Zimní Krkonoše z letadla a jak se vlastně v horách létá

11.3.2019

Sněžka. Kdo by ji nepoznal. Z letadla ji ale každý neviděl. Foto: Tomáš Vocelka, Aktuálně.czSněžka. Kdo by ji nepoznal. Z letadla ji ale každý neviděl. Foto: Tomáš Vocelka, Aktuálně.cz
Sněžka. Kdo by ji nepoznal. Z letadla ji ale každý neviděl. Foto: Tomáš Vocelka, Aktuálně.cz
Labská bouda. Foto: Tomáš Vocelka, Aktuálně.czLabská bouda. Foto: Tomáš Vocelka, Aktuálně.cz
Labská bouda. Foto: Tomáš Vocelka, Aktuálně.cz
Takhle vypadají prameny Labe pod sněhem a shora.  Foto: Tomáš Vocelka, Aktuálně.czTakhle vypadají prameny Labe pod sněhem a shora.  Foto: Tomáš Vocelka, Aktuálně.cz
Takhle vypadají prameny Labe pod sněhem a shora. Foto: Tomáš Vocelka, Aktuálně.cz
Kotel na západním okraji Krkonoš a pod ním se krčící Vrbatova bouda.  Foto: Tomáš Vocelka, Aktuálně.czKotel na západním okraji Krkonoš a pod ním se krčící Vrbatova bouda.  Foto: Tomáš Vocelka, Aktuálně.cz
Kotel na západním okraji Krkonoš a pod ním se krčící Vrbatova bouda. Foto: Tomáš Vocelka, Aktuálně.cz
Jen kousek pod Vrbatovou boudou jsou Mísečky.  Foto: Tomáš Vocelka, Aktuálně.czJen kousek pod Vrbatovou boudou jsou Mísečky.  Foto: Tomáš Vocelka, Aktuálně.cz
Jen kousek pod Vrbatovou boudou jsou Mísečky. Foto: Tomáš Vocelka, Aktuálně.cz
Medvědín. Když vyjedete lanovkou nahoru, máte před sebou jako na dlani Kozí hřbety. Foceno právě od nich.  Foto: Tomáš Vocelka, Aktuálně.cz
Medvědín. Když vyjedete lanovkou nahoru, máte před sebou jako na dlani Kozí hřbety. Foceno právě od nich. Foto: Tomáš Vocelka, Aktuálně.cz
Richtrovy boudy. Foto: Tomáš Vocelka, Aktuálně.cz
Richtrovy boudy. Foto: Tomáš Vocelka, Aktuálně.cz
Silničky v Peci pod Sněžkou vypadají jako žilnatina listu.  Foto: Tomáš Vocelka, Aktuálně.cz
Silničky v Peci pod Sněžkou vypadají jako žilnatina listu. Foto: Tomáš Vocelka, Aktuálně.cz

Létáme s Aktuálně.cz        Letošní lyžařská sezóna se chýlí k závěru, zalétli jsme proto s fotografem Tomášem Vocelkou a redakčním OK-LEXem nad hřebeny našich nejvyšších hor, Krkonoš. Snímky vyšly ve fotočlánku v rubrice Magazín Aktuálně.cz, my je doplňujeme pohledem pilota. 

Letět fotit do Krkonoš je pochopitelně poněkud nejistá záležitost. Počasí v horách se mění z hodiny na hodinu a na focení potřebujete vidět. Museli jsem tedy být dosti trpěliví a nějakou dobu počasí „ladit". Jak můžete vidět na snímcích, trpělivost se vyplatila, počasí vyšlo pohádkově. Na obzoru mírně kouřmo, nad horami byla ale viditelnost skvělá, takže nás nemohly rozházet ani mírné turbulence.  

Omezené prostory? Naštěstí až zítra

Létáme s Aktuálně.cz

S třetím největším tuzemským zpravodajským on-line serverem (2,5-3 miliony uživatelů měsíčně) Aktuálně.cz spolupracujeme od roku 2018, zejména s rubrikami Magazín a Video.

S fotografem Tomášem Vocelkou pokračujeme i v roce 2019 v "mapování" krajiny Čech i Moravy z letadla. Fotili jsme Vltavu, Labe, Berounku, Krkonoše. Fotografie ze společných fotoletů se objevily i na výstavě Báječný svět létání II. v Karolinu.

”fr_int”

Ještě před startem nám ale maličko zatrnulo. Při finálním plánování letu nám aplikace najednou ukázala, že ten nejdůležitější prostor (kolem Labské boudy včetně Špindlerova Mlýna), je zavřený. Naštěstí se ukázalo, se jedná o plán na další den, což mi potvrdil i dispečer FIC, u kterého jsme aktivaci toho prostoru prověřovali. Cestou jsme ještě podlétávali jeden prostor (LKTRA 62) aktivovaný od 3000 stop výše a prolétali jsme TMA Kbely. Jinak byl celý let bez starostí. 

Od Richtrovek jste nad Špindlem raz dva. V tomto lyžařském areálu se jel o uplynulém víkendu Světový pohár.  Foto: Tomáš Vocelka, Aktuálně.czZoom gallery
Od Richtrovek jste nad Špindlem raz dva. V tomto lyžařském areálu se jel o uplynulém víkendu Světový pohár. Foto: Tomáš Vocelka, Aktuálně.cz

 

 

 

 

 

 

» Další fotky si prohlédněte v článku Zimní Krkonoše z výšky. Unikátní letecké snímky od Vrbatovy boudy až po Sněžku na Aktuálně.cz.  

"Zpravodajský" let do Krkonoš pro mě nebyl premiérový, před asi pěti lety jsme oblétavali Sněžku pro iDNES.cz. To ale bylo v létě a s dost hustou oblačností. Krkonoše jinak znám hlavně z dětství a mladších let – takže jsem se hodně těšil to všechno vidět ze vzduchu a připomenout si túry na Luční boudu, Výrovku, Mísečky atd., které jsme podnikali s tátou.

Ještě jedno kolečko...

S Tomášem Vocelkou létám moc rád. Mnohem lépe si totiž zalétám, protože o focení se stará on. Létat s ním je fajn, protože obvykle si přeje „udělat ještě jedno kolečko“ nad nějakým objektem. Tváří se při tom mírně provinile a omluvně, já se zase tvářím, že to „kvůli němu tedy ještě jednou proletím“ a uvnitř jsme nadšený, že „musím“ to kolečko letět ještě jednou. Létat „protože musím“ mi umožňuje nemít špatný pocit, že si tam jen tak poletuji.

Záznam našeho letu na trackeru. Pěkné motanice, pravda...Zoom gallery
Záznam našeho letu na trackeru. Pěkné motanice, pravda...

"To je pravda," potvrzuje Tomáš Vocelka. "Já jsem při focení strašně perfekcionistický až zavilý a potřebuji nutně dosáhnout svého. Na druhou stranu chápu, že ne každému to musí být po chuti. A s Jirkou je skvělé, že on vždy znovu udělá, co potřebuju. A teď když vím, že mu to vlastně dělá víc než dobře, tak to bude ještě lepší." 

Já Tomáše chápu. Jde o to najít co nejlepší úhel, být v té nejlepší poloze atd. To dává člověku cíl, o který je třeba se snažit. Kdybych létal sám, udělám jedno kolečko, podívám se a odletím. Takhle je těch koleček třeba pět a při každém vidíme něco jinak, nově. U Tomáše je navíc výborné, že to jeho organismus báječně snáší a ani po tolika otáčkách a v turbulencích se mu nedělá špatně. A že těch otáček opravdu nebylo málo, můžete vidět na obrázku záznamu z trackeru.  

Nad Krkonošemi se nám létalo výborně - jednak počasí bylo opravdu vynikající a pohledy na běloskvoucí, sluncem ozářené svahy s pohyblivým tečkami lyžařů stejně jako do údolí, kde nebylo živáčka, byly famózní. Navíc jsme měli celý prostor pro sebe, jen při příletu se nad Vrbatovou boudou pohyboval jiný stroj, ten ale brzy odletěl. To bylo dobře, protože muset se soustředit při hledání vhodných míst a úhlů ještě na dráhu a úmysly dalšího letadla by nás trochu limitovalo. Stejně ale musíte dávat pozor - například, zejména v létě, je potřeba ve všech horách dávat pozor na paraglidisty, kterých v horách létá stále více a jejichž letové charakteristiky jsou samozřejmě úplně jiné než vaše.

Létání v horách: výš a rychleji, pozor na rotory a úzká údolí

V Krkonoších se létá stejně jako ve všech horách – pokud je vítr (což byl), tak se o hory rozbíjí a tvoří rotory a další typy turbulencí. Ve větru je proto potřeba létat trochu výš a ne na minimální rychlosti.

Nesmíte se nechat se svést a létat příliš nízko; létat je třeba spíše rychleji než pomaleji. Být v malé výšce a na malé rychlosti by mohlo mít negativní následky, protože turbulentní vítr nebo vítr s proměnlivým směrem by mohl znamenat se někde o pár desítek nebo i stovku metrů propadnout a obzvlášť na závětrné straně údolí se člověk může dostat do silných klesavých proudů/částí rotorů. Pokud by propad šel až do země, tak by to bylo zdraví škodlivé jak pro posádku, tak pro letadlo. Létali jsme tedy minimálně 300 metrů (1000 stop) nad zemí, což je v té oblasti i minimální povolená výška.

A opačný pohled. Pod břichem máme Medvědín, před sebou Kozí hřbety, za nimiž vykukuje Sněžka.  Foto: Tomáš Vocelka, Aktuálně.czZoom gallery
A opačný pohled. Pod břichem máme Medvědín, před sebou Kozí hřbety, za nimiž vykukuje Sněžka. Foto: Tomáš Vocelka, Aktuálně.cz

To sice poněkud omezuje možnost zaletět si k tomu či onomu objektu blíž, ale je to pro vaše dobro, jak řečeno už v předchozím odstavci. Zúžený prostor nevelkých krkonošských údolí a záludnosti turbulentního vzduchu jak v nich, tak nad hřebeny, by zkrátka při nerespektování těchto pravidel a podmínek přinést i docela velké problémy.  

V horách je obecně také velmi důležité nenechat se vlákat k letu údolím, které někde končí. Úzké údolí totiž v závěru nemusí poskytnout dostatek míst k provedení 180° otáčky a rychle nabíhající terén nemusí umožnit ani konec údolí přeletět (pokud jsme nízko). Pilot by se tak mohl dostat do neřešitelné situace. Vůbec při každé otáčce nebo i zatáčce je potřeba vždy vědět, že mám dostatek prostoru. V omezených místech (mezi horami, v údolí atd.) je potřeba správně odhadnout poloměr zatáčky a být si jistý, že prostor bude pro bezpečné dokončení zatáčky dostatečný.

Do hor jen ve stálém počasí

Velmi důležitým aspektem pro létání v horách je také počasí. Letět do hor ve špatném nebo nejistém počasí není dobrá myšlenka. V horách je létání vždy o něco náročnější. Řekl bych, že když se počasí zhoršuje v rovině, tak náročnost pilotování stoupá lineárně, zatímco v horách kvadraticky. Prostě se velmi rychle můžete dostat do situace, kterou není jednoduché nebo dokonce ani možné zvládnout – zhoršená viditelnost (mlha, mraky, padající sníh, déšť), námraza, nezvladatelně turbulentní vítr, náhlá bouřka atd.

To vše je pak komplikované tím, že jste v terénu, jehož výška se prudce mění a při ztrátě orientace ve špatné viditelnosti nevíme, kde přesně jsme a jak vysoko tedy máme být. Do hor bychom proto měli letět opravdu jen v trvaleji dobrém počasí a pokud se začne horšit, tak co nejdříve odletět do bezpečnější oblasti nebo prostě někde přistát.

Třeba alpská údolí jsou hlubší a ve velkém větru tam mohou být i rotory v údolích silnější. Taky se tam letu v údolí nedá tak jednoduše vyhnout, protože hory kolem údolí jsou často příliš vysoké na to, abyste mohli letět nad nimi. To v Krkonoších takový problém není. Alpy jsou také podstatně rozlehlejší, a tak není tak jednoduché uletět špatnému počasí. Je proto potřeba počasí více sledovat a vědět stále, kde je nejbližší letiště. A pozor, v Alpách, zejména kvůli jejich výšce, přichází soumrak do údolí (kde jsou letiště) obvykle o půl hodiny dříve než jak to udávají oficiální zdroje. Taky tam sedá večerní mlha, takže je potřeba počítat s tím, že je třeba přistát dříve.

Příbram (LKPM) - Krkonoše - Příbram (LKPM).Zoom gallery
Příbram (LKPM) - Krkonoše - Příbram (LKPM).

Nouzové přistání? Může se stát, je třeba být připraven

Nezní to možná na první pohled moc populárně, ale s jednomotorovým strojem by měl každý pilot stále - nejen v horách - přemýšlet o možnosti nouzového přistání. Některá místa jsou samozřejmě na přistání jednodušší a vhodnější, jiná méně. Hory jsou pak pro nouzové přistání obecně složitější, protože tu je málo rovného terénu bez překážek. S ohledem na to, že na vrcholcích Krkonoš bylo při našem obletu hodně sněhu, tak těch vhodných míst na nouzové přistání bylo vlastně mnohem víc než v období bez sněhu, kdy jsou i na dobře vypadajících loukách kořeny stromů, kameny atd. Když je to vše pokryté sněhem, tak by přistání bylo podle mého názoru bezpečnější – zejména na nezalesněných vrcholcích. Do sněhu bych ale určitě přistával bez podvozku, takže by to znamenalo přinejmenším poškozenou vrtuli a motor.

My jsme naštěstí při našem fotoletu nad Krkonoše nic podobného řešit nemuseli. Pilotně to byl velice příjemný let, jen bylo třeba řešit průlet TMA/CTR Kbely, podlétání prostoru TSRA 62 a pak samozřejmě zvládnout všechno to točení nad horami. 

Jiří Pruša, Jan Dvořák

logo_fr_transp.jpg

i-7ndfg64-s0.jpgbez_názvu.jpg

Flying Revue > Články > Všeobecné letectví > Zimní Krkonoše z letadla a jak se vlastně v horách létá
.

         Máme pro vás »

Vánoční inspirace:

KURZ - VFR lety nad Evropou a dálkové VFR lety: 25.1. a 22.2.2025!

Nové číslo právě vyšlo!

Speciály:

..
12

Knihy:

..
12345

SkyDemon:

Unikátní Videobanka:

Předplatné + Předplatné jako dárek:

..
1234

Aplikace VFR Comm.:


Kapitola zdarma - vyzkoušejte »

Pojišťovna SV:

Pojišťovna SV »

Práce v letectví:

Kalendárium:

Dne 25.11.1940 se stalo...
25.11.1940
První let prototypu britského amerického dvoumotorového bombardovacího stroje Martin B-26 Marauder.
zavřít

Živě z dráhy 06/24:

Partneři:

..
123456

BETA opět poletí:

Beta opět poletí!!! »