Za každým přistáním hledám příběh, říká člen Klubu lovců letišť Pavel Kratochvíl

Klub lovců letišť - rozhovor        Počet členů Klubu lovců letišť Flying Revue zvolna roste, a tak vám chceme nabídnout pohled pilotů-členů KLL na létání. Jako první se kolegům pilotům svěřuje Pavel Kratochvíl z letiště Klatovy. 

Čím pro vás létání je? Jak byste popsal ten pocit tam nahoře?

Ano, je to možná trochu banální otázka, ale asi zcela zásadní. Pokud pilot „tam nahoře“ nezažívá pocity naprostého uvolnění, relaxace, nadšení mísícího se někdy s euforií, kdy vyplavující se endorfiny můžete "sbírat do kýble“ aby se uchovaly na horší časy (což však bohužel nelze) a to vše kombinovat s nutnou dávkou sebekontroly, rozumné míry obav a hlavně respektu k tomu, co právě děláte, tak by asi ani létat neměl.

Létám tedy hlavně proto, abych tyto pocity zažíval a pokud se podaří kombinovat je s tím, abych se přesunul třeba pracovně z bodu A do bodu B nebo abychom podnikli s partnerkou výlety, pak je to naprosto úžasné.

Co vás při pohledu na zemi shora nejvíc nadchlo?

Upřímně řečeno, jsem nadšený stále. A to i tehdy, když létám pouze místní lety, kde už jsem letěl snad stokrát - stále jsem v údivu. Dovolím si ale parafrázovat slova klasika z jednoho českého filmu. Když jsem v roce 2012 měl možnost zalétat si při dovolené s rodinou v Austrálii (Nový Jižní Wales), maně mě napadlo: „Modré hory tě ohromí, ale meandrující Vltava nebo Dyje, ty tě dojmou…“

Létáte jen jako sportovní pilot? Máte i další plány v tomto směru?

Létám jako sportovní pilot (PPL/A), ale mám tu možnost, že využívám poměrně hodně své letadlo i pro pracovní cesty, všude tam, kde to dává časově smysl (někdy i nesmysl…) a kdy to pochopitelně dovoluje počasí. V našem aeroklubu zároveň létám příležitostně a dle potřeby jako vlekař se Z 226. Mám zároveň VFR noc, ale další rozšiřování kvalifikací již neplánuji.

Od kdy létáte? Kdy, kde a na čem jste absolvoval první sólo?

Začal jsem s létáním poměrně pozdě, a to v roce 2003 na LKKT a své první sólo jsem absolvoval na Z 142 OK-NOF 20. 5. 2004.

Na jakém letadle létáte dnes?

Před čtyřmi lety jsem si udělal radost a pořídil si vlastní Zlín 143 L a od té doby s ním absolvuji velkou většinu svých letů a zároveň s ním trávím velké množství svého času. Je to naprosto úžasné letadlo, které mě přináší velkou radost. Dále létám s již zmíněnou dvěstěpětkou (Z 226, vojenské označení bylo C-205, pozn. red.), dříve jsem poměrně hodně letů absolvoval s Z 43, pochopitelně i se Z 142, v zápisníku mám i pár hodin na C172 nebo PA28.

Kam jste jako pilot od domovského letiště doletěl nejdál?

Asi nejdále jsem jako pilot byl v Budapešti, kde mám velmi oblíbené letiště Budaörs (LHBS), nebo ve slovenské Sliači (LZSL). Na LHBS jsem byl několikrát při pracovní cestě, ale měl jsem i možnost letět tam s partnerkou a následně strávit krásný víkend i s dětmi a jejich partnery při Red Bull Air Race v roce 2018.

Na LZSL pak létám z pracovních důvodů. Nejsou to nijak zvlášť dlouhé lety, ale dvě a půl hodiny vcelku je pro mě tak akorát dost pro to udělat přestávku.

Pokud jde pak o od domova nejvzdálenější létání, to bylo v té Austrálii nebo pak zde v Evropě v Řecku, na Kanárských ostrovech či ve Francii. Ale tam jsem se nejprve přepravil dopravními letadly.

Která z dosažených letišť považujete za svá nejoblíbenější?

Doposud jsem absolvoval 70 prvopřistání. Na mnohá letiště se z různých důvodů opětovně vracím. Musím však říci, že ze všech dosavadních 70 navštívených letišť není žádné, kde bych měl nějakou špatnou vzpomínku nebo důvody se tam nevrátit.

Je těžké jmenovat jen dvě nebo tři, aby se ostatní neurazila, ale dobře, tak zmíním tuzemské Letňany (LKLT), bavorský Vilshofen (EDMV), německý Schönhagen (EDAZ) či již zmíněný maďarský Budaörs (LHBS), atd… Mohl bych alepokračovat, protože se rád vracím všude.

Před odletem z budapešťského letiště Budaors (LHBS).

Která letiště, na nichž jste přistál, považujete za komplikovaná?

Asi nejkomplikovanější přistání jsem zažil na Slovensku, na malém letišti Dobrá Niva (LZ NIVA) – nachází se v jižní části CTR Sliač. VPD je zde sice 575 m dlouhá, což je relativně dostatečné, ale z jedné strany letiště obklopuje kopcovitý terén a na druhé straně dráha končí vysokým betonovým valem.

Byl jsem tu celkem třikrát, ale při jednom z přistání nebylo možné zjistit sílu a směr větru, a jak už to tak bývá, vyberete tu špatnou variantu, tzn. přistání po větru... Když se k tomu připočte ztráta spojení s TWR Sliač, potřeba komunikovat moji aktuální polohu a to, že tehdy jsem letěl se Z 43 bez odpovídače, vše se jak známo kumuluje, takže po dosednutí jsem před tím valem na konci VPD dobržďoval doslova vším, co bylo v dané chvíli k dispozici…

Které přistání vám naopak udělalo největší radost?

Upřímně řečeno, mám vždy největší radost z každého přistání na novém letišti. Můžete se připravit sebelépe, ale nikdy nelze vyloučit, že vás na úplně neznámém letišti něco překvapí. To může pochopitelně i na tom známém, ale přece jen, neznámé letiště je vždy tak trochu zvláštní případ.

Kdybych musel jedno letiště, které mě potěšilo, jmenovat, pak by to byl asi opět Sliač. Tady jsem totiž při svém prvopřistání před vstupem na okruh musel vyčkávat na ukončení činnosti několika MiGů-29, a když jsem následně přistál, za mnou sedal Boeing 737… Tehdy jsem si s „Foxíkem“ (OK-AAF) připadal opravdu jako „mezi velkýma klukama“...

Na kterém letišti, na němž jste ještě nebyl, byste rád přistál? 

Asi kdekoliv, kde jsem ještě nepřistál. Ale nemám vyhlédnuté žádné konkrétní nebo speciální.

Tento krásný certifikát získá každý nový člen KLL. Za pokoření každé nové mety získá další.

Jaké to bylo, když jste se poprvé vydal mimo vzdušný prostor ČR? Co vás překvapilo, nadchlo, zklamalo, co bylo náročné?

Poprvé mimo ČR jsem vyletěl se Z43 do Rakouska, na letiště Bad Voslau (LOAV). Asi poprvé jsem tehdy letěl podle FLP. Překvapený jsem snad nebyl, ale rozhodně jsem byl potěšený velmi přátelským, vstřícným a v podstatě uklidňujícím přístupem ze strany pracovníků ATC, zejména pak na Praha Info. A rád říkám, že to je již pravidlem při každém navázaném spojení a zejména tehdy, kdy nějakou asistenci potřebujete. Za to jim patří můj dík.

Plánujete další lety mimo vzdušný prostor ČR? Do jaké země nebo oblasti vás pilotní srdce nejvíce táhne?

Rád bych absolvoval nějakou delší, poklidnou dovolenou (jedno v jaké zemi), kdy bychom nebyli v časové tísni být na daném letišti v konkrétní den, a takto „vandrovat“ alespoň týden.

Proč jste se zapojil do projektu Klub lovců letišť? Jaké jsou vaše cíle v létání?

Jak již jsem zmiňoval v naší korespondenci, počet navštívených letišť a prvopřistání není pro mě jen číslo. Za každým přistáním na novém nebo za opětovným přistáním na již navštíveném letišti by měl být nějaký zajímavý důvod, příběh. O to více si pak člověk všechna ta letiště pamatuje. Nemám žádné další „vyšší“ cíle či ambice. Své létání si chci opravdu užívat se vším, co k tomu patří a hlavně se vždy bezpečně vrátit domů…

Je pro vás vaše domovské letiště je LKKT, tedy Klatovy, „jen“ bránou k nebi, nebo i něčím víc?

Mé domovské letiště představovat není asi potřeba, bylo již představeno ve vašem časopise a je mezi leteckou veřejností velmi dobře známé. Pro mě osobně to není pouze místo, kde hangáruji své letadlo a odkud odlétám. Ale je to i místo, kde mezi kolegy trávím většinu svého volného času a to nejen létáním samotným, ale i „pouhým“ povídáním o létání a o tom, co vše k tomu patří. Někdy takto „nalétáme“ mnohem více hodin, než ve skutečnosti (zejména v zimě). Je to místo, kde lze pustit z hlavy starosti všedního – jak pracovního tak i soukromého - dne, je to místo, kde trávíte spoustu času byť „jen“ péčí o letadlo a vším, co k tomu patří.

Cokoli dalšího byste chtěl říci...

Aby stejné pocity z létání zažívali všichni piloti a popřál nám jen samá hladká přistání.

S Pavlem Kratochvílem si povídal Jan Dvořák

Foto: Archiv Pavla Kratochvíla