Ze vzduchu krajinu kropím jak z kulometu, říká o svém leteckém focení Tomáš Vocelka

3.10.2018

Rovinatá krajina na Mělnicku. Tomáš Vocelka

Jeden z jihočeských rybníků. Foto Tomáš Vocelka

Žižkovo náměstí v Táboře. Tomáš Vocelka

Jak se fotí z letadla Fotky z dolnoplošníku pořídíte jen tak, že letadlo nakloníte, jinak místo krajiny fotíte křídlo. A protože obě ruce drží fotoaparát, je to taky tak trochu kabinová akrobacie, při které vás drží jen pásy. Udělat při tom dobré fotky, je skutečný kumšt. Tomáš Vocelka ho zvládl skvěle a ještě o tom umí barvitě vyprávět.

Fotil jsi z letadla letos poprvé?
Poprvé to nebylo, fotil jsem už jednou z ultralightu, ale je to hrozně dávno, někdy na počátku devadesátých let. Pilotovala ho tehdy moje rodačka z Krnova - první česká pilotka velkých dopravních Boeingů Vlasta Diblíková. Tehdy se ještě fotilo na kinofilm. Od té doby jsem v malém letadle neletěl, ale díky téhle zkušenosti jsem věděl, do čeho jdu, když jsme se letos pustili do leteckého focení s Jiřím Prušou.

Focení z letadla je zvláštní disciplína. V čem všem?

Na zemi má člověk víc času si záběr promyslet. Z letadla fotím v podstatě krajinky - a to je na zemi meditativní a pomalá záležitost. V letadle to spíš připomíná sportovní fotografii. Rychle vybrat motiv, moc nepřemýšlet a pokropit to jako z kulometu. Podobně jako ve sportovní fotografii se také požívá vyšší citlivost ISO a hodně rychlé časy, přes tisícinu vteřiny, aby fotky nebyly rozmazané vibracemi letadla.

» Letecké snímky Tomáše Vocelky můžete naživo vidět na výstavě Báječný svět létání v pražském Karolinu. Přijďte se podívat! (Viz boxík vlevo)

Dynamik, ve kterém s Jirkou létáme, je dolnoplošník, takže při focení za přímého letu vadí křídlo, které je přímo pode tebou. Jediná možnost je letadlo opravdu hodně naklonit v zatáčce, aby křídlo nepřekáželo. Držet se nemůžu, obě ruce obsluhují fotoaparát, takže při focení mě drží v sedadle jen dobře utažený vícebodový pás. Navíc když objektiv povystrčíš z okénka, abys před ním neměl sklo kabiny, docela za něj bere vítr - asi jako bys vystrčili foťák z okna auta při jízdě po dálnici. Takže to chce docela notnou sílu, abys ho vůbec udržel relativně v klidu.

S hledáním záběru to není zase tak zlé - něco uvidíme, řeknu Jiřímu, co bych chtěl fotit, a on dostane letadlo do co nejlepší pozice, aby se dobře fotilo. Když se to nepovede, nebo si náhodou úplně neporozumíme, opakujeme to. Ostatně na trackeru, který pořizuje záznam pohybu při letu, je to moc dobře vidět - nad místy, kde fotíme, je obvykle notně zauzlovaná smyčka...

Tento panel představí Tomáše Vocelku návštěvníkům výstavy Báječný svět létání.

Ani nevím, z jaké výšky v jaké rychlosti fotím, nemám čas to v tom fofru sledovat - koukám do hledáčku a fotím. Všechno ostatní je na Jirkovi Prušovi, absolutně na něj spoléhám a věřím mu.

Co na to tvůj žaludek?

Focení z letadla obnáší hodně manévrů s přetížením, jak pozitivním, tak negativním. Ale můj žaludek to snáší. Mám štěstí, nikdy jsem s létáním žádné problémy neměl.

Jakou používáš při focení techniku?

Používám plnoformátovou zrcadlovku Canon 6D a ve většině případů teleobjektiv Canon 70-200mm. Chce to hodně rychlé časy, aby fotky byly ostré. Minimum je v tomto případě tak 1/1600 vteřiny, s širokoúhlým objektivem se dá jít o něco níže, tak k té tisícině. Takže citlivost ISO je obvykle tak 600 až 800, a když je zataženo, i více. Proto se hodí fotoaparát s velkým snímačem, který má i při vysokých citlivostech malý obrazový šum. Letadlo má výhodu, že se dá fotit z různých úhlů, třeba opar se dá úhlem záběru do jisté míry redukovat. Ale samozřejmě ne úplně. I proto fotím spíš detaily, které jsou těsně pod letadlem - věci nejsou tak daleko a opar se tolik neprojevuje, jako při pohledu do dálky.

Dokážeš za letu fotit už rovnou včetně kompozice. Jak často děláš ořezy?

Vždycky se snažím fotit tak, abych ořezávat nemusel. Na zemi se to vcelku daří, v letadle je to trochu horší. Občas je těžké udržet motiv v hledáčku, protože v malém letadle to s vámi pořád hodně vibruje a občas i skáče. Takže ořezávám, pokud je to nutné.

Ocenění
» Olympus Global Open Photo Contest 2016-17 – ocenění Runner Up v kategorii Perspectives Often Missed

» Sony World Photography Awards 2017 – ocenění Commended v kategori Open/Nature

» TravelPhotographer of the Year 2016 – Finalista v kategorii Land, Sea, Sky – portfolio

» Photo Annual Awards 2014 – Čestné uznání v kategorii Motions, series

» 500 px – více než 120krát hodnocení snímku vyšší než 99 (99.9 je maximum)

Výstavy
» Leica Gallery Café Geometrie města (2018)

» Czech Press Photo 2017 - Tři snímky z Londýna vystaveny na Staroměstské Radnici v Praze

» Krnované v listopadu 1989 - společná výstava s fotodokumentaristou Gustavem Aulehlou v prostorách krnovské radnice (kurátorka Renata Ramazanová). 2017

» Města a útěky - Velká autorská výstavva 60 velkoformátových fotografií ve výstavní síni Flemmichovy vily v Krnově. 2017

» Pět hodin v Los Angeles, Café Prostoru, Praha - autorská výstava v prostorách Národní technické knihovny v Praze, (kurátorkou byla Martina Houdek). 2016

» Zámek Linhartovy - společná výstava krnovských fotografů, 2015

» Photo Annual Awards 2014 - Teplice Společná výstava oceněných fotografů

» Výstava foto blogerů iDNES.cz MAFRA, Praha (společná výstava), 2011

Fotky upravuji v Lightroomu. Fotím do rawu - fotoaparát ukládá hrubá data ze snímače bez jakékoliv úpravy. Raw je na rozdíl od klasického jpegu (který už je upravený softwarem ve fotoaparátu) hodně šedivý a nekontrastní. Pokud je dobré světlo, moc se obvykle upravovat nemusí, vystačíte si s vyladěním kontrastu. Když je opar a špatné světlo, chce to při úpravách více práce.

Proč padla volba na jižní Čechy a pak na Vltavu?

Ono to tak nějak vyplynulo z našeho prvního letu, který mířil právě nad jižní Čechy. Fotky vypadaly docela hezky, tak jsme si s Jiřím řekli, že bychom v tom mohli pokračovat. Ale chtěli jsme najít nějaký koncept, ať jen nelítáme sem a tam bez jasného cíle. A volba padla celkem samozřejmě na Vltavu - řeku, která je těsně spojena s českou státností. Celé naše focení totiž odstartovalo v souvislosti s projektem 100 let - 100 letišť, který k výročí státu a českého letectví připravila právě Flying Revue.

Který snímek z téhle série tě chytil za srdce?

Jsou asi tři - meandrující Vltava nad Lipnem, kvůli krásným liniím, které vytváří. Zlatavá pole na Mělnicku - ta pro mě mají pro mě zajímavou geometrii a barevnost, a pak zaprášený kamenolom na Ústecku - zaujalo mě, jak je všechno přirozeně v jemných odstínech šedi - jako na černobílé fotce.

Nad meandry Vltavy jsme se točili dlouho, byla to fascinující podívaná pro nás oba. Počasí v tu chvíli bylo spíš takové šedivé, více sluníčka by se hodilo. Pole u Mělníka tam padly tak nějak bez přemýšlení - všiml jsem si jich jen tak mimochodem, když už jsme měli odfoceno a letěli jsme zpátky na letiště. Nad kamenolomem jsme se otočili několikrát, než jsem byl spokojený.

Je nějaký snímek, o kterém jsi neměl valnou naději a nakonec jsi z něj nadšený a naopak?

Ne, protože při focení v letadle většinou nemám čas přemýšlet o tom, jestli fotka vyjde nebo ne. Snažím se toho nafotit hodně, a pak v klidu vybírám to to nejzajímavější. Jinak, pokud jde o fotky, jsem detailista, takže jsem permanentně trochu zklamaný tím, že se to dalo nafotit lépe. Ale myslím, že takový pocit je důležitý, člověka to nutí posouvat se dopředu. Občas mě zklame, že hezký záběr je rozmazaný a nedá se použít. Stává se to bohužel i při těch ultra rychlých časech.

Který snímek vznikl nejobtížněji?

Na to neumím odpovědět. Vlastně všechny naše lety byly pro mě zábava, neberu to jako něco složitého nebo obtížného. Rád fotím a užívám si to.

Jaké máš na tvé letecké fotky ohlasy?

Našim čtenářům na Aktuálně.cz se vesměs líbí - galerie, které jsme společně s Jiřím Prušou nafotili, měly všechny ohromný úspěch. Na druhou stranu občas píší lidé třeba s pochybnostmi, že není možné, aby byla voda tak tmavě modrá, a že jsem to přehnal s úpravami. Ale zrovna v tomto případě neměli pravdu. Když jsi ve správném úhlu, což zase v letadle není takový problém, jde takových záběrů dosáhnout docela normálně, přirozeně a bez úprav.

Přineslo ti focení z letadla jiný pohled na filozofii focení? Ovlivnilo to nějak tvé ostatní focení?

To ne. Jen jsem se naučil rychleji vybírat z tisíců fotek těch pár, které pak chci ukázat. Často totiž fotím krajinky z letadla jako sport - tedy několik záběrů za vteřinu. Dělám to proto, že objekty je občas dost těžké udržet v záběru a nemám čas kontrolovat, jestli fotka vyšla, nebo ne. Jeden obrázek z vteřinové série obvykle vyjde. Zbývajících pět nebo šest je pak na smazání. Jen pro představu - během jednoho letu vyfotím několik tisíc záběrů, vyberu z nich pak zhruba 40, které ukážu.

Jak se podle tebe Česko z téhle malé výšky jeví?

Ze vzduchu je ještě mnohem hezčí, než se zdá být ze země.

Jan Dvořák