Co přijde po Mi-24?

Vrtulník Mi-24 se stal symbolem ruské vrtulníkové školy a představuje pravděpodobně nejznámější, a zcela jistě i nejrozšířenější bitevní typ východní provenience. V letectvu AČR ale Mi-24 čeká vyřazení. Jaký typ jej může nahradit?

P rvní Mi-24 získala Československá lidová armáda v roce 1978 a v té době představovaly doslova revoluci v protitankových a protipěchotních operacích. Příchod těžce vyzbrojeného a mohutně pancéřovaného typu umožnil likvidaci obrněné techniky nepřítele a také podporu postupu vlastních vojsk na zcela nové úrovni. Dokázal též efektivně zakročovat proti nepřátelským vrtulníkům hlídkujícím v hraničním pásmu. Ačkoliv se úkoly armády v posledních dvaceti letech radikálně proměnily, Mi-24 stále umožňuje efektivní plnění celé řady misí. Díky schopnosti převážet výsadek je vrtulník přímo ideální pro plnění celé řady úkolů od ničení pozemní nepřátelské techniky, přes transport osob a materiálu, hlídkové lety, CSAR a SAR záchranné mise až po doprovodné lety pro ochranu konvojů či transportních helikoptér. I přesto ale Mi-24 čeká vyřazení a poslední stroje by měly dolétat v roce 2018, kdy již by AČR měla mít k dispozici nástupce.

Nejasná bilance

Náhrada Mi-24 není jednoduchým krokem, protože podle koncepce rozvoje dopravního a vrtulníkového letectva schválené vládou vzdušné síly současně požadují najít nástupce středních transportních strojů W-3A Sokol. V současné době AČR provozuje deset W-3A, z nichž je v provozu jen přibližně polovina. U Mi-24 je provozováno sedmnáct helikoptér, část z nich ale prochází dlouhodobou údržbou. Celkem tedy AČR hodlá nahradit 27 strojů, přičemž plány počítají s nákupem 18 vrtulníků lehké či střední kategorie. Ty budou sloužit nejen k transportním, spojovacím a výcvikovým účelům, ale také k omezeným bojovým akcím, neboť aktivní bojová činnost je jednou ze schopností, se kterou se nadále počítá. Šest nových strojů by mělo být přiřazeno k 24. základně dopravního letectva v Praze-Kbelích, zbývajících dvanáct k 22. základně vrtulníkového letectva v Náměšti nad Oslavou. I když se jako hlavní důvod potřebnosti náhrady uvádí snaha snížit výdaje na provoz stávající techniky, která je navíc zastaralá, minimálně u Mi-24 tento argument není tak jednoznačný. Do nákladů je třeba započíst nejen nákup nové techniky a náklady na údržbu, ale i provozní náklady tvořené pohonnými hmotami a mazivy nebo náhradními díly. Je jasné, že nové vrtulníky budou výrazně úspornější v oblasti spotřeby paliva. Porovnání nákladů na generální opravy celé flotily sedmnácti helikoptér Mi-24 v horizontu dvou desítek let ale může vyjít výrazně levněji než nákup nového typu včetně kompletního logistického zabezpečení provozu. Mi-24 totiž používá již existující zásobovací řetězec shodný s perspektivními transportními stroji Mi-171Š, a navíc je pro něj v ČR již vybudována kapacita generálních oprav včetně motorů a dalších dynamických agregátů. Nákup nového typu, který bude zcela jistě západní provenience, bude znamenat vybudování zcela nové logistické větve, zaměřené jen na tento typ. Na druhou stranu Mi-24 vyžadují modernizaci, ta by ale nemusela být extrémně nákladná a mohla by těžit z řešení vyvinutého pro Mi-171Š. Přesné určení úspor je proto možné určit pouze po ozřejmení plánovaných ročních náletů flotily.

Ani u W-3A není náhrada tak snadná, jak by se mohlo na první pohled zdát. Pravdou je, že cena generálních oprav tohoto středního vrtulníku je extrémně drahá a neodpovídá průměru trhu u této kategorie. Otázkou je, proč tomu tak je, a jestli tento problém trápí všechny uživatele typu, nebo jen AČR. Na druhou stranu má ale Sokol jednu přednost, kterou vrtulníky zvažované k pořízení nenabídnou, a to odmrazovací systém rotorů. Zatímco všichni západní výrobci přešli k výrobě kompozitových listů rotoru, ruští a polští výrobci nadále produkují klasické voštinové listy s elektrickými topnými články na náběžné hraně. Tato zdánlivá maličkost výrazně rozšiřuje operativní možnosti letecké záchranné služby a SAR, v nichž české W-3 slouží, a její absence u nového typu může znamenat oslabení systému.

Dle oznámených informací Armáda České republiky již několik měsíců studuje možné nástupce, a v posledním roce dokonce proběhlo i předvedení několika modelů přímo v ČR.