16.2.2015
Někdy na konci srpna 2010 přiletěl na ruzyňské letiště zbrusu nový Cirrus SR 20, na který jsem se už nějakou dobu těšil. Vybavování dokumentace trvalo z nějakých důvodů o hodně déle, než jsem doufal, a tak se po pár týdnech čekání začalo letní počasí měnit na podzimní a já jsem si stále nezalétal. V té době jsem si samozřejmě ještě neuvědomoval, že i tato zdánlivě neodvislá situace začíná vytvářet předpoklady pro leteckou nehodu, jejíž jsme mohli být já společně s tím krásným novým letadlem oběťmi – rostla ve mně totiž netrpělivost a touha už někam za každou cenu letět.
Do Cirrusu jsem se tak dostal poprvé až někdy v půlce října – trochu jsem si ho vyzkoušel a vrátil jsem se domů. Pak jsem se domluvil s přáteli ve Štrasburku a naplánoval tam cestu na poslední říjnový víkend. Týden před plánovaným odletem jsem si připravil trasu a začal sledovat předpověď počasí. Nejdříve vypadala celkem dobře, ale postupně se zhoršovala. Já jsem si však na myšlenku prvního pořádného letu s novým Cirrusem po Evropě natolik zvykl, že jsem špatnou předpověď ani nebyl vnitřně připravený přijmout.
Kapitola zdarma -
vyzkoušejte »