Airbus A300

   Tabulky                                            Další info                                            Víte, že...?  

Základní charakteristiky:

 Základní údaje: 

Rozměry a hmotnosti (není-li uvedeno jinak, platí údaje pro nejmodernější verzi A300-600R):

Provozní vlastnosti (není-li uvedeno jinak, platí údaje pro nejmodernější verzi A300-600R):

Další informace:

Airbus znamená v překladu "vzdušný autobus". A přesně to požadovali francouzští, němečtí a zpočátku britští konstruktéři (Velká Británie od projektu v roce 1969 odstoupila) od svého prvního společného díla, konstruovaného od 60. let minulého století. Filozofie "vzdušného autobusu", tedy letounu schopného přepravit co nejvíce lidí s co nejmenšími náklady mezi dvěma nepříliš vzdálenými body, nakonec dala jméno i konsorciu, které mělo nový letoun vyrábět a které se po postupném zapojení dalších evropských zemí (samozřejmě včetně zmíněné Velké Británie) vypracovalo do pozice jednoho ze dvou hlavních výrobců  dopravních letadel na světě.

Západoevropští konstruktéři vsadili na to, že pokud bude požadovaná kapacita letounu na úrovni zhruba 2/3 prvního připravovaného velkokapacitního letounu světa Boeing 747 a pokud bude od letounu požadován dolet pouze na úrovni traskontinentálních tratí, tak by výsledný letoun mohl být natolik lehký, že by k jeho pohonu při splnění všech bezpečnostních požadavků měly stačit jen dva motory stejné kategorie, jaké pohání zmíněný čtyřmotorový B747.

Stejně zpočátku uvažovali i jejich američtí kolegové ve firmách McDonnell Douglas a Lockheed, takže i jejich první velkokapacitní letadla byla původně uvažována jako dvoumotorová; s ohledem na předpoklad jejich budoucího uplatnění i v dálkové přepravě však nakonec finální modely DC-10 i L-1011 TriStar měly motory tři. Airbus tak zůstal jediným, kdo myšlenku dvoumotorového velkokapacitního letadla dotáhl do konce již v první generaci těchto vzdušných kolosů.

Přes na první pohled zjevnou výhodu A300 v provozních nákladech v poměru k nabízené kapacitě jak vůči svým americkým velkokapacitním protějškům, tak vůči menším letadlům se však letoun prosazoval na trhu kromě "povinných" objednávek od Air France a Lufthansy poměrně těžko - trh na krátkých a středních tratích ještě nebyl připraven pro tak velký letoun. Zlom nastal až s příchodem verze A300B4 s prodlouženým doletem a především s finální verzí A300-600 (původně označené A300B4-600), dodávané od roku 1983, která převzala řadu konstrukčních prvků včetně digitálního kokpitu pro pouze dvoučlennou posádku od novějšího letounu Airbus A310 a která byla podobně jako on již schopna i transoceánských letů. Právě A300-600 se spolu s A310 staly prvními Airbusy, které ve větší míře pronikly i na americký trh.
A300 ve verzi pro přepravu cestujících jsou dnes již velmi vzácné, v Praze však byly díky nutnosti doplňování paliva na letech z Evropy v důsledku hospodářských sankcí EU vůči Íránu donedávna častým hostem tyto letouny v barvách společnosti Iran Air.

Již A300 nastavil standard trupu kruhového průřezu s trypicky 8 sedadly ekonomické třídy v řadě na hlavní palubě a prostorem pro jeden standardní kontejner LD-6 nebo dvojici polovičních LD-3 v podpalubí, kterého se Airbus držel u svých velkokapacitních letounů až do modelů A330/A340. I proto se A300 uplatnil i v přepravě zboží - ať už jde o letouny vyrobené jako nákladní, nebo o přestavby z původních strojů pro přepravu cestujících. Většina dnes provozovaných A300 je právě nákladních.

 
Díky rozměrnému trupu jsou dnes starší A300 populární především po přestavbě jako nákladní letadla.