Aljaška - Svět z nebe II.díl

Pojďme si prožít poslední část úžasné Aljašky z pohodlí domova. Podívejte se do míst, kde se psali dějiny, jako třeba na Klondike, nebo na Telegraph Creek. Pilot Jiří Pruša opět doplňuje video poutavým vyprávěním. Nezapomeňte se podívat i na náš Instagramový účet, kde najdete spousty fotografií právě z této expedice. Užijte si tuto sérii naplno!

Cesta zlatokopů do místa zlaté horečky v Klondike

V tomto videu se po vzletu z hlavního města Aljašky Juneau proletíte podél krásného fjordu Lynn Canal, který je s přibližně 600 metry hloubky nejhlubším fjordem v Severní Americe. Na konci Lynn Canal vzdáleném asi 140 kilometrů si pak prohlédnete i přístav Skagway, kam v posledních letech 19. století přijížděli na lodích zlatokopové. Obletíte i slavné průsmyky Chilkoot a White Pass, kudy zlatokopové šplhali na své pouti k řece Yukon, která se nachází na druhé, kanadské straně zdejších hor. Po řece Yukon pak pokračovali na vorech až k ústí řeky Klondike.

Dawson City - město hříchu a zlaté horečky na řece Klondike

Z hlavního města Aljašky Juneau jsem přeletěl pár krásných ledovců, vysoké hory i hranici s Kanadou a přistál na letišti Whitehorse. Tady jsem po telefonickém pasovém odbavení vstoupil znovu do Kanady. Z Whitehorse jsem pak pokračoval do asi 3 hodiny letu vzdáleného Dawson City, střediska zlaté horečky v Klondike. Ta tu vrcholila v letech 1897-1899, kdy se sem na vorech po řece Yukon přesunulo celkem asi 100 000 zlatokopů. Ti pak v okolí Dawson City, ležícím na soutoku řek Yukon a Klondike pokoušeli své štěstí hledáním nugetů zlata. Ti trpělivější vymývali zlaté šupiny ze zlatonosného písku. V té době se proslavil i levý přítok řeky Klondike, potok Bonanza, v jehož korytě a okolí bylo tehdy nalezeno ohromné množství zlata. Část zlaté horečky prožil v Dawson City i spisovatel Jack London. Dnešní video vám ukáže nejen další krásné ledovce, ale i to jak vypadají naleziště zlata v oblasti Klondike dnes.

Nad údolím Telegraph Creek, trasy prvních telegrafních kabelů mezi Amerikou a Evropou

Po odletu z Dease Lake, kde jsme skončili minule, jsem pokračoval nad údolím potoka Telegraph Creek a nad kaňonem řeky Stikine až k sopce Mount Ediza. Tudy měl být v šedesátých letech devatenáctého století položený telegrafní kabel spojující Ameriku a Evropu přes Sibiř. Odsud jsem pak pokračoval asi 4 hodiny letu kolem nejvyšších vrcholků Skalistých hor na letiště Hinton-Jasper. Tohle letiště je kousek od nejznámějších kanadských národních parků Jasper a Banff, které v dnešním videu můžete také vidět. Pak už přistání v městečku Kelowna. Na příštím videu uvidíte let Skalistými horami a přelet přes Vancouver na letiště Boundary Bay.

Přelet Vancouveru, neviditelno v mracích a větrné poslední přistání expedice Aljaška

Po vzletu z Kelowny jsem potřeboval letět na západ, ale tam nad horami řádily bouřky. Pokračoval jsem proto na jih a doufal, že se mi co nejdříve podaří se stočit doprava. To se mi ale podařilo až když jsem už přeletěl hranici s USA. Musel jsem se proto co nejrychleji vracet směrem na severozápad, abych se vrátil nad Kanadu. Nakonec jsem se do těch bouřek ale přeci jen dostal. V takové situaci je potřeba si hlavně být jistý, že všechny možné pozemní překážky jsou níže než já, což tady znamenalo letět nejméně ve 3000 metrech. Cestou jsem si připravil postup pro přelet přístavu a centra Vancouveru přistání na letišti Boundary Bay. Ráno jsem odsud pak odstartoval do nepříliš dobrého počasí. V nízkých mracích nad mořem jsem si musel vyžádat pomoc řídícího, který mě dovedl až na letiště Bellingham. Odsud to pak už bylo jen asi 30 minut letu na letiště Paine Field, odkud jsem před více než dvěma týdny odlétal. Expedice Aljaška skončila.

Tým Flying Revue