FORD TRI-MOTOR

Vlnitý plech, střízlivé jednoduché linie s trojicí hvězdicových motorů.

Ford Tri-Motor na letišti v Bakersfieldu

To je Ford Tri-Motor, přezdívaný také „Plechová husa“ nebo „Létající valcha“. Stal se jedním z milníků na cestě k modernímu dopravnímu letectví, ale také jádrem sporu s firmou Junkers, to když se Ford pokusil prodat své Tri-Motory do Evropy.

Vznik některých typů letounů je doslova opředen často téměř neuvěřitelnými historkami. Shoda několika náhod ovšem opravdu stála u vzniku Fordu Tri-Motor a stačilo málo, aby nevznikl vůbec.     Syn amerického velkopodnikatele Henryho Forda křestním jménem Edsel dostával poměrně často jako jeho táta mnoho dopisů s prosbami o zaslání peněz na nejrůznější účely. Samozřejmě množství z nich logicky končilo mezi odpadky, ale jednoho dne jej zaujal dopis, ten podepsal pro něj dosud neznámý vynálezce William Bushnell Stout. Doslova uváděl: „Rád bych od Vás dostal tisíc dolarů, avšak mohu Vám slíbit pouze jednu věc. Nikdy už ty peníze neuvidíte!“ Po takovém tvrzení se vcelku dalo čekat, že dopis stihne podobný osud jako u těch do koše házených. Jenže to se nestalo.           Edsel Ford nejen že mu odepsal, ale přiložil jeden šek za sebe a další i za svého otce. Ty dva tisíce dolarů se staly základem pro vstup ve své době největšího světového výrobce automobilů, koncernu Ford Motor Company, do stále rostoucího leteckého průmyslu.

William Bushnell Stout byl doslova všestranným člověkem. Začínal jako novinář s hlavou plnou mnoha bláznivých plánů, proto o něco později téměř na koleně založil hrdě znějící společnost Stout Engineering Laboratories. Již koncem první světové války zahájil práce v oblasti konstrukce letadel. Nezačínal od nuly, ale zaujaly jej projekty firmy Junkers v oblasti samonosných celokovových letounů. První strojem z jeho dílny byl jednomotorový Bat Wing, ten poprvé vzlétl již v roce 1920. To neušlo pozornosti amerického námořnictva a brzy poté dostal Stout zakázku na vývoj a stavbu dvoumotorového letounu jako nosiče torpéd, jehož název zněl Stout ST-1. Základem byla konstrukce z vlnitého plechu s poměrně odvážnými prvky, snad až příliš odvážnými, protože při zkouškách stroj havaroval.

Ford Tri Motor v letu 
Ford Tri Motor aerolinek Pan-Am

Mariňáci z projektu vycouvali a Stout prodělal na tu dobu hrozivých 150 000 dolarů. V relativně krátkém čase ale získal 125 000 dolarů a založil novou společnost Stout Metal Aeroplane Company a podařilo se mu zaujmout majitele Fordovy automobilky. Zpočátku oba Fordové byli s jeho prací spokojeni. Po stavbě dalšího letounu s názvem Air Pulmann dokonce nechali na jednom ze svých pozemků postavit hangár s technickým zázemím, aby zde bylo možné stavět moderní celokovové letouny. Vše běželo až do chvíle, kdy Stout vyrobil typ 3-AT Air Pulmann. Jeho základem byl opět duralový vlnitý plech a stroj poháněla trojice hvězdicových devítiválců Wright Whirlwind. Bohužel jeho výkony byly nízké, letové vlastnosti také dost špatné a pánům Fordům nezbylo, než se s panem Stoutem rozloučit.

Ford C-3 USAAF foto: Air Force Museum 
Ford 5-AT-B Tri Motor airplane, NC9606, na Kansas City Municipal Airport. foto: Kansas City Library

Vedoucím konstruktérem nově vzniklé pobočky Airplane Division of Ford Motor Company byl jmenován Harold Hicks a dostal od Forda jasný cíl. Postavit nový dopravní letoun 4-AT tak, aby byl úspěšný a firmě přinesl tolik vytoužený zisk v letecké branži. A tak se i stalo.

Ještě v roce 2011 bylo na světě 18 letounů Ford Tri-Motor a z toho osm v letuschopném stavu. Kdo se jednou svezl třímotorovým Fordem, určitě nelitoval.

výrobní linka letounů Ford Tri-Motor foto: sdasm 
Doplňování paliva do letounu Ford Tri motor nc9688 na David airfield. foto:sdasm

Text: Lubor Obendrauf

Foto: sbírka autora, pokud není uvedeno jinak

Celý článek si můžete přečíst na stránkách 56-61ve Flying Revue č. 2/2025. Na stáncích je časopis ke koupi od 27. února 2025. Pokud se stanete členy Klubu Flying Revue, rádi vám časopis doručíme až domů, navíc za zvýhodněnou cenu. Členem Klubu se stává automaticky každý předplatitel, více zde.