Těsně nad plochou - přitáhnout

Létání je pro mě již několik desetiletí prací a také zábavou, ale o takto zodpovědném přístupu spolucestujícího, zdůrazňuji, bez pilotního průkazu, jsem ještě nikdy dosud neslyšel.

Nebudete věřit, ale níže popsaný příběh se skutečně docela nedávno stal na jednom z českých letišť a musím říci, že svým způsobem musím obdivovat statečnost naší hlavní aktérky, kterou nebudu, z mnoha důvodů, raději jmenovat.

Myslím, že většina z vás čtenářů, asi zná ty myšlenkové pochody a osobní pocity amatérského pilota, který se právě připravuje na jeden ze svých prvních zahraničních dovolenkových letů a k tomu ještě s vlastní rodinou. Hlava pilota je zcela zaměstnána řešením technické a dokumentační připravenosti letadla, nejbližším vývojem počasí, optimálním letovým plánem a celou řadou dalších drobností, s takovým výletem spojených s tím, že svoji drahou polovičku, v této přípravné fázi vlastního letu, poslouchá jen tak, jak se říká, na půl ucha. Je to asi tím, že její otázky typu - jaké si mám vzít plavky, co na sebe a podobně, mu při této přípravě dne D připadají trochu méně nedůležité, než které řeší sám.

V našem případě si troufnu říci, že se daná situace odvíjela na svém začátku tak nějak podobně a to až do okamžiku, když náš pilot-manžel, dostal nečekanou otázku: “Táto, co bych měla dělat, kdyby se ti náhodou za našeho letu něco stalo, myslím tím nějaká zdravotní indispozice v podobě infarktu, případně mozkové mrtvice?”. Nešlo tedy skutečně o nějaké zakašlání, zvýšenou horečku nebo něco podobného, co nás chlapy, jak o nás často tvrdí něžné pohlaví, může nadosmrti přibít i na invalidní vozík.

Náš nejmenovaný pilot na chvilku zaváhal, nicméně vzápětí se snažil milovanou tazatelku odbýt stručným “aaale, to je nesmysl, co by se mi tak asi mohlo stát, zdravotní průkaz mám přeci ještě platný a rok mi nic nebylo”. Jenže to asi nebyly ty správné argumenty a po dalším neodbytném naléhání budoucího kopilota podlehl, jak ostatně jinak, po několikaletém spokojeném manželství, a začal jí diktovat tzv. krizový plán, který v originálu přikládám.

Po návratu z perfektní dovolené, sama kopilotka připustila, že si nedovedla představit, jak by se to vlastně v tom reálu mohlo odvíjet, ale že je ráda, že aspoň takový jednoduchý krizový plán měla, protože štěstí přeje připraveným. Jak dále s úsměvem prozradila, plán nevyhodila, ale pro další lety, pečlivě uložila do pravých dveřích rodinného létajícího oře.

Co dodat závěrem?

Asi jen to, že by to byl docela dobrý námět pro nějaký nový americký film, kde by, aby to bylo pro diváka ještě přitažlivější, za letu v noci a po průletu jádra bouřky, vše dobře dopadlo. Možná by také stálo za to, před nástupem do letadla některé z cestovních kanceláří, dát palubnímu personálu stručnou informaci, že kdyby něco, sedím ve třetí řadě, sedalo 3b.

Přeji všem pohodové létání a hlavně dobrou náladu na palubě!

Autor: Miloš Dermíšek