V kokpitu Air Mali: Víte, že českoslovenští piloti létali v šedesátých letech v Africe?

Je celá řada kapitol našeho letectví, které už skoro upadly v zapomnění. Jednou takovou je doslova exotické létání českých a slovenských pilotů v Africe. Bohužel, mnoho z tehdejších aktérů už na nás kouká z opravdového leteckého nebe, a tak můžeme čerpat už jen z jejich vzpomínek.

Nejdříve alespoň pár faktů. Koncem 50. let minulého století řada afrických zemí získala samostatnost, některé z nich byly mnoho let francouzskými koloniemi, a proto i nadále francouzština zůstávala jedním z úředních jazyků těchto zemí. Tehdejší Československo, lépe řečeno jeho zastupitelský úřad v Paříži navázal cenné kontakty se zástupci tehdejší súdánské části Federace Mali už před vyhlášením její nezávislosti 20. 6. 1960.

Air-Mali-Douglas-DC-3-G-AGZC- a později TZ-ABB.Ovšem snaha Československa byla u mnoha afrických zemí jako přes kopírák: slibné začátky, pomoc v mnoha oblastech, rozsáhlé půjčky a úvěry. Následovalo splácení v naturáliích, kdy se z Mali vozily buráky a výrobky různých domorodých kmenů, toť vše… Zůstaly dluhy, které už jaksi nikdo nezaplatil, ale o tom až později.

Již začátkem září 1960 prosil předseda vlády v podstatě neexistující Federace Mali přes naši pařížskou ambasádu o všestrannou hospodářskou pomoc. Díky svým kontaktům věděl, jak lze využít „naivity soudruhů“, často podporované i ze SSSR, a snažil se utrhnout pro Mali vše, co jen šlo. Soustřeďme se ale na leteckou dopravu. V listopadu 1960 byla při návštěvě místopředsedy vlády Mali Jeana Marie Koné v Praze uzavřena dohoda o spolupráci, ta ovšem měla i tajný pamětní zápis o poskytnutí letadel s výcvikem jejich osádek.

Flying Revue 1/2017

Celý článek si můžete přečíst na stránkách 28 až 32 ve Flying Revue č. 1/2017. Na stáncích je časopis ke koupi od 22. prosince 2016.

Pokud se stanete členy Klubu Flying Revue, rádi vám časopis doručíme až domů, navíc za zvýhodněnou cenu. Členem Klubu se stává automaticky každý předplatitel, více zde.

Československo slíbilo dodání dopravních letounů a kompletní výcvik nejdříve 11 pilotů a 21 leteckých mechaniků-specialistů. Pak se věci daly do pohybu. Budu především čerpat z rozsáhlých vzpomínek bývalého kapitána ČSA Zdeňka Sedláčka, se kterým jsem se znal řadu let a osobně zaznamenal jeho vyprávění. Zdeněk již bohužel není mezi námi, a tak mi jeho syn Petr ochotně poskytl unikátní barevné fotografie, kterými jsem mohl vzpomínky jeho táty doplnit, a za to mu patří velký dík.

V roce 1961 k nám dorazily informace, jak se anglická královna rozhodla darovat několik letounů Douglas DC-3 Dakota právě jako pomoc pro Mali. Poměrně rychle tehdejší představitelé ÚV KSČ schválili školení pilotů i mechaniků. Dále brzy poté hlavní technická správa Ministerstva zahraničního obchodu uzavřela s Mali kontrakt na dodávku 5 letounů Aero-145.

Jak Zdeněk Sedláček vzpomínal, personálně museli jít přes příslušnou organizaci zahraničního obchodu, protože v té době to jinak ani nešlo. Byly vybrány dvě kompletní československé posádky pro Air Mali, ty doplnila na místě jedna posádka z Francie. Pak nastalo úterý 28. 2. 1961 a pánové Mirek Sedlák, Zdeněk Sedláček a Josef Hrubý odletěli z pražského letiště v Ruzyni letounem IL-18 ČSA s registrací OK-OAC do afrického Bamaka. 

Po úvodních jednáních s místním úřadem civilního letectví získali alespoň příslib vystavení všech nezbytných dokumentů včetně pilotních průkazů, aby mohli již brzy začít létat pod hlavičkou Air Mali. To ještě ovšem netušili, co vše je čeká.

Text: Lubor Obendrauf
Foto: archiv Petra Sedláčka