VFR let do Grónska

Létání na Aljašce a na Islandu mi učarovalo, a tak přání objevit ze vzduchu také Grónsko bylo asi docela logické.

Nejdříve jsem chtěl Grónsko přeletět jako součást cesty kolem světa v létě 2020, ale pandemie tento plán změnila. Byl jsem nakonec rád, že se mi let do Grónska podařilo realizovat v létě 2021 jako samostatnou expedici. K obvyklým záležitostem, které je při leteckých expedicích třeba řešit, přibyla ještě průběžně se měnící pandemická omezení v zemích na trati. Na cestu jsem nakonec odlétal z letiště Praha v sobotu 24. července v 9 hodin ráno.

Trať letu do Grónska má určité alternativy jen v první části vedoucí na Faerské ostrovy, ale pak už existuje prakticky jediná možnost. Z Faerských ostrovů přes Island do Grónska. Na Islandu je teoreticky možnost zvolit jedno ze čtyř mezinárodních letišť jak pro přílet, tak pro odlet (Akureyri, Egilsstadir, Reykjavík, Keflavík), ale prakticky využitelný pro mě byl jen Reykjavík. V Keflavíku nebyl Avgas, dráha v Egilsstadiru nebyla provozuschopná a Akureyri nemělo vhodnou provozní dobu. Volba Reykjavíku se ukázala jako správná i s ohledem na náhle deklarovanou povinnost přiletět do Grónska s PCR testem i pro očkované cestovatele.

PCR test s výsledkem do 24 hodin je totiž možné získat jen v Reykjavíku... V Grónsku pak byla volba letiště celkem jednoznačná. Na jeho západní pobřeží je to z Reykjavíku cca 1 700 km, což je mimo můj dolet, a na východním pobřeží je jen jediné mezinárodní letiště, které současně nabízí Avgas. Je to Kulusuk. Trasa pro cestu tam tedy vypadala takto: Praha – Brémy – Bergen – Vagar – Reykjavík – Kulusuk, celkem asi 15 hodin letu.

Svou obvyklou expediční výbavu jsem pro případ, že bych musel komunikovat s některou z námořních lodí na mé trase, doplnil o námořní vysílačku. Nově jsem si pořídil i osobní lokátor – PLB, protože ELT je po potopení letadla celkem k ničemu. Kvůli studené vodě jsem si pořídil plovoucí oblek. Ten člověka nejen udrží nad vodou, ale taky ho udrží alespoň 6 hodin v přijatelné teplotě. Půjčil jsem si satelitní telefon a vyřešil jeho připojení do sluchátek, abych mohl telefonovat i během letu. Jinak jsem měl výbavu obvyklou pro lety nad mořem – člun, vestu, trochu jídla, pitnou vodu, světlice a nepromokavý vak na elektroniku a dokumenty.

Text a foto: Jiří Pruša

Celý článek si můžete přečíst na stránkách 82-89ve Flying Revue č. 6/2021. Na stáncích bude časopis ke koupi od 4. listopadu 2021. Pokud se stanete členy Klubu Flying Revue, rádi vám časopis doručíme až domů, navíc za zvýhodněnou cenu. Členem Klubu se stává automaticky každý předplatitel, více zde.