Hrozí polovině českých sportovních letišť zánik?

24.3.2016

Polovinu, podle některých provozovatelů až dvě třetiny českých sportovních letišť může ohrozit novela zákona o civilním letectví, která měla jít už do třetího čtení v poslanecké sněmovně. Provozovatelům letišť se díky jednání Aeroklubu ČR s ministerstvem dopravy a Úřadem pro civilní letectví ale na poslední chvíli podařilo dosáhnout odkladu.

Letiště Strakonice. Ilustrační foto (Aeroklub Strakonice)

Část, která se týká letišť, byla ze současné novely vyjmuta, a rozbíhá se debata, co bude dál. Původní návrh vzbuzoval u provozovatelů českých letišť určených pro sportovní létání obavy. Pokud by ve sněmovně prošel, museli by ve striktně stanovené době vyřešit majetkoprávní vztahy s majiteli pozemků, na nichž letiště stojí, a na to většina provozovatelů nemá prostředky. "Fundamentální námitka byla vznášena na stanovené 12 měsíční přechodné období. Reálně se soudní spory ve věcech majetkoprávních vztahů na letištích táhnou i přes deset let. Za zákonem stanovenou dobu to tedy nelze vyřešit," říká ing. Vladimír Machula, prezident Aeroklubu ČR, zástupce provozovatelů letišť.

Odborník na letecké právo JUDr. Jiří Horník má za to, že snaha ministerstva dopravy o změny v této oblasti je v pořádku. "V principu se ministerstvo dopravy vydalo správnou cestou – snaží se nahradit poněkud nekoncepční záplatu zřízení věcného břemena, která se v minulosti do zákona dostala, promyšlenějším řešením, které bude vycházet z obecných institutů vyvlastňování a nepůjde tak o ad hoc úpravu pro konkrétní problémovou situaci," říká.

Podle Aeroklubu je ale velmi obtížné při narovnávání majetkoprávních vztahů dojít k dohodě. Novela požadovala kontrolu provozovatelů nad 100% pozemků pod provozní částí letiště. Problém je v ceně. Zákon umožňuje původním majitelům pozemků požadovat slovy zákona 5% z ceny obvyklé. Termín "cena obvyklá" je však poněkud vágní a dává značný prostor spekulantům s pozemky. Pokud bude pozemek na němž leží některá z provozních ploch, z různých důvodů lukrativní, majitel může nasadit cenu, kterou provozovatel nebude mít jak zaplatit. Na rozdíl od spekulanta, který následně letiště s největší pravděpodoboností zlikviduje.

Cena za metr² může být rozličná, v některých případech se ale může vyšplhat až na 70 korun za m², což by pro konkrétní letiště mohlo znamenat výdaj v milionech, výjimečně i v desítkách milionů korun. "To je pro zájmové, nekomerčně orientované spolky, jakými aerokluby jsou, zcela likvidační," tvrdí Machula. Požadavek zákona na kontrolu nad 100% plochy pod provozní částí letiště by tak byl podle něj nesplnitelný.

Vyvlastnění pozemků jako další způsob získání pozemků od původních majitelů není možné. "Letiště nejsou součástí strategické infrastruktury státu, vyvlastnění pozemku letiště je pro nás tudíž nedosažitelné. Nelze totiž jednoznačně prokázat veřejný zájem," tvrdí ing. Machula.

Jiří Horník má za to, že stažení novely není šťastné řešení. "Letištím dalším posun řešení neprospívá, byť se dle mnohých sžily se stávající úpravou. Mám však za to, že úkolem ministerstva dopravy není tolerovat provizorní záplaty, ale prosazovat nastavení jasného a transparentního systému, jak zajišťovat provozování letišť a jak napravit i některé hříchy z minulosti," vysvětluje. Všelék na řešení vlastnických sporů od ministerstva neočekává, vidí ale jeho roli v navržení systémového řešení, které bude k vyřešení těchto sporů motivovat.

"Chápu, že situaci je z různých důvodů potřeba řešit. Reálně máme ale cca 2 roky na rozpoutání odborné diskuze v této věci," vyjadřuje odhodlání k nalezení řešení prezident Aeroklubu ČR.

Právník Jiří Horník kvituje snahu po odstranění - podle něj matoucích a problematických - definic letištního pozemku a zejména pak vlastníka letiště. Vypuštění definice letiště naopak vidí jako nikoli nezbytné a poněkud netaktické. "Působilo spíš jako červený hadr na některé připomínkující subjekty," myslí si.

Aeroklub se vymezuje také vůči podmínkám pro udržování oprávnění provozovat letiště, které znamenají další náklady a také papírování. "Zákon navrhuje nutnost obnovení každé dva roky. Cena za tento správní úkon může podle typu letiště dosáhnout až 15 000 Kč, kromě toho je pokaždé třeba znovu dokládat veškerou dokumentaci vztahující se právě k pozemkům," vysvětluje ing. Machula.

V průměru připadá na každé letiště necelých dvacet letadel, to je při 55 letištích dohromady kolem tisícovky strojů. Stovky z nich by v případě neúspěchu provozovatelů letišť při naplňování požadavků novely leteckého zákona ztratily zázemí. "Odhadem a interním šetřením jsem zjistil, že v případě nabytí platnosti navrhované novely zákona o civilním letectví by okamžitě přestalo existovat osm letišť. Ostatní, až na jednotlivé výjimky, by se potýkala s životaschopností vzhledem k obrovským cenám za nájem pozemků. Odhadovaná redukce provozuschopných letišť by byla kolem 50ti procent a to je naprosto neuvěřitelné číslo," hodnotí rizika původní novely zákona o civilním letectví prezident Aeroklubu.

Novela zákona se nyní tedy vrací do vlády bez zmiňované části o letištích, ministerstvo dopravy začne na této úpravě pracovat zvlášť. "Nějakou cestu je třeba hledat. Domnívám se, že je nutné hledat kompromisní řešení tak, aby byla zachována činnost všech současně provozovaných letišť, a zároveň aby existovala akceptovatelná legislativní úprava," zakončuje ing. Machula.

Jan Dvořák