Syntetické vidění – více než 3D terén

Systémy syntetického vidění jsou jedním z fenoménů současné doby v oblasti přístrojového létání. O co jde a co vše tyto systémy nabízí, pojednává článek v Flying Revue číslo 5/2016.

Systémy syntetického vidění (SVS) se začaly objevovat ve všeobecném letectví před patnácti lety, kdy se americké firmě Chelton Flight Systems podařilo certifikovat revoluční systém elektronických letových přístrojů „Flight Logic“, který poprvé nahradil rovnou čáru umělého horizontu plastickým zobrazením okolního terénu. 

Tento systém pak prošel tvrdou zatěžkávací zkouškou v rámci vývojového projektu Capstone, který testoval implementaci moderních navigačních technologií ve všeobecném letectví. Laboratoří pro tento projekt byla Aljaška, která je se svým nehostinným horským terénem a subarktickým podnebím nechvalně známá jako stát s nejhorší bezpečností leteckého provozu v rámci USA, takže právě zde se mohl přínos nových technologií pro bezpečnost projevit nejlépe. 

Česká republika se zařadila v implementaci systémů SVS mezi průkopnické země, když si Aero Vodochody vybralo avioniku Chelton Flight Logic pro svůj vyvíjený turboprop Ae-270. Stejný systém pak byl v roce 2008 do ČR dovezen ve starším letadle Piper Cheyenne IIIA, ale záhy se zde začaly objevovat i první SVS systémy od firem Garmin a Honeywell v nových letadlech Piper, Cessna, Cirrus, Pilatus a Gulfstream. Ale přestože implementace SVS do českých letadel začala velmi rychle, implementace do hlav českých pilotů poněkud pokulhávala, a tak se nejednou stalo, že pilot letěl se systémem SVS záměrně vypnutým, protože mu nerozuměl, a tak preferoval dobře známou rovnou čáru horizontu místo 3-D zobrazení. Dnes jsme si na systémy SVS již zvykli a bereme je jako samozřejmou součást výbavy moderních letadel, ale přesto ještě dnes jim řada pilotů rozumí jen částečně a považuje je spíše za roztomilý 3-D obrázek na displeji, než za důležitou součást bezpečného letu. Proto určitě není od věci si připomenout základy létání podle SVS.

O co jde

Synthetic Vision System (SVS) je plastické zobrazení vnějšího terénu na displeji, připomínající pohled z čelního okna kabiny. Toto zobrazení je vytvořeno synteticky – počítačem, na základě GPS polohy, kurzu a výšky letadla, s pomocí podrobné celosvětové databáze terénu. Každý výrobce používá trochu jinou symboliku zobrazení, ale prakticky na všech SVS displejích najdeme 3-D zobrazení kontur terénu, kopce, vodní plochy, překážky, traťové body, letiště a většinou i zobrazení plánované tratě formou čtverečků, kterým se příznačně říká „dálnice na obloze“, neboli „highway in the sky“ (HITS). Tato dálnice pak podle zadaného letového plánu mění svoji výšku a dokáže nás dovést až na práh přistávací dráhy. 

Díky SVS má pilot i za zhoršené dohlednosti neustálý přehled o situaci kolem letadla a může tak mnohem efektivněji zamezit nebezpečnému sblížení s terénem, než při použití klasických navigačních přístrojů a varovných systémů GPWS a TAWS. To je však jen jeden z mnoha přínosů systému SVS, a ne ten nejdůležitější.

Let v horském prostředí je s pomocí SVS mnohem bezpečnější. Bílá čára horizontu jasně ukazuje, že vrcholy před námi jsou vyšší než naše současná výška. Pokud tedy chceme z tohoto údolí vyletět, musíme začít stoupat tak, aby byl zelený FPM nad vrcholy.

Text: Lubomír Čorňák

Foto: Pilatus

Celý článek si můžete přečíst na stránkách 40 až 44 ve Flying Revue č. 5/2016. Na stáncích bude časopis ke koupi od 25. srpna 2016. Pokud se stanete členy Klubu Flying Revue, rádi vám časopis doručíme až domů, navíc za zvýhodněnou cenu. Členem Klubu se stává automaticky každý předplatitel, více zde.