26.10.2016
Ultralehká replika dvojplošníku Tiger Moth brázdí české nebe už nějaký ten rok. Jaký je její příběh?
Všechno začalo modelářským výkresem a knížkou z tehdejší edice Triáda. Následovala spousta kreslení, výpočtů, hádek a rozepří a také potkávání se s podobně postiženými jedinci, kteří pomáhali zvládat každý metr cesty. První let provedla „Můra“ v roce 2000 a za řízením seděl Miroslav Staněk. V roce 2001 stroj obdržel typový certifikát LAA a potom už následovala sladká odměna v podobě krásných podvečerních výletů obou stavitelů nad Šumavu, na Třeboňsko a třeba až do Rakovníka.
Tiger Moth v provedení UL není žádným rychlostním přeborníkem, ale radostí z létání s větrem ve tváři se mu vyrovná máloco. To ostatně jistě potvrdí jak otec a syn Bláhovi, tak i současný majitel a opatrovník Miloš Dermišek...
Takhle to vypadá při pohledu z kabiny Tiger Mothu. Video: TigermothBill, Youtube
Nevím proč, ale dvojplošníky mě vždycky tak nějak přitahovaly a vtahovaly do časů minulých. Nejednou jsem s úctou postál před originálem britského dvojplošníku DH.82 Tiger Moth, který je součástí leteckých sbírek ve Kbelích, a obdivoval tu dokonalost dřevěné konstrukce potažené plátnem, která umožnila tisícům a tisícům adeptů létání zdárný vstup na nebeskou báň.
Nevím přesně, ale myslím si, že těchto cvičných a turistických letadel bylo u de Havillandů vyrobeno skoro 9000 ks různých modifikací a ještě dnes je můžeme vidět na různých leteckých akcích, v soukromých sbírkách a muzeích, v perfektním letovém stavu.
Když jsem někdy na začátku tohoto století viděl na píseckém letišti téměř dokonalou kopii tohoto stroje v provedení UL postavenou otcem a synem Bláhovými, ve skrytu duše jsem si říkal, kdyby mi tak něco podobného mohlo říkat pane, a tiše jsem záviděl.
Protože však „cesty Páně jsou nevyzpytatelné“, jak říkala moje ateistická babička, uplynulo jen pár let a já se najednou asi dvě tři minuty rozhodoval, koupit-nekoupit. Jak vidíte, zvítězila první možnost a sen se stal skutečností.
Flying Revue do schránky? Klikněte!
Co říci k vlastnímu létání s dvojplošníkem? Myslím, že má své kouzlo, a protože jsem předtím létal převážně jen se stroji s příďovým podvozkem, a kromě otevřené Sluky někdy před 25 lety jen s létajícími aparáty s uzavřenou kabinou, bylo toho kouzla pro začátek opravdu dost. Protože naše „Můra“ je v UL provedení a nemá z konstrukčních a váhových důvodů například ani sklopná vstupní dvířka na levé straně trupu, je již vlastní nastoupení a usazení se v kokpitu určitým akrobatickým výkonem a bylo to to první, což jsem musel řádně nacvičit.
Samozřejmě, pro létání v takovémto stroji, kde vám kolem hlavy neustále proudí vzduch rychlostí něco přes 100 km/h, je potřeba se pořádně obléct, a v zásadě je jedno, jestli létáte v létě nebo při teplotě jarního a podzimního počasí (zimní létání jsem zatím nezkoušel, nejsem sebevrah). Abych to zvládl a svoji přes 185 cm vysokou postavu v teplé bundě vměstnal do kabiny, musel jsem na stará kolena začít opětovně trochu cvičit a držet se doporučení vnučky, která mi nedávno na jedno blahopřání k narozeninám napsala: „Nelež doma a lítej, dědo.“
Text: Miloš Dermišek, Ladislav Bláha, Ladislav Kuděj
Foto: Naděžda Murmaková
Kapitola zdarma -
vyzkoušejte »