Boeing 747SP

   Tabulky                                            Další info                                            Víte, že...?  

Základní charakteristiky:

Základní údaje:

Rozměry a hmotnosti:

Provozní vlastnosti:

Provozovatelé:

Další informace:

Zkrácené "Jumbo", označené Boeing 747SP (Special Performance), bylo vyvinut z výchozí verze B747-100 v první polovině 70. let minulého století na základě požadavků společností Pan American Airways a Iran Air na letoun, schopný přepravit zhruba 300 cestujících bez mezipřistání na linkách mezi New Yorkem a Tokiem, resp. Teheránem a New Yorkem (nakonec vlivem politických událostí nerealizované). Boeing původně uvažoval o zcela nové konstrukci třímotorového "Jumba" ve snaze nabídnout svým zákazníkům alternativu ke konkurenčním typům první generace širokotrupých letadel McDonnell Douglas DC-10 a Lockheed L-1011 Tristar, nakonec však požadavek vyřešil "pouhým" zkrácením trupu původní B747 o zhruba 14,5m, čímž došlo k odlehčení konstrukce (na úkor zhruba 150 míst z celkové kapacity) a letoun tak vlivem nižší spotřeby paliva dosáhl požadovaného doletu. K odlehčení přispěly i zjednodušené vztlakové klapky na křídle jinak shodného půdorysu, naopak prodloužení se dočkala svislá ocasní plocha, vodorovné ocasní plochy a tvar hřbetu trupu u jejího kořene s cílem zajištění dostatečné směrové stability a ovladatelnosti kratšího letounu. I přes odlehčení byl víceméně ponechán stejný tah motorů jako u původních B747 s cílem zvýšení cestovní rychlosti zhruba o 30km/h (což na mnohahodinových dálkových letech již hrálo svou roli).

Dvojnásobně vzácná návštěva v Praze - jak pokud jde o společnost Yemenia, tak o stále více raritní krátké Jumbo Boeing 747SP.

Nárůst cen paliva po první ropné krizi v 70. letech minulého století způsobil, že navzdory splnění zadání poptávka po extrémně dlouhých tratích ustoupila ekonomickým požadavkům a do popředí zájmu dopravců se proto dostaly zejména náklady v poměru k nabízené kapacitě. V tomto ohledu nemohl B747SP konkurovat ani původním větším B747, ani zmíněným menším třímotorovým typům DC-10/L-1011 a už vůbec ne nastupujícím dvoumotorovým velkokapacitním letounům, proto bylo nakonec vyrobeno pouhých 45 letounů, z nichž počátkem roku 2016 zůstává v provozu pouze 11 (s výjimkou dosluhující trojice strojů u Iran Air, který je ovšem v souvislosti s uvolněním ekonomických sankcí vůči Íránu brzy nahradí novějšími typy, a dvojice strojů využívaných firmou Pratt & Whitney of Canada k testování nových motorů za letu, jde vesměs o letouny využívané vládami, královskými rodinami či korporacemi). Tím spíš zůstává "malé Jumbo" atraktivním objektem fotografů - díky krátkému tlustému trupu, navíc s vybouleným hřbetem u kořene znatelně prodloužené svislé ocasní plochy, působí letoun spíše jako karikatura původní B747.

Letoun byl až do nástupu verze Boeing 747-400 v roce 1988 rekordmanem v doletu mezi dopravními letadly. Je ironií osudu, že jeho relativně neúspěšné působení na trhu si o 30 let později Boeing i Airbus víceméně zopakovali s modely B777LR a zejména A340-500, usilujícími rovněž o prvenství mezi dopravními letouny v oblasti doletu.