Způsoby pořizování dopravních letadel I.

26.2.2019

Svět letecké dopravy, díl dvacátý osmý Aby letadlo mohlo sloužit u toho či onoho leteckého dopravce a generovat mu zisk, nemusí ho dopravce vždy vlastnit. Způsobů, jak dopravce letadlo může získat do svých služeb, je více, a lze říci, že se jedná o velmi specifický a sofistikovaný segment součinnosti výrobců, dopravců a finančních společností.

Složení letadlového parku, technické a ekonomické parametry letadel, způsob jejich pořízení, provozování a údržby zásadním způsobem určují jak možnosti dopravce uplatnit se na trhu, tak i podstatnou část jeho vnitřní organizace a v konečném důsledku rozhodující část nákladové struktury dopravce a tím i jeho schopnost postavit se v ostře konkurenčním prostředí letecké dopravy jiným aeroliniím.

Způsoby pořizování dopravních letadel

Webový seriál Svět letecké dopravy obsahuje pouze výňatky z knihy Svět letecké dopravy II. K plnému pochopení problematiky poslouží pouze tato kniha jako celek. Je to jediná kniha na trhu, která se věnuje letecké dopravě tak globálně a podrobně. Využívá ji řada vysokých škol jako hlavní učebnici oborů letecké dopravy i mnoho firem pro doplnění vzdělání svých zaměstnanců. Poslouží ale i všem, kdo se o létání zajímají.
Objednat si ji můžete v našem e-shopu.

Letadlovou kapacitu pro provoz letů pod hlavičkou daného leteckého dopravce si lze opatřit v zásadě dvojím způsobem. Buď je letadlo pořízeno přímo do vlastní flotily (což ale neznamená, že letecký dopravce je také jeho skutečným vlastníkem – viz dále), nebo je potřebná kapacita zajištěna prostřednictvím pronájmu od jiného dopravce, který si nad ním drží plnou provozní kontrolu.

V případě letadel ve vlastní flotile má dopravce letadlo zapsáno v kmenovém stavu své flotily, typicky je letadlo registrováno v leteckém rejstříku země provozovatele (pokud není z celních, daňových nebo jiných důvodů požadována registrace v jiné zemi a pokud to národní letecký úřad dozírající nad činností provozovatele umožňuje) a dopravce odpovídá za jeho provoz, údržbu a obsluhu v souladu se svými standardy (resp. se standardy země registrace letadla), případně v souladu s požadavky vlastníka letadla (pokud je odlišný od provozovatele).

Provozovatel tedy musí mít nad letadlem plnou technickou i operační kontrolu, což znamená, že smí být obsluhováno výhradně vlastním, patřičně kvalifikovaným personálem dopravce nebo osobami výslovně autorizovanými dopravcem. Způsoby získání letadel do vlastní flotily jsou v zásadě tři:

letadlo přímo ve vlastnictví provozovatele
letadlo pořízené formou finančního leasingu
letadlo pořízené formou operativního pronájmu („dry leasing“ čili „suchý pronájem“)

Pronájem letadlové kapacity od jiného dopravce, který si nad letadlem drží plnou provozní kontrolu, až na výjimky vychází z dodávky požadované služby definované objemem dodaných letových hodin po dobu pronájmu či realizací konkrétních nasmlouvaných letů „na klíč“ na základě standardního balíku „letadla v provozuschopném stavu dle požadovaných technických standardů, s kvalifikovanou posádkou a zajištěným pojištěním s požadovanými limity případného plnění“.

Letadlo přímo ve vlastnictví provozovatele

Pokud se provozovatel propracuje k tomu, že je vlastníkem jím provozovaného letadla, je to z jeho pohledu nejjednodušší situace. V nakládání s letadlem je pak limitován „pouze“ požadavky na udržení provozuschopnosti letadla dle svého programu údržby a zajištěním provozu a obsluhy letadla v souladu se všemi vlastními, potažmo národními předpisy, které definují požadavky na kvalitu, bezpečnost a kvalifikaci vlastního či dopravcem autorizovaného personálu, který letadlo řídí či obsluhuje.

Letadlo je zpravidla registrováno v domovské zemi leteckého dopravce a je čistě jeho věcí (samozřejmě, při splnění výše uvedených požadavků), jak bude letadlo obsluhovat, jakým způsobem zajistí dostatečné finanční prostředky na provoz a údržbu apod. Může s letadlem také volně disponovat – například jej odprodat či využít jako majetek k zajištění úvěru; totéž se týká i jednotlivých částí letadla, které lze samostatně prodat či využít na jiném letadle.

Letadlo se do vlastnictví provozovatele dostane buď tím, že si jej přímo koupí, nebo do jeho vlastnictví přjede po splacení finančního leasingu (viz dále). Teoreticky není vyloučen ani nákup letadla s financováním zajištěným pomocí úvěru, ovšem v tom případě se jednak letadlo stává majetkem, jímž je úvěr zajištěn (což omezuje možnost vlastníka s letadlem disponovat), jednak – a to především – hodnotu letadla tvoří kombinace hodnoty samotného letounu (daná jeho stářím a stupněm opotřebení) a ohodnocení způsobilosti letadla k provozu, držené díky kontinuálně prováděné údržbě v souladu se všemi požadavky po celou dobu provozu letadla.

Rizika spojená se znehodnocením letadla coby předmětu zajištění úvěru vlivem nesprávné činnosti provozovatele, resp. omezené či právně komplikované možnosti tato rizika ze strany poskytovatele úvěru aspoň částečně řídit vedla k tomu, že pořizování letadel formou úvěru bylo téměř úplně nahrazeno finančním leasingem.

Letadlo pořízené formou finančního leasingu

V zásadě vychází finanční leasing z pořízení letadla formou úvěru, kde předmět zajištění úvěru tvoří samotné letadlo. Jak však bylo zmíněno v předchozím odstavci, hodnotu letadla tvoří nejen samotná hodnota letadla daného typu, stáří a stupně opotřebení na trhu, ale i způsob zacházení s letadlem u konkrétního provozovatele – jeho konfigurace nebo modifikace, a především průběžné zajištění provozuschopnosti.

V případě finančního leasingu je vlastníkem letadla po celou dobu jeho splácení leasingová společnost, která si tak snadno podrží požadovanou kontrolu nad činností leteckého dopravce s cílem maximálně eliminovat rizika znehodnocení letadla. Teprve po úplném splacení letadla po uplynutí smluvně definované doby financování (u nových letadel typicky 10 až 20, nejčastěji 12 let) se letadlo stává majetkem provozovatele.

Leasingová společnost uplatňuje z titulu vlastníka letadla své požadavky na provozovatele a jeho způsob zacházení s letadlem především v následujících oblastech:

Letecký dopravce musí být držitelem všech oprávnění k provozu obchodní letecké dopravy (AOC) i k provozu letadel daného typu; z jejich držení automaticky vyplývá i předpoklad obsluhy letadla náležitě kvalifikovaným personálem nebo osobami výslovně schválenými dopravcem na základě splnění příslušných kvalitativních požadavků.
Údržba letadla musí být prováděna v souladu se schváleným programem údržby.
Letadlo musí být udržováno v letuschopném stavu v souladu se všemi předpisy (tedy i předpisovými požadavky, které vstoupily v platnost až v průběhu trvání kontraktu). Z toho automaticky vyplývá, že letadlo bude kompletní, nicméně významnější součásti nebo celky letadla (typicky motory, podvozek, případně vrtule) jsou přímo definovány jako příslušné k danému letadlu, aby se zabránilo snížení jeho hodnoty montáží starších použitých dílů.
Případné přestavby či modifikace letadla podléhají souhlasu leasingové společnosti.
Letadlo musí být pojištěno na stanovenou částku, často si leasingová společnost vymezuje i okruh pojistitelů či dokonce konkrétní pojišťovnu; stejně tak musí být pojištěna odpovědnost za škody způsobené provozem letadla vůči třetím stranám. V rámci podmínek pojištění nebo nad jeho rámec může být omezen provoz letadla v zemích považovaných za rizikové.
Letadlo nesmí být dále pronajato jinému dopravci formou operativního pronájmu – dopravce, který si pořídil letadlo formou finančního leasingu, jej musí mít neustále pod vlastní plnou provozní i technickou kontrolou.

Letecký dopravce platí určité procento z ceny letadla předem formou předplatby (akontace) ve stanovených termínech v návaznosti na podpis příslušných částí smlouvy, zbytek pak platí po dobu leasingu v periodických splátkách. Splátka se skládá ze splátky jistiny a úroku, přičemž úrok může být smlouvou definován jako částečně variabilní v návaznosti na úrokové sazby na finančních trzích.

Periodicita splátek je typicky čtvrtletní nebo měsíční. Splátky jistiny mohou být dle smlouvy rozloženy rovnoměrně po celou dobu finančního leasingu, ale mohou být i postupně klesající nebo naopak progresívní – vždy záleží na dohodě mezi smluvními stranami v návaznosti na podnikatelský záměr, k jehož realizaci bude pořizované letadlo využito, a kalkulaci finančních předpokladů tohoto obchodního záměru v čase s výhledem na celou dobu leasingu.

Posouzení reálnosti obchodního záměru a jeho schválení smluvními stranami je ostatně nutnou podmínkou realizace kontraktu. Vedle leasingové společnosti a leteckého dopravce jsou součástí mechanismu finančního leasingu ještě další subjekty – zejména finanční instituce poskytující úvěr na počáteční předplatbu, protože ani těmito finančními prostředky zpravidla dopravce sám nedisponuje. Z daňových důvodů navíc do struktury finančního leasingu často vstupují účelově založené firmy se sídlem v tzv. daňových rájích (typicky Irsko nebo některé ostrovy v Karibiku), přes které se z důvodu úspory nákladů provádí finanční transakce mezi smluvními stranami. Dalšími potenciálními účastníky transakce mohou být garanti financování, státní exportní agentury apod. – záleží na konkrétních podmínkách, např. zda je předmětem transakce nově vyráběné či starší letadlo, zda se letadlo v důsledku transakce exportuje do jiné země apod.

Dopravní letadla jsou s ohledem na ekonomické výkyvy celého odvětví letecké dopravy v kombinaci s jejich vysokou cenou a nejistou perspektivou během jejich velmi dlouhého technického života (hrozba ztráty hodnoty vlivem technologického zastarání, regulatorních omezení apod.) všeobecně považována za velmi rizikovou investici a majitelé letadel (tedy po dobu trvání finančního leasingu leasingové společnosti) striktně uplatňují všechny smluvně definované nástroje, jak svůj majetek chránit v případě sebemenšího náznaku naplnění rizik spojených s jeho užíváním u leteckého dopravce. Jakékoli porušení smlouvy ze strany letecké společnosti (tzv. „event of default“) včetně pouhého zpoždění splátky, proto může být důvodem k okamžitému ukončení kontraktu a zabavení letadla (což znamená, že i již splacená část jistiny by přišla vniveč – letadlo jako celek zůstává po celou dobu majetkem leasingové společnosti!).

Ve smlouvách je často dokonce definováno, že i například pád leteckého dopravce do insolvence nebo prodlení ve splátce za jiné letadlo pořízené daným dopravcem od stejné či dokonce jiné leasingové společnosti mohou být považovány za porušení dané leasingové smlouvy, a tedy důvod k zabavení letadla (nedodržení smluvních podmínek u jediného z letadel flotily tak může dominovým efektem ovlivnit celou flotilu letadel pořízených na leasing – v tomto případě hovoříme o termínu „cross default“). Aktivní komunikace a ošetření vztahů s leasingovými společnostmi proto musí být klíčovou prioritou leteckého dopravce, který má část své flotily pořízenou formou finančního leasingu!

Běžným standardem smluv o finančním leasingu bývá ustanovení, které umožňuje leteckému dopravci po určité době trvání smlouvy (zpravidla po uplynutí nejméně poloviny sjednané doby splácení letadla) jednorázově doplatit dosud nesplacenou část pořizovací ceny letadla a letoun tím získat do vlastnictví okamžitě. Nalezení prostředků k takto finančně náročné transakci z vlastních zdrojů dopravce je sice nepravděpodobné, nicméně získání možnosti disponovat letadlem i za cenu dočasného využití externích zdrojů peněz (např. úvěru) může být v konkrétní situaci zajímavou příležitostí pro další následné finanční operace (zpravidla cílově vedoucí k získání okamžitého přístupu dopravce k hotovosti, např. v důsledku následného prodeje letadla či prodeje se zpětným pronájmem).

Jiří Žežula

Pokračování tématu příště.