31.10.2016
Expedice Západní Sahara 2016 I. Jihoamerická trasa slavné letecké pošty Aeropostale vedla z Toulouse do Dakhly v Západní Sahaře a pak přes Atlantik. Atlantik bych s Dynamicem nezdolal, vyzkoušel jsem si ale poštovní trasu sledovat aspoň do Dakhly. A stálo to za to.
Promoklá Evropa a já s ní
Evropa mi zase ukázala svou deštivou tvář. Ve francouzském Clermont Ferandu jsem přistál do hustého deště, ve kterém jsem dvacet minut musel čekat na benzín. "Je na cestě," rozhodila rukama handlingářka. Obsluha asi čekala, až budu pořádně promočený. Navíc moji touhu po načerpání paliva stále silněji vytlačovala touha opačného charakteru - co možná nejrychlejší návštěvu místní toalety.
Ani další let Francií nebyl stran počasí žádná hitparáda. Zasmušilé mokro v duši mi ale rázem vyvanulo, jakmile jsem zahlédl Atlantik. Pohledu na nekonečnou mořskou pláň mě znovu a znovu uchvacuje. První španělskou destinací na trase bylo Bilbao. Benzín tu sice měli, ale účtují si k němu skoro stejnou sumu i za obsluhu (handling je tu povinný), což jednoho nenadchne, zejména, když vám do toho začne pěkně zhusta pršet.
Majáků, co jich svět neviděl
Španělské pobřeží se pyšní překrásnými útesy. Navíc - a to mě vážně nadchlo - je tu tolik majáků, že takovou hustotu jsem asi ještě nikde neviděl. Když jsem se dostal na approach Santiago de Compostella, udělali mi tu velkou radost, protože mě nechali letět nad město a udělat tam tři okruhy kolem zdejší slavné katedrály.
Se Španělskem jsem se rozloučil letem kolem národního parku Atlantské ostrovy a po chvíli se mi ozval můj známý z expedice na Azorské ostrovy, řídící Lisboa radar Jose Rocha. To mi notně pozdvihlo náladu, protože pořád bylo hodně oblačnosti a to není pro VFR let, navíc expediční, to pravé ořechové. José mi posléze také poslal snímek radaru, na kterém je můj OK-LEX (najdete ve fotogalerii článku), a vyfotografovaný strip (proužek se specifikací letadla, který si jednotliví řídící předávají mezi sebou, když letadlo při přiblížení, přistání a pojíždění přebírají postupně do své péče).
Bilbao - Santiago de Compostela - Benavente exp. Západní Sahara 2016
Nevypočitatelná Afrika a jak se (ne)řídí letiště v Casablance
Afrika. Už to slovo zní tajuplně. Něco jsem tu už odlétal, ale na jihu a jihovýchodě a už je to dost let, takže Afrika pro mě byla na téhle expdici zase tím zvláštním démantem, u kterého nikdy nevíte, co udělá. Čtvrtý den expedice jsem tedy přeletěl z letiště Faro, kde mi kromě toho, že tu mají docela závratné poplatky, dělali menší obstrukce s letovým plánem (schválili ho až na podruhé), do Casablancy. Dvouhodinový let přes moře proběhl bez problémů, přistání v Casablance ale stojí za podrobnější vylíčení - ačkoli se jedná o mezinárodní letiště, připadal jsem si tu spíš jako na neřízeném sportovním letišti někde na venkově.
Trasa expedice Západní Sahara 2016
Nedřív jsem letěl asi hodinu nad mořem bez spojení. Nejspíš proto, že jsem byl níž, než jsou namířené antény vysílačů, myslel jsem si, ale po následném zážitku při přistání jsem nabyl obavy, že to tam prostě takhle (ne)funguje. Pomohl mi pilot Travel Service na letu z Prahy na Kanárské ostrovy (díky, kolego!), když předal moji zprávu do Casablanky. Odsud přišel pokyn přejít na jinou frekvenci, ale ani to nefungovalo, takže jsem kontakt s přibližovací službou letiště Mohameda V. navázal už skoro na dohled letiště, asi 50 km před pobřežím Maroka.
A bylo to opravdu zajímavé, podívejte se na videozáznam z kabiny, kde komunikaci uslyšíte. Nejdřív jsem dostal informaci, abych očekával vstup do polohy po větru pravého okruhu dráhy 35 pravá. Za chvíli mi týž řídící řekl, že se mám připravit na zařazení do polohy po větru levého okruhu dráhy 35 pravá. Zmatek. Nedal jsem se a nakonec jsme si to vyjasnili ještě včas. Řídící mě ale v podstatě vůbec neřídil a nechal mi, ať si dělám, co uznám za vhodné, přestože jsem byl v řízeném prostoru čtvrtého nejfrekventovanějšího letiště Afriky!
Komunikace s řídícími - letiště Faro a letiště Casablanca, exp. Západní Sahara 2016
Raději jsem tedy nečekal iniciativu řídícího a sám mu oznamoval, do jaké hladiny klesám a jakým směrem letím. Když jsem mu oznámil, že se zařazuji do polohy po větru levého okruhu 35 R, sdělil mi, že jsem číslo 3 na přistání a ať mu nahlásím finále. Neuvěřitelné… Proti sobě jsem na finále viděl zřejmě B777 a za ním jako dvojku letadlo podobné velikosti. Tak jsem řídícímu oznámil, že si prodloužím polohu po větru, abych se vyhnul provozu na finále. Nic proti tomu neměl a jen mi dal znovu pokyn, abych nahlásil finále. Oba velké stroje pokračovaly na finále a když ten druhý přeletěl na mé deváté hodině, tak jsem začal točit levý base. Dotočil jsem finále, ohlásil jsem ho a dostal jsem povolení přistát. Vtipné bylo, že na vyčkávacím místě 35R už čekaly 3 velké dopravní stroje a jejich kapitáni byli asi docela nakvašení, když zjistili, že ještě čekají na jakéhosi komára.
Nu... Na to, že se jedná o letiště čtyřmilionového města a čtvrté nejfrekventovanější letiště v Africe (cca 8 milionů cestujících ročně), mě dispečer „řídil“ opravdu velmi zvolna.
Letiště Mohameda V., Casablanka, Maroko
Turista na letišti? Nikomu nevadí
To ale nebyl konec. Po dosednutí jsem nedostal žádné instrukce kam odbočit a kdybych se opět nezeptal sám, asi bych tam stál doteď. Řídící mi po chvíli zarytého mlčení sdělil, ať odbočím první doprava a zastavím. To jsem udělal, jenže v tom se proti mně na pojížděcí dráze vynořil ohromný A 340 a hlásil, že nemůže dál, protože proti němu pojíždí „malé letadlo“. Nakonec to řídící nějak zvládl a mě odeslal na stojánku F 03.
Tam jsem měl chvíli pocit, že tu přece něco funguje, ale omyl. Hned po zastavení sice přijel policista, který mi zkontroloval pas, ale auto, které mi slíbil hned poslat, nikde. Čekal jsem půl hodiny, nic. Nasadil jsem si tedy žlutou vestu a vydal se na pochod letištěm. Pokud se smějete, nedivím se. Čekal jsem, že na mě naběhne security, vynadají mi odvezou do bezpečí. Zase nic. Z obavy se brzy stalo toužebné přání, štrádoval jsem si to po letišti totiž dobrých 40 minut. Představte si to. Nikomu nepřišlo divné, že se po mezinárodním letišti jen tak prochází cizí chlápek s ruksakem na zádech. A ne že bych nikoho nepotkal! Každý, koho jsem míjel, se na mě rozšafně usmál, dva lidé mi dokonce podali na znamení přátelství ruku. Šťastní to lidé. Nakonec jsem dorazil k věži a vplížil se do ní. Jakýsi úředník pak písknul na projíždějící náklaďák, ať mě odveze ke vchodu 26. Tam jsem 30 minut vysvětlování kdo jsem, co chci, odkud a kam jedu, až mě milostivě vypustili do víru velkoměsta. Tedy nejdřív k vlaku, až ten mě zavezl do města. Za jízdy mi hlavou běželo, jak se asi druhý den dostanu k letadlu a jestli si mám koupit turistické boty, protože ty moje letecké na velké túry nejsou stavěné. Uf!
Mraveniště jménem Casablanca
Čtvrtek jsem strávil v marocké Casablance, další let jsem
naplánoval až na pátek. Město je to velké – asi 4 miliony lidí - a
působí jako celkem rušné mraveniště. Spousta lidí, kteří se tetelí
sem a tam, mnoho z nich se s obvykle malým úspěchem snaží někomu
dalšímu cosi prodat. Dost dlouho ale skoro nic nevidíte, až do
poledne ho ukrývá hustá mlha. Zdejší architektura na člověka ze
střední Evropy nemůže moc zapůsobit – mají tu sice třetí největší
mešitu na světě (viz video), ale dostavěli ji teprve v roce 1993,
takže moc historie ve zdech zrovna neukrývá. Nejznámější katolický
kostel Sacre Coeur je betonový a postavili ho ve třicátých letech
minulého století, takže také žádná sláva, ani zdejší Notre Dame
nepůsobí příliš atraktivně. Mnohem zajímavější mi připadl velký
maják (majáky jsou moje vášeň, jak už možná víte) a tržnice.
Casablanca, exp. Západní Sahara 2016
Mezi pamětihodnosti Casablancy, která navzdory své velikosti není hlavním městem Maroka, tím je severněji položený a sotva poloviční Rabat, patří určitě Rick´s Café, jež si zahrálo ve slvném filmu Casablanca s Humphrey Bogartem a Ingrid Bergmanovou v hlavních rolích. Drobným nedostatkem je, že film byl natočen v Burbanks v USA a kavárna v Casablance je tedy spíše nostalgickou, ale jistě lukrativní místní atrakcí. Je v ní ale velmi příjemně a má svou atmosféru. Byl jsem tam na obědě a udělal jsem odsud pár videí. Aspoň se mezitím venku rozptýlila mlha a tak jsem si mohl město prohlédnout.
Co dál? Poletím? Úřady jsou mocné zvíře
V pátek čekám také mlhu, takže nebudu pospíchat. Na druhou stranu, jsem docela napjatý, jak se probojuju k letadlu. Když si vzpomenu, jak složitá byla cesta z něj, naskakuje mi husí kůže. Takže i když počítám s odletem kolem poledne, vyrazím z hotelu už ráno v osm. Hodinu zabere cesta vlakem na letiště, na probití se přes letištní kontroly a byrokracii k letadlu včetně tři čtvrtě hodiného výšlapu počítám se dvěma hodinami. Let do Agadiru vychází podle kalkulace na 2,5 hodiny, benzín mám na 3,5 hodiny, takže bych to měl zvládnout. Zároveň doufám, že v Agadiru opravdu mají Avgas, jak slíbili, protože jinak bych se dostal do dosti prekérní situace… Jak už jsem zjistil včera, a dnes se mi to potvrdilo, Maroko umí vcelku zajímavě překvapit. Tak uvidíme.
Jak to dopadlo a jak mi v Agadiru zničili notebook a já nemohl od té chvíle posílat fotky a videa a jak jsme to vyřešili, i o tom, jak to přišlo, že OK-LEX letěl o 100 km/h proti zemi rychleji, než dokáže, a nejen o tom zase příště.
Jiří Pruša, Jan Dvořák, Flying revue
Logo expedice Západní Sahara 2016
Kapitola zdarma -
vyzkoušejte »