23.5.2015
V dnešní době výrobci chrlí na trh supermoderní vrtulníky s vytříbeným, digitálně navrženým designem, skvělými výkony, minimálními negativy a maximálním ohledem na životní prostředí. Ale není to tak dávno, kdy vrtulníky běžně plivaly nespálený benzín, pravidelně jim vysazovaly motory, klepaly se nejen při startu a o nějaké pokročilé či vytříbené aerodynamice nemohla být ani řeč.
Stačí si připomenout velmi složitou cestu jen pár hlavních typů, které stály u zrodu vrtulníkového letectví a jejichž zkoušky přinesly první poznatky o specifikách aerodynamiky vrtulníků, na nichž se staví dodnes. Na potíže provázející jejich vznik se ale často zapomnělo, a tak neškodí drobné připomenutí počátečního klopýtání.
Cesta americká
Při pohledu na videa z testování prvního skutečného amerického vrtulníku, Sikorského typu VS-300, málokomu dojde, že stroj předvádí na svou dobu úctyhodné manévry, avšak jen na pár snímcích, a to většinou z pozdějšího období, letí dopředu. A proč? Protože dopředný let si tento „pionýr vrtulníkového letectví“ osvojil až mnohem později, neboť zpočátku to byla nejméně stabilní fáze letu a vrtulník uměl lépe letět bokem nebo couvat. Igor Sikorsky jej všemožně předváděl, aby získal potřebnou pozornost a finanční podporu. Kromě letového předvádění s ním například létal na nákupy, kdy zboží umísťoval do drátěného košíku na přídi. Později dokonce nechal natočit film s tímto námětem.
Kapitola zdarma -
vyzkoušejte »