Wales Airport: Dráha obklopená sněhem a ledovými krami mě fascinovala

19.9.2017

Nejzápadnější kus pobřeží, na němž leží také malá usedlost a přistávací dráha Wales

Unalakleet a jeho letiště při odletu nad Beringovu úžinu

Nejzápadnější výběžek Aljašky na pobřeží Beringova průlivu

Kry v Beringově průlivu

Americký ostrov Malý Diomed (vpředu) a ruský Velký Diomed. Mezi nimi vede jak hranice mezi USA a Ruskem tak také datová hranice.

Rozhovor Wales Airport, Beringova úžina, Aljaška. Ruský ostrov Velký Diomed na dohled, silný nárazový vítr, hladina moře pokrytá krami. Pár desítek metrů od nich přistávací a vzletová dráha letiště Wales Airport, jinak pusto a prázdno. Jak se cítí pilot, který tu chce přistát? Rozhovor s Jiřím Prušou, který zde přistál s Cessnou 172 v rámci Expedice Aljaška 2017.

Plánoval jsi přistání už ráno v Unalakleetu při startu k Beringově úžině?

Přemýšlel jsem hlavně o tom, jak se dostat nad ostrovy Diomede v Beringově úžině – to byl vrchol mé cesty. Ostrovy však leží v oblasti ADIZ a tak jsem si musel na internetu najít postup pro koordinaci letu se střediskem v Anchorage. Ráno jsem si to přeříkával a rozhodoval se, ve které části letu bych jim měl asi zavolat. O přistání na Walesu jsem ani moc nepřemýšlel - prostě jsem s tím počítal. Wales jsem si představoval jako malou ospalou vesničku jaké jsou třeba ve Skotsku nebo jiných opuštěných oblastech. Nakonec to ale bylo úplně jinak. Místo vesničky s hrajícími si dětmi jsem viděl pár zasněžených domků bez jakékoliv známky života. Dráha obklopená sněhem mě ale fascinovala, a tak jsem nechtěl oblast opustit, aniž bych tu přistál.

Wales Airport, Alaska, Bering Strait, landing, May 2017

Měnily se tvé plány během letu v závislosti na počasí či komunikaci s Anchorage?

Během letu se mi počasí zdálo celkem příznivé a tak jsem se ničeho neobával. Přímo nad Beringovou úžinou a v přilehlé oblastí ale vládlo počasí hodně jiné – nízká oblačnost, jak můžete vidět na fotkách ostrovů Diomede, silný poryvový vítr, poletující sníh, mráz kolem -5 °C. Trochu nervozity přišlo až přímo před přistáním.

Hrozilo, že přistání neuskutečníš?

Ano, první pokus byl neúspěšný. Letiště je neřízené, není tu žádný provoz, žádná služba, nikde nikdo. Od ostrova Malý Diomede jsem sklesal na okruhovou výšku 1000 stop, zařadil jsem se do polohy po větru pravého okruhu dráhy 18 a jedenkrát jsem letiště přeletěl a prohlédl. Váhal jsem, zda přistát na dráhu 18 nebo 36, protože vítr byl kolmo, ale poryvy mu chvílemi dávaly zadní a chvílemi proti složku.

Zajímá vás, jak se přistává na jednom z nejodlehlejších letišť světa? Přijďte si poslechnout foto a videoprezentaci Jiřího Pruši k Expedici Aljaška 2017 na výstavě Báječný svět létání v Karolinu v prosinci 2017. Bližší informace už brzy na webu Flying Revue.

Nakonec jsem se rozhodl pro dráhu 18 a okruh jsem vlastně opakoval. Kvůli silnému větru jsem vysunul klapky jen do druhé polohy a na finále jsem byl trochu rychlejší. To nakonec vedlo k tomu, že jsem se dotkl až dost pozdě a ještě mě v té chvíli silnější poryv na štěrku odfoukl ke straně dráhy. Přidal jsem raději plyn a rychle jsem se zvedl.

Přelet Cessnou 172 nad dráhou 18/36 Wales Airport, Beringova úžina. Obr.: Flying Revue

Po tomhle prvním pokusu jsem zvažoval, jestli přistání je v rámci toho, co jsem schopen zvládnout. Nakonec jsem si řekl, že na to půjdu opatrně ještě jednou, ale byl jsem připravený opět rychle přidat plyn a „zmizet“, pokud by se mi zdálo, že bych to nemusel bezpečně zvládnout. Druhý pokus byl ale úspěšný – dotkl jsem se dřív, rychle jsem zatáhl klapky a tak mě vítr z dráhy už tak lehce nevytlačil.

Přečtěte si také článek Wales Airport, drsné větrné letiště na konci světa. Za ním už je jen Rusko.

Kolik jsi na letišti strávil času, co jsi tam dělal?

Na letišti jsem zůstal asi 30 minut – v tom mrazivém větru mi tam byla docela zima a tak jsem to neprodlužoval. Vyměnil jsem baterie a paměťovou kartu v kameře. Taky jsem přes satelitní telefon zavolal do Prahy, abych nahlásil splněný úkol. Manželka to využila k nějakým praktickým dotazům a tak jsem místo hlášení o splnění úkolu řešil jakýsi problém v Praze a přitom mi ruka přimrzala k telefonu v Beringově úžině. Pak jsem si to vynahradil zavoláním kolegovi Milošovi, který mi poblahopřál a já mohl nasednout, rozhodnout, odkud budu startovat a odjet na start.

Funchal Airport (Madeira, Atlantik) - duben 2014, Barra Airport (Skotsko) – červen 2014, Gibraltar International Airport (Pyrenejský pol.) – duben 2015, Princes Juliana Airport (Sint Maarten, Karibik) - březen 2016, Gustaf III. Airport (Saint Barthélemy, Karibik) - březen 2016, Courchevel Altiport (Savojské Alpy) - říjen 2016, Wales Airport (Aljaška) - květen 2017.

Na webu Flying Revue.cz zatím vyšlo: Madeira, Barra, Gibraltar, Saint Barthélemy, Princess Juliana Airport, Courchevel Altiport a Wales Airport.

Dobyl jsi výspu, kterou každý ve svém letovém zápisníku nemá. To může být zajímavý pocit.

Měl jsem pár vteřin velkou radost. I z toho, že jsme to i já i letadlo zvládli bez úhony. A vůbec, prostě, že jsem tam přistál. Nevím o žádném pilotovi general aviation, který by tu přistál. Na YouTube je jeden záznam, ale to je od cestujícího na lince Bering Air. Pak ale tyhle pocity přehlušily myšlenky na to, jak se odtamtud zase dostat – směr větru, směr dráhy, zima, moře, kry atd.

Jiří Pruša, Jan Dvořák