Vírníkem na trénink Parabatix do Francie

Vítr ho nerozhodí, přistane na polní cestě a pro palivo se staví u benzínky jako auto. Seznamte se: budoucnost "domácího létání" jménem vírník.

Vírník sice není typickým létajícím strojem pro dálkové cesty, ale i na cestě přes půl Evropy dokáže předvést své klady. A navíc se tady nabízela jedinečná možnost skloubit obě moje velké lásky: paragliding a vírníky. A tak jsem na trénink seriálu Parabatix do Francie vyrazil vírníkem.  

Pavel Březina

Pavel Březina létá od roku 1987, je zkušebním pilotem, inspektorem provozu a techniky, instruktorem ultralehkých vírníků, inspektorem provozu a techniky paraglidingu a motorového paraglidingu, zkušebním a tandemovým pilotem motorového paraglidingu, pilotem ultralehkých letadel.
Několikanásobný účastník a medailista mistrovství světa, mistr světa, několikanásobný medailista mistrovství Evropy, několikanásobný mistr České republiky a Slovenské republiky, Parabatix sky racer pilot na krosnách Nirvana.

Paraglidingu a motorovému paraglidingu se intenzivně věnuji přes dvacet let. Motorový paragliding není jen prostředkem pro pohodové brouzdání nad krajinou, ale i ostrým sportovním náčiním, se kterým se dá závodit v řadě disciplin.

Sportovní létání mě přivedlo až do výběru Parabatix Sky Racers, což je vlastně taková paramotorová obdoba proslulého šampionátu Red Bull Air Race. Jedná se o závody a show s motorovými padáky, při kterém zdolávají piloti padáků na čas trať vytyčenou mezi pylony.

Organizátorem seriálu je francouzská společnost, a tak pochopitelně i tréninky bývají nejčastěji na různých letištích ve Francii. Pro mě to znamená, že většinou naložím závodní výbavu do auta a za dvacet hodin spolykám nutných 1700 kilometrů.

Vírníkem to jde také

Mým dalším koníčkem jsou vírníky. Asi i proto, že let s vírníkem mi ze všech ostatních létacích strojů nejvíce připomíná právě let na padáku. Moderní vírníky však zároveň umožňují i celkem komfortně cestovat na delší vzdálenosti. Rozhodně nelze s letadly srovnávat dolet, dostup ani rychlost přesunu. Také ekonomika je ve srovnání s aerodynamicky čistými ultralighty horší. Na druhou stranu však vírníku nevadí vítr ani termika a přistane a odstartuje na letišti stejně jako na krátké úzké polní cestě.

Mým oblíbeným modelem je model Calidus od německého výrobce AutoGyro, protože tandemové uspořádání jeho kabiny umožňuje výborný výhled a cestovní rychlost činí slušných 170 km/h.

Možná si vírník za letu neumíte pořádně představit. Podívejte se.

A tak když jsem v srpnu dostal pozvánku na tréninkové soustředění Parabatixu, které se mělo konat na letišti Saint-Georges-de-Montaigu na západním pobřeží Francie, dlouho jsem neváhal a jako dopravní prostředek vybral vírník, jenž tentokráte dostal přednost před autem. 

Cela výbava, tedy paramotor Instinct s padákem a oblečením, se mi vešla na sedadlo pasažéra. Vzal jsem si ještě desetilitrový kanystr, protože cestou bude třeba tankovat, a to s vírníkem lze i u benzinové čerpací stanice třeba na dálnici.

Písek, Wehr a dál a dál 

Vyrážím za kuropění z letiště v Přerově a za hodinu a půl už si pochutnávám na kávě u kamarádů na letišti v Písku. Počasí mi zatím přeje, a tak rychle vyrážím dál. Další zastávka spojená s tankováním je plánována na cvičné louce pro paramotorové tříkolky u našich německých zástupců ve Wehru. Je to hezké městečko v kopcovitém kraji na francouzsko-švýcarských hranicích. Bezproblémová cesta ubíhá krásně rychle, a tak ve Wehru mohu zařadit i oběd s našimi obchodními partnery. Pak plníme nádrž Calidusu o objemu sedmdesát pět litrů až po špunty a protože již večer mne čeká úvodní breefing a první trénink, vyrážím nejkratší cestou do zhruba sedm set kilometrů vzdáleného cíle cesty, kterým je soukromé letiště u již zmíněného města Saint-Georges-de-Montaigu. 

Relativní žíznivost vírníku se samozřejmě projevuje, a tak cestou ještě tankuji u čerpací stanice na dálnici, kde přílet vírníku samozřejmě vyvolává malé pozdvižení. Přece jen, tenhle dopravní prostředek tady běžně neobsluhují. Do cíle pak dorážím v pět odpoledne a budím zaslouženou pozornost, která se ještě zvětšuje, když kromě letecké výbavy vytahuji z kabiny i pěkný kus uzeného a domácí slivovici od kamaráda z Vizovic.

Text a foto: Pavel Březina

Video: Nirvana.cz