Když Můra nabere směr vzhůru aneb Tiger Moth coby ultralight

Ultralehká replika dvojplošníku Tiger Moth brázdí české nebe už nějaký ten rok. Jaký je její příběh?

Všechno začalo modelářským výkresem a knížkou z tehdejší edice Triáda. Následovala spousta kreslení, výpočtů, hádek a rozepří a také potkávání se s podobně postiženými jedinci, kteří pomáhali zvládat každý metr cesty. První let provedla „Můra“ v roce 2000 a za řízením seděl Miroslav Staněk. V roce 2001 stroj obdržel typový certifikát LAA a potom už následovala sladká odměna v podobě krásných podvečerních výletů obou stavitelů nad Šumavu, na Třeboňsko a třeba až do Rakovníka.

Tiger Moth v provedení UL není žádným rychlostním přeborníkem, ale radostí z létání s větrem ve tváři se mu vyrovná máloco. To ostatně jistě potvrdí jak otec a syn Bláhovi, tak i současný majitel a opatrovník Miloš Dermišek...

Takhle to vypadá při pohledu z kabiny Tiger Mothu. Video: TigermothBill, Youtube

Nevím proč, ale dvojplošníky mě vždycky tak nějak přitahovaly a vtahovaly do časů minulých. Nejednou jsem s úctou postál před originálem britského dvojplošníku DH.82 Tiger Moth, který je součástí leteckých sbírek ve Kbelích, a obdivoval tu dokonalost dřevěné konstrukce potažené plátnem, která umožnila tisícům a tisícům adeptů létání zdárný vstup na nebeskou báň.

de Havilland Tiger Moth

Britský cvičný letoun RAF vyvinutý Geoffreyem de Havillandem v roce 1931. Vyrobeno 8 811 kusů. Ve výzbroji RAF a armád více než třiceti zemí. Jako soukromá či klubová letadla létal po celém světě.

Technické parametry:
- max. rychlost: 167 km/h
- rozpětí: 8,94 m
- délka: 7,29 m
- hmot. prázd. let.: 506 kg
- vzletová hmotnost: 828 kg
- dostup: 4 257 m
- dolet: 480 km

Nevím přesně, ale myslím si, že těchto cvičných a turistických letadel bylo u de Havillandů vyrobeno skoro 9000 ks různých modifikací a ještě dnes je můžeme vidět na různých leteckých akcích, v soukromých sbírkách a muzeích, v perfektním letovém stavu.

Když jsem někdy na začátku tohoto století viděl na píseckém letišti téměř dokonalou kopii tohoto stroje v provedení UL postavenou otcem a synem Bláhovými, ve skrytu duše jsem si říkal, kdyby mi tak něco podobného mohlo říkat pane, a tiše jsem záviděl.

Protože však „cesty Páně jsou nevyzpytatelné“, jak říkala moje ateistická babička, uplynulo jen pár let a já se najednou asi dvě tři minuty rozhodoval, koupit-nekoupit. Jak vidíte, zvítězila první možnost a sen se stal skutečností. 

Flying Revue do schránky? Klikněte!

Co říci k vlastnímu létání s dvojplošníkem? Myslím, že má své kouzlo, a protože jsem předtím létal převážně jen se stroji s příďovým podvozkem, a kromě otevřené Sluky někdy před 25 lety jen s létajícími aparáty s uzavřenou kabinou, bylo toho kouzla pro začátek opravdu dost. Protože naše „Můra“ je v UL provedení a nemá z konstrukčních a váhových důvodů například ani sklopná vstupní dvířka na levé straně trupu, je již vlastní nastoupení a usazení se v kokpitu určitým akrobatickým výkonem a bylo to to první, což jsem musel řádně nacvičit.

Samozřejmě, pro létání v takovémto stroji, kde vám kolem hlavy neustále proudí vzduch rychlostí něco přes 100 km/h, je potřeba se pořádně obléct, a v zásadě je jedno, jestli létáte v létě nebo při teplotě jarního a podzimního počasí (zimní létání jsem zatím nezkoušel, nejsem sebevrah). Abych to zvládl a svoji přes 185 cm vysokou postavu v teplé bundě vměstnal do kabiny, musel jsem na stará kolena začít opětovně trochu cvičit a držet se doporučení vnučky, která mi nedávno na jedno blahopřání k narozeninám napsala: „Nelež doma a lítej, dědo.“ 

Text: Miloš Dermišek, Ladislav Bláha, Ladislav Kuděj

Foto: Naděžda Murmaková

Celý článek si můžete přečíst na stránkách 60 až 65 ve Flying Revue č. 6/2016. Na stáncích bude časopis ke koupi od 27. října 2016. Pokud se stanete členy Klubu Flying Revue, rádi vám časopis doručíme až domů, navíc za zvýhodněnou cenu. Členem Klubu se stává automaticky každý předplatitel, více zde.