informace na zmíněné téma se dostanou i na webové stránky spolku, nikoli pouze na F/B.

Autor: Václav Vašek