Kalendárium 2021 - První let Lockheedu L-100

Téměř deset let poté, co se do vzduchu vznesl prototyp budoucí ikony mezi transportními letadly, Lockheed YC-130 Hercules, odstartoval ke svému prvnímu letu z letiště v Mariettě v Georgii dne 20. dubna 1964 stroj Lockheed L-100 (Model 382) sériového čísla 3946, prototyp civilní verze tohoto úspěšného stroje.

Posádka letounu vedená toho dne vedoucím skupiny zalétávačů sériových strojů u Lockheedu, šéfpilotem Joe Garretem, se při této příležitosti zapsala do historie provedením vůbec nejdelšího prvního letu nového letadla, neboť při premiéře strávila ve vzduchu plných 25 hodin a 1 minutu. Civilní Hercules se při tom pohyboval po trase připomínající svým tvarem známou závodní dráhu v Indianapolis nad státy Georgií a Alabamou a aby toho nebylo málo, naprostou většinu svého rekordního letu absolvoval s vypnutými vnějšími motory a zapraporovanými vrtulemi. Se všemi čtyřmi motory absolvoval ve skutečnosti pouhých 36 minut svého letu.

Šéfové od Lockheedu slaví rekordní let nového stroje. Foto: Lockheed Martin

O necelý rok později, konkrétně 16. února 1965 pak americká FAA Lockheed Model 382 (obchodní označení Lockheed L-100) certifikovala. Lockheed Model 382 byl poháněn čtyřmi turbovrtulovými motory Allison 501-D22. O výkonu 3755 hp při 13 820 ot/min na motor. Motory byly osazeny čtyřlistými reverzovatelnými vrtulemi  Hamilton Standard Hydromatic o průměru 4,115 m. Maximální dostup této první verze civilního Herculesu pak činil 9936 metrů.

N1130E na letišti ve Fairbanksu na Aljašce. Foto: Lockheed Martin

Historicky první civilní Hercules s imatrikulací N1130E zůstal u výrobce, společnosti Lockheed, v roli demonstrátoru, ale v březnu si přece jen alespoň na chvíli odskočil k aerolinkám, když ho Lockheed zapůjčil na měsíc k Alaska Airlines.

Přestavba N1130E s vložením dvou trupových segmentů: Foto: c-130Hercules.net

V dubnu roku 1968 pak byl N1130E zkonvertován na výrobní standard L-100-20, Model L382E-44K-20, což zahrnovalo i vložení nového trupového segmentu o délce 1,524 metru do prostoru za pilotní kabinou a dalšího, kratšího segmentu o délce 1,016 metru, za křídlo letounu. V této podobě pak byl N1130E zapůjčen v říjnu 1968 na půl roku dalším aerolinkám, tentokráte Delta Air Lines.

N1130E v službách Filipínské republiky. Foto: Ken Fielding via Flickr

N1130E se však nakonec přece jen podíval do světa, neboť Lockheed ho nakonec prodal společnosti  Pepsico Airlease Corporation, která jej zapůjčila již s novou imatrikulací N50FW aerolinkám Flying W Airways. V březnu 1973 pak Pepsico stroj prodalo na Filipíny, kde sloužil dlouho pro potřeby vládu s imatrikulacemi PI-97 a později RP-97. Oficiálním provozovatelem stroje při tom byla společnost Philippine Aerotransport.
Celkově bylo do roku 1992 vyrobeno 114 letounů Lockheed L-100 ve verzích L-100, L-100-20 a L-100-30, které se sice nikdy nestaly pro Lockhed tak obchodně úspěšným typem jako vojenské Herculesy, ale spolehlivě sloužily v civilním provozu po dlouhá léta po celém světě.

Lockheed Martin Model 382J Super Hercules. Foto: Lockheed Martin

Civilní varianty se dočkala i nejnovější verze Herculesu, tedy C-130J-30. První letouny nesoucí označení Lockheed-Martin LM-100J vstoupily do služby u provozovatele Pallas Aviation v roce 2019 a výrobce očekává prodej minimálně sedmdesáti pěti kusů této varianty.

Text: Michal Beran
michal.beran@flying-revue.cz