Flying Legends

Píseň dvanáctiválců, krásné křivky a vzrušení. Duxfordská letecká show warbirdů Flying Legends je už dlouho špičkou mezi evropskými leteckými dny historických strojů a strhující podívanou nabídla i letos.

Premiéra skupinové akrobacie amerického tria pilotů vystupujících pod názvem The Bremont Horsemen a v Evropě sedlajících Spitfiry měla být jedním z hlavních magnetů letošních Flying Legends. Velmi pravděpodobně jím v očích mnoha i byla, ale pro mne i mnoho dalších diváků se to nejkrásnější odehrálo ještě předtím, než oficiální program vlastně začal.

Loučení legendy

To vše proto, že se zakladatel The Fighter Collection a duchovní otec Flying Legends Stephen Grey rozhodl ve svých mladých 75 letech pověsit na hřebík exhibiční létání na leteckých dnech. Mnohé předznamenal i jeho emotivní a od srdce psaný úvodník v programu letošních Flying Legends, to hlavní však přišlo až během sobotního a nedělního letového programu. Stephen Grey se totiž rozhodl předat pomyslný štafetový kolík svým následovníkům posledními letovými vystoupeními ve svém legendárním Bearcatu, vždy čtvrt hodinky před oficiálním zahájením letového programu. Jeho časový slot v programu, kdy Stephen Grey vždy vyplňoval svým vystoupením „Joker“ dobu, kdy se ve vzduchu formovala formace pro závěrečné Balbo, masový přelet warbirdů, pak zaujal jeho syn Nick s dvouplošným Gladiatorem.

A tak v sobotu i neděli připadlo faktické zahájení létání dynamické ukázce F8F Bearcatu, precizní a dokonalé jako vždy. A zatímco Bearcat tančil po obloze nad duxfordským letištěm, z reproduktorů na zemi zněli Pink Floyd a jejich Shine On You Crazy Diamond. Soudě podle kradmého pohledu kolem sebe jsem nebyl sám, komu díky náporu emocí okamžiku složeném z nádhery na nebesích a krásné hudby pronikající do hloubi duše zvlhly oční koutky. A jedinečnosti okamžiku odpovídal i potlesk, který přivítal Stephena Greye po návratu na zem. Díky, Mr. Grey, za ten okamžik, za Flying Legends.