2.10.2018
Svět letecké dopravy, díl jedenáctý Na tvorbě rezervací, prodeji a vlastní realizaci letecké přepravy se podílí celá řada subjektů. K tomu, aby byl celý tento proces v globálním měřítku procesně zvladatelný, účetně zpracovatelný i právně sjednocený, jsou v letecké přepravě používány celosvětově standardizované přepravní doklady.
V následujících částech této kapitoly jsou popsány základní doklady, které se používají ve vztahu k létající veřejnosti. I když se v souvislosti s novými technologiemi změnila forma některých dokladů z papírových dokumentů na elektronické záznamy, jejich princip a potřebné informace zůstávají v podstatě stejné.
Letenka je z právního hlediska přepravní smlouva mezi cestujícím a příslušným leteckým dopravcem. Smlouvy s jednotlivými dopravci jsou obvykle podobné a vycházejí z přijatých standardů poskytování a prodeje letecké přepravy, ale v některých detailech se mohou lišit. K tomu dochází zejména tím, že leteckou přepravu poskytuje stále větší počet soukromých leteckých společností, z nichž řada nevstupuje do žádných asociací s ostatními, a sledují svá vlastní pravidla, která musí sice respektovat regulatorní požadavky, ale v řadě aspektů se mohou lišit.
Ve vztahu k cestujícím obsahují letenky (dříve flight tickets, dnes spíše e-ticket nebo transportation document) v zásadě následující údaje:
Papírové letenky jsou dnes již minulostí a jsou využívány pouze ve zcela zbytkovém množství malými místními dopravci obvykle v méně rozvinutých částech světa, a tak se jim v této publikaci nebudeme již věnovat. Většinovou formou jsou dnes tedy letenky elektronické (electronic ticket, e-ticket).
Elektronické letenky – jsou vlastně potvrzením rezervace a platby za přepravu s tím, že cestující si v případě potřeby údaje sám vytiskne. Mezi výhody elektronických letenek patří zejména to, že je nelze ztratit, jejich vygenerování je nákladově nenáročné a lze je bez dalších nákladů a okamžitě po zaplacení doručit cestujícímu (zpravidla e-mailem).
Podle způsobu prodeje a vystavení se letenky dále mohou členit na:
V současné době klasické letecké společnosti prodávají ve svých vlastních provozovnách nebo přes své on-line systémy přibližně 10–50 % (procento se liší podle trhů a společností) ze svého celkového prodeje a zbytek je realizován přes agentury či veřejné internetové portály s určitou částí prodeje přes interline partnery. U nízkonákladových dopravců (low cost) se přes jejich vlastní on-line systémy prodá až 100 % letenek, protože řada z nich prostřednictvím prodejních agentur ani globálních distribučních systémů prostě nepracuje.
Letenka sama slouží jednak jako přepravní doklad pro přijetí cestujícího k přepravě a jednak jako zúčtovací doklad mezi leteckými společnostmi v případě, že pro danou cestu použije cestující více leteckých společností, jejichž služby jsou prodané v rámci jedné letenky (interline spolupráce). Základním problémem zavedení globálního systému elektronických letenek klasických dopravců tedy v letech 2007–2008 byla harmonizace a standardizace formátu elektronických letenek vystavených různými leteckými společnostmi. Úspora nákladů při využití elektronických letenek oproti papírovým letenkám je organizací IATA odhadována na 9 USD za jednu letenku. Při ročním celosvětovém objemu více než 1 miliardy vystavených letenek se pak jedná o astronomickou částku úspor kolem 10 miliard USD.
Zavazadlový lístek je potvrzení o přijetí odbaveného/zapsaného (checked) zavazadla k přepravě a slouží jako doklad pro vyzvednutí zavazadla na letišti příletu nebo jako identifikace při případném hledání zavazadla v případě jeho nedoručení. Cestující získá zavazadlový lístek ve chvíli předání zavazadla dopravci k přepravě. Identifikace je prováděna současně také čárovým kódem, který umožňuje automatizované třídění zavazadel na jednotlivé lety v zavazadlových systémech odletových nebo přestupních letišť. Vzhledem k velmi sofistikovanému systému evidence a případného dohledání odbavených zavazadel se počet ztracených a nenalezených zavazadel dnes pohybuje v řádu zlomků promile z celkového počtu přepravovaných zapsaných zavazadel, což představuje jen zlomek podílu ztracených zavazadel v době jejich manuálního zpracovávání, identifikace a třídění.
Celkový odhad ztrát vyplývajících ze špatného směrování a ztráty zavazadel byl pro rok 2011 spočítán na přibližně 2,5 miliardy USD. Systémy odbavování a třídění zavazadel se proto stále zdokonalují tak, aby bylo zásadně sníženo i množství zavazadel, která jsou i jen předána k přepravě na nesprávné spoje (mishandled) a následně identifikována a dosílána cestujícím na místo jejich pobytu. Zásadním přínosem pro snižování počtu takovýchto situací je možnost využívání čárových kódů a automatických čteček (reader).
Palubní vstupenka (boarding pass, boarding card) je doklad, kterým se cestující prokazuje k získání možnosti vstupu na palubu letadla ke svému odletu. Palubní vstupenka obvykle obsahuje nejméně tyto informace:
Palubní vstupenku obdrží cestující ve chvíli odbavení (check in) na příslušný let, ať už je to ve formě elektronického záznamu s QR kódem na smartphone, doma vytištěného potvrzení nebo dokumentu vystaveného na odbavovacím stojanu na letišti či u odbavovací přepážky.
Příklad palubní vstupenky vystavené na odbavovacím stojanu na letišti.
EMD – je vlastně elektronické potvrzení úhrady s víceúčelovým použitím. Je vystavován pro služby nezahrnuté v příslušném tarifu (více zavazadel, výběr sedadel atd.) – v těchto případech se používá tzv. EMD-A (associated), který je zakomponován do příslušné elektronické letenky v procesu vytváření rezervace. V případě jiných než dopravních služeb (ubytování při přestupu vyžadujícím přenocování v přestupním místě, transfer na jiné letiště, pronájem auta atd.) se pak používá EMD-S (stand alone) dokument, který poskytuje možnost zahrnutí nepřepravních služeb.
EMD nahradil s platností od začátku roku 2015 dříve používaný papírový dokument s názvem MCO (Miscellaneous Charges Order).
Předplacené jízdné (Prepaid Ticket Advice – PTA) je elektronicky přenášená informace potvrzující zaplacení letecké přepravy ve prospěch cestujícího v jiném místě, než bylo místo platby. Používá se v případech, kdy objednavatel chce zaplatit přepravu pro svého obchodního partnera, zaměstnance nebo příbuzného, který je v jiném místě než plátce, a jemuž bude vystavena letenka na základě elektronicky zaslaného PTA. V současné době však používání elektronických letenek a možnost jejich okamžitého zasílání komukoliv kdekoliv elektronickou poštou potřebu PTA do velké míry eliminuje.
Roční prodej více než miliardy přepravních dokladů pro více než 3 miliardy cestujících na miliony linek stovek leteckých společností je technologicky velmi komplikovaný proces, k jehož zvládnutí napomáhá také úzká spolupráce mezi leteckými společnostmi i mechanismy, které se k tomu účely vytvořily – GDS, IATA Clearing House, systémy BSP, elektronické letenky a další e-dokumenty.
Původní, jednoduché, rukou vyplňované tiskopisy, které se používaly pro potvrzení o zaplacení místa na letecké lince, se postupem času změnily ve velmi sofistikované elektronické dokumenty, do nichž jsou informace vkládány z prodejního systému letecké společnosti nebo GDS spojeného s národní zúčtovací centrálou BSP, která zajišťuje automatizovaně fakturaci a platby mezi prodejci a leteckými společnostmi.
Ing. Jiří Pruša, Ing. Michal Pazourek
Kapitola zdarma -
vyzkoušejte »