Výcvik posádek LZS pro lety s pomocí brýlí pro noční vidění NVG

Flying Revue 2/2019       Většina z nás, když nad sebou vidí letět vrtulník lékařské záchranné služby, v duchu stiskne pomyslné palce pro posádku i zraněného. Obzvlášť, když je to v noci, což jsme si vyzkoušeli (naštěstí jen reportážně) na vlastní kůži. 

Noční lety LZS za pomocí systému NVIS výrazně rozšíří rozsah uskutečňovaných letů Letecké záchranné služby a tím přispějí k záchraně většího množství životů. Jedná se však o provoz velmi náročný, využívající špičkových technologií, donedávna používaných zpravidla pouze armádními piloty. Rádi jsme proto přijali pozvání společnosti DSA a.s. a zúčastnili se výcviku jedné z posádek. 

Vrtulníky LZS sice v případě potřeby mohou i dnes provádět v nočních hodinách tzv. noční VFR lety, ale vždy musí přistávat jen na letištích, heliportech nemocnic, případně na jiných osvětlených plochách. Z velké míry se tak lety omezují pouze na takzvané sekundární lety, zpravidla neodkladný převoz pacientů do vzdálených specializovaných center.

Lety využívající systému NVIS (Night Vision Imaging System) umožní záchranářům provádět lety v noci s možností přistání do neznámého terénu, což bez tohoto systému není možné. Pacientům s vážnými zdravotními problémy tak výrazně vzroste naděje na záchranu. 

Díky jednomu z instruktorů společnosti DSA a.s., kterým je pan Petr Schwarz, jsme se před vlastním zahájením výcviku mohli seznámit nejen s používanou technikou, ale v kostce i s její historií. 

Prvopočátky výzkumu systémů pro noční vidění v letectví sahají do období druhé světové války, kdy probíhal výzkum tehdy ještě v zásadě primitivních systémů pracujících v infračerveném pásmu, které by umožnily noční vidění posádkám nočních stíhacích letadel.

Výraznější posun nastal od šedesátých let 20. století, kdy se objevila první generace zesilovače světla pracující mimo viditelnou část spektra. To byl základ pro konstrukci dnes používaných brýlí pro noční vidění (dále NVG – Night Vision Googles), jež tvoří základ systémů NVIS.

Nejdále na tomto poli postoupili Američané, kteří začali systémy druhé generace využívat pokusně poprvé během války ve Vietnamu.

Až v roce 2009 začala evropská agentura EASA udělovat i civilní osvědčení pro NVG a nabídla tak nové možnosti také civilním provozovatelům provádějícím záchranné mise. V dnešní době létají s nočním viděním takřka všichni přední provozovatelé LZS v Evropě a piloti vrtulníků LZS používají zpravidla přístroje vylepšené 3. generace (3+), jež poskytují zřetelný a sytý obraz s dobrým kontrastem a propracovanými detaily. 

Text: Michal Beran

Foto: Naděžda Murmaková