Auto-Gyro Cavalon: Ladné křivky vířící vzduch

Od počátku tohoto roku budí na mnoha leteckých akcích a letištích pozornost zajímavé stroje, na první pohled připomínající vrtulníky. Už druhý pohled ale odhalí, že oproti vrtulníku těmto strojům něco přebývá, a třetím pohledem zjistíme, že jim i něco chybí.

Stroji, o nichž se bavíme, jsou vírníky, konkrétně vírníky německé společnosti AutoGyro, kterou od počátku roku v Česku a na Slovensku zastupuje zlínská společnost Nirvana Systems s.r.o. To, co mají vírníky s vrtulníky společné, je rotující nosná plocha – rotor. To, co jim přebývá, je tlačná vrtule, a to, co jim oproti vrtulníku chybí, je aktivní pohon rotoru.

Vírníky létají díky rotující nosné ploše – rotoru, který ale oproti vrtulníku není aktivně poháněn a rotuje jen díky nabíhajícímu proudu vzduchu – autorotací. Dopředný pohyb zajišťuje vrtule v tlačném nebo tažném uspořádání. V případě AutoGyra je to uspořádání tlačné. Tyto vírníky spadají do kategorie ultralehkých vírníků se vzletovou hmotností do 450 kg.

Vírník ve vzduchu

Způsob řízení vírníku a vrtulníku se dosti podstatně liší. Rotorový disk vrtulníku má vůči trupu stroje pevnou polohu, kdežto u vírníku se tato poloha může v omezeném rozsahu podélně i příčně měnit. Změnou polohy roviny otáčejícího se rotorového disku oproti draku lze docílit pohybu vírníku kolem jeho příčné i podélné osy. Tak lze dosáhnout stoupání či klesání i zatáčení na obě strany. Pro piloty letounů je proto potěšující, že se způsob řízení příliš neliší od ovládání aerodynamicky řízených letounů.