"Naganské" Tu-154M OK-BYZ už je rok doma. Jak vypadá dnes a kdy se do něj budete moci podívat?

4.10.2017

Tu-154M OK-BYZ dostává v Kunovicích zase původní tvář. Foto: Evžen Všetečka

Rozhovor Už je to rok, co Češi a Moravané nadšeně vyprovázeli legendární vládní letoun Tu-154M registrace OK-BYZ z kbelského letiště v Praze na Moravské Slovácko, do Leteckého muzea v Kunovicích. Jak vypadá letadlo dnes a kdy se do něj podívají první fandové letectví? Povídali jsme si o tom s kapitánem "Velkého přeletu", šéfem kunovického muzea Martinem Hrabcem.

Jak po roce ten kulový blesk hodnotíte? Neroztřásly se vám zpětně kolena, cože jste to vlastně dokázali?

Spíše šlo o jakýsi pocit úlevy, že první etapa - demontáž, financování a přeprava, se podařila bez vážných komplikací. Na další rozjímaní nebyl čas, protože téměř okamžitě po příjezdu jsme začali s montáží, aby letoun byl v muzeu co nejdříve.

Máme velké množství pozitivních ohlasů. Nejvíc domácích (mezi ně počítám i ty ze Slovenska), ale také zvenku. Třeba z výrobního závodu v ruské Samaře. A i z neleteckého prostředí, například se nám ozvaly logistické společnosti zabývající se přepravou nadrozměrných nákladů z Hong Kongu či Indonesie. Mimo to byla atraktivita Velkého přeletu oceněna na kongresu přepravních firem z celého světa, která se konala v březnu v Abu Dhabi a náš přepravce Universal Transport získal v interní soutěži s přepravou túčka první místo. Nás to těší, protože díky přepravci, jehož lidé jsou pečliví profesionálové, jsme převezli z Prahy až do Kunovic vše v pořádku.

Jak se znovu skládá naganské Tu-154M. Zdroj: Letecké muzeum Kunovice

Pro opětovnou montáž použijete jen originální díly, nebo bylo či bude nutno některé nahradit?

Díly používáme pouze ty původní, i když v průběhu demontáží jsme některé šrouby a svorníky museli odvrtat, jelikož kvůli korozi nešly povolit. Při montáži jsme pak odnýtovali „ucpané“ nýtovací matice a ty nahradili novými. Např. chybějící odvrtané speciální svorníky jsme si museli nechat vyrobit u specializované firmy, která dodává materiál pro letecký průmysl, což v okolí Kunovic není zas takový problém.

Co všechno je hotové:
- montáž centroplánu včetně znovuzapojení hydraulické, elektrické a palivové soustavy
- montáž kýlovky s rozvody hydrauliky a elektrických svazků
- pořízení nástupních schodů k TU-154 (milník č. 2)
- kinopremiéra čtyřicetiminutového dokumentu Velký přelet epizoda 1
- výměna všech pneumatik za nové pneu
- montáž podvozových gondol
- montáž mechanizace centroplánu (klapky) včetně transmisí
- montáž náběžné hrany včetně zapojení vzduchotechniky a centrálního plnění paliva
- montáž stabilizátoru se všemi systémy
- montáž a připojení směrovky
- montáž bočních motorových gondol motorů č. 1 a 3
- montáž středního sání motoru č. 2

Co zbývá:
- montáž aerodynamických přechodů ocasní části a trupu
- montáž krytů nádrží centroplánu
- vybudování stání pro TU-154M v muzeu (milník č. 3)
- přesun do muzea
- připojení křídel
- oprava laku (milník č. 4)
- oprava audio video systému (milník č. 5)
- slavnostní zpřístupnění letounu pro veřejnost.
- pořízení reversu (milník č. 6)

Co všechno bude v letadle funkční?

Cheme, aby to bylo co nejvíce systémů, převážně elektrických.

Co vám při dosavadní montáži dalo nejvíc zabrat?

Některým členům týmu dalo nejvíc zabrat přesvědčit rodinu po převozu, že to ještě neskončilo. Došlo také logicky k obměně týmu, místní nahradili ty, co to mají teď od Prahy daleko. Téměř každý den pracujeme ve třech veteránech, a když je potřeba zabrat s něčím větším, tak se parta zase sejde ve větším počtu v podobě skoro stejné jako při demontážích.

Kupodivu montáž jde lépe jak demontáž, mírně nám ji zkomplikovala jen drozdí rodinka, která se pravidelně ubytovávala ve stabilizátoru, a my byli nuceni montáž stále odkládat. A protože my letci držíme spolu, počkali jsme, až drozdi vyvedou mladé a ti vyletí z hnízda.

Většinu prací zvládáme s vlastním vybavením, najímat jsme si museli pouze autojeřáb a v jednom případě hydraulickou plošinu.

Křídla budeme připojovat až po přetahu do muzea na místě stání. S rozpětím 38 metrů se nelze do muzea dostat. Tam, kde je letadlo teď, jsme namontovali jen centroplán, který má rozpětí "jen" necelých 15 metrů, a s tím přesun zvládneme. O tomto víkendu jsme namontovali střední sání k motoru č. 2, takže práce na ocase se blíží do finále.

Jak to vypadá s reversem?

V tomto se nám zatím nedaří. Stále sháníme originály, ale zatím bezúspěšně. Pracujeme i s variantou replik, dáváme tomu ještě nějaký čas, tak uvidíme jak na tom budeme. Kdyby někdo ze čtenářů Flying Revue měl nápad, jak originál reversu sehnat, budeme moc rádi.

Překvapilo vás v Kunovicích při montáži ještě něco po těch měsících demontáže ve Kbelích, kdy jste si asi říkali, že už vás nepřekvapí nic?

Překvapilo nás, že montáž jde překvapivě dobře. Vtipné je, že každý velký celek, se kterým jsme se ve Kbelích lopotili hodiny a hodiny, nám vždy v Kunovicích zabere maximálně tři hodiny. Pravidelně. Samozřejmě tomu předchází pečlivá „neviditelná“ příprava, která zabere mnoho času, a taky už víme i kam sáhnout.

Co vás čeká dál a kdy se na letadlo mohou těšit fanoušci letectví?

Do konce roku bychom chtěli mít letoun připravený na přetah do muzea. To znamená dokončit montáže a vybudovat zpevněné stání. V momentě, až země dostatečně vymrzne, tak by měl následovat přesun (cca druhá půle ledna) a dokončení finální montáže, tj. nasazení křídel a jejich mechanizace a zprovoznění elektra.

Kdy túčko veřejně představíme poprvé opět smontované, záleží na tom, jak půjdou práce, ale určitě v průběhu sezony 2018. Na slavnostní odhalení bychom chtěli pozvat chtěli hlavně ty, kterým túčka prošla životem, a pochopitelně všechny ty, kteří nám pomohli projekt zrealizovat.

Přečtěte si na webu Flying Revue také:

Co všechno v letadle bude přístupné veřejnosti?

Chceme zpřístupnit celý letoun, ale řešíme také jak a v jakém režimu interiér zabezpečit - hlavně proti lovcům suvenýrů. Což bude něco stát, ať už bariéry nebo dozor. V muzeu máme dvě letadla přístupná veřejnosti, takže máme jakési zkušenosti i s tímto nešvarem.

Jak bude vypadat expozice letadla?

Takové letadlo je něco jako industriální dílo, které bychom chtěli veřejnosti trochu poodhalit. Náš záměr je, že některé kryty z vnějšku i uvnitř letounu budou nahrazeny bezpečnostním sklem, aby bylo vidět do útrob letadla (hydraulika, transmise, elektrika). Aby bylo vidět, co vše musí technici na složitém letounu kontrolovat a také, co jsme vše museli demontovat a opět namontovat zpět.

Zavzpomínejte na loňský přesun. Podívejte se, jak se padesát metrů dlouhá souprava vypořádala s kruhovým objezdem. SlowTV iDNES.cz.

Kde přesně letoun bude umístěn?

V jižní části muzea, kde pro něj bude dostatečně velký a upravený prostor.

Bude expozice multimediální?

Tento prvek už v muzeu máme. Např. v letounech přístupných veřejnosti je v kokpitech nainstalováno zařízení, které po přiblížení ke kokpitu spustí audio - radiokomunikaci leteckého provozu. V túčku plánujeme maximálně využít originální audiovideo vybavení letounu. Ale jedna věc je, co bychom chtěli, a druhá, co si můžeme z našich příjmů dovolit. Vše závisí na financích. Věřím, že se k tomu časem dopracujeme.

Jaké jiné novinky v muzeu máte nebo chystáte?

Letos jsme slavnostně vystavili zrestaurovaný unikátní bitevní letoun Zlin Z-37 TM (Turbo Military), což je militarizovaná verze zemědělského „Turbočmeláka“. Ten jsme v minulém roce náhodou objevili v Maďarsku na vrakovišti a letos prošel kompletní rekonstrukcí do podoby z průběhu vojenských zkoušek z roku 1985. V příštím roce všichni od letadel slavíme 100 let Československého letectví, tak určitě se připojíme s malým přispěním i my.

Jan Dvořák