30.12.2014
Na začátku osmdesátých let minulého století vyhlásilo americké ministerstvo obrany program na vývoj nového společného transportního letounu s kolmým startem a přistáním. Za ideální konfiguraci byl považován konvertoplán, koncepčně vycházející z Bellova modelu XV-15. O zakázku projevilo zájem hned několik společností. Kromě amerických firem Bell, Boeing-Vertol, Grumman a Lockheed se přihlásily i evropské společnosti Aerospatiale a Westland. S ohledem na předpokládanou rozsáhlost projektu ministerstvo obrany upřednostňovalo, aby se soutěžící spojili do týmů. Bell proto podepsal dohodu s konkurenčním podnikem Boeing-Vertol.
Toto konsorcium se nakonec stalo vítězem projektu, protože jako jediné bylo schopné podat nabídku splňující zadání. Nový konvertoplán získal označení V-22 Osprey a ministerstvo závazně objednalo stavbu šesti prototypů určených ke zkouškám. V té době projekt již neřídilo letectvo, ale námořnictvo, které se zdálo být dominantním budoucím uživatelem nového stroje. I přesto byl projekt dále vnímán jako univerzální a měl splňovat požadavky US Navy, US Marine Corps a US Air Force. Bell zodpovídal za vývoj a výrobu křídla, motorových gondol, rotorů, transmise, ocasních ploch a záďové rampy a zajišťoval rovněž integraci motorů Rolls-Royce Allison T406. Boeing měl na starosti vývoj a stavbu trupu včetně pilotní kabiny, integraci avioniky a řídicího systému.
Kapitola zdarma -
vyzkoušejte »