18.6.2019
Svět letecké dopravy, díl třicátý sedmý Význam nízkonákladových dopravců (low cost carriers LCC) v současné letecké dopravě je poměrně značný. Shrňme si hlavní hlavní odlišnosti LCC od klasických dopravců a doplnit některé další informace důležité pro plné pochopení tohoto modelu a jeho místa v dnešním světě letecké dopravy.
Pro úspěch LCC jsou velmi důležité ceny, které musí být o tolik nižší oproti klasickým dopravcům, aby cestující byli ochotni si za ně produkt LCC koupit navzdory řadě jeho omezení, včetně nevratnosti či neměnitelnosti již zakoupené letenky. A musí přitom jít o typicky dostupné ceny, nikoli akční typu „Již od...“ s omezeným počtem míst k prodeji, proto musí mít nízkonákladový dopravce vytvořen prostor k aplikaci takových cen ve svých nákladech. Z výše uvedených rozdílů jednotkových nákladů vidíme, že se to LCC vcelku dařilo, nicméně důležité je uvě domit si také, na jakých tratích je model LCC oproti modelu klasických dopravců nákladově nejefektivnější, případně v jakém prostředí vůbec může fungovat.
Jedním ze základních prvků strategie LCC je striktní koncentrace pouze na lokální cestující a důsledné odmítání filozofie nabídky spojení s přestupem dokonce i v rámci vlastní sítě letů, nemluvě o propojení na lety jiných dopravců. Je tedy jasné, že tento koncept má smysl jedině na trzích s dostatečným potenciálem lokálních cestujících, navíc optimálně v tržních segmentech senzitivních na cenu (i když vlivem úsporných opatření většiny firem jsou i obchodní cestující nuceni na kratších letech cestovat ekonomickou třídou a vlivem sbližování úrovně služeb obou typů dopravců na těchto tratích může produkt LCC i pro tuto klientelu před stavovat akceptovatelnou a přitom levnou volbu).
Podíváme-li se na hlavní oblasti, v nichž se LCC programově odlišuje od klasických dopravců s cílem snížení svých nákladů, zjistíme, že naprostá většina z nich má dopad do nákladů spojených s realizací letu jako takového bez ohledu na jeho délku a de facto pouze unifikace letadlového parku, snaha o provoz co nejmladší flotily, maximalizace počtu sedaček v letadlech a do jisté míry neposkytování palubního občerstvení zdarma (jehož úroveň, a tedy náklady u klasických dopravců rostou s délkou letu) mají dopad do části jednotkových nákladů odvíjející se také od délky letu, tedy přepravní vzdálenosti.
Přitom právě letadlový park, konfigurace letadel a přístup k poskytování občerstvení za letu zdarma či za úplatu jsou oblastmi, kde za určitých okolností může stejnou strategii uplatnit i klasický dopravce, aniž by se musel vzdát ostatních prvků svého tradičního obchodního modelu (a někteří klasičtí dopravci skutečně přesně takovou cestou jdou). Z toho vyplývá, že dlouhodobě udržitelná konkurenční výhoda nižších nákladů se u LCC projeví na nejkratších letech, s rostoucí přepravní vzdáleností jejich nákladová výhoda oproti klasickým dopravcům klesá.
Sledujte přímý přenos z dráhy 06/24 Letiště Václava Havla.
Nejefektivnější je nízkonákladový model na tratích v rozmezí zhruba 700 až 1500km, což odpovídá zhruba 1,5 až 2,5 blokovým hodinám. Někteří LCC si dokonce cíleně vybírají pro své působení výhradně tratě v určitém intervalu délky letu či provozní vzdálenosti a ostatní nadále raději ponechávají klasickým dopravcům.
Základním nástrojem distribuce a prodeje u LCC se postupným vývojem stal internet s možností provádět platby na dálku prostřednictvím kreditních karet, případně online převodem peněz z bankovního účtu zákazníka. Internet je také významným komunikačním kanálem při marketingových nebo PR aktivitách nízkonákladových dopravců. Pokrytí populace potenciálních zájemců o leteckou přepravu internetovým připojením spolu s požadovanou úrovní jeho zabezpečení před zneužitím je proto kritickým faktorem pro uplatnění konceptu nízkonákladové letecké dopravy na daném trhu. Neníli toto splněno, je jedinou možností LCC, jak přesto takový trh oslovit, spolupráce s prostředníkem (cestovní agenturou), což však již znamená ústupek v jednom z významných prvků strategie LCC.
LCC musí být velmi efektivní i v oblastech, které nejsou přímo ovlivněny podobou produktu a způsobu prodeje (resp. jejich odlišností od produktu a způsobu prodeje klasických dopravců) – jde zejména o dosažení co nejnižších nákladů na pořízení letadel, na externě zajišťované služby, materiál apod. Hlavním způsobem, jak toho docílit, jsou kromě důsledného uplatňování principu pořizovat si skutečně jen a přesně to, co ke své činnosti LCC potřebuje, a tvrdého vyjednávání všech podmínek, především množstevní slevy, k jejichž dosažení je třeba určitá stávající nebo budoucí velikost.
Klasičtí dopravci samozřejmě postupně také zefektivňují svou činnost jednak vnitřní optimalizací svých procesů (na rozdíl od LCC vzniklých zpravidla „na zelené louce“ s organizační strukturou nastavenou přímo na míru svému obchodnímu modelu mají historicky starší klasičtí dopravci stále určité rezervy v nákladech), jednak přejímáním některých prvků strategie LCC. Nízkonákladoví dopravci však nutně potřebují držet určitý odstup své cenové úrovně od úrovně svých klasických konkurentů, takže i oni musí kontinuálně pracovat na dalším snižování nákladů. Protože však na rozdíl od klasických dopravců zpravidla nemají v nákladech vnitřní rezervy dané historickou nižší efektivi tou, je pro ně často jedinou cestou k poklesu nákladů na jednotku výkonu zvětšování objemu činnosti při kontrole vývoje fixních, zejména režijních nákladů.
Optimální výchozí podmínky pro své uplatnění mají LCC na trhu v jihovýchodní Asii (velké aglomerace rozličných etnik s velkou potřebou cestování, vzdálené od sebe v téměř ideálním rozpětí vzdále ností a letových dob, navíc s řadou přírodních překážek – moře, neprostupný terén v postupně liberalizovaném, technologicky velmi vyspělém prostředí).
Severní Amerika a Evropa představují trhy s nejdelší koexistencí klasického a nízkonákladového obchodního modelu. Jde o trhy poměrně saturované, s men ším potenciálem dalšího rozvoje oproti již zmíněným třem regionům (kde je znač ný prostor i pro vznik nových dopravců, založených nejčastěji právě na principu LCC). Navíc na obou těchto trzích klasičtí dopravci postupně přejali do své strate gie řadu prvků typických pro nízkonákladové, čímž dochází k určitému sbližování obou konceptů vedoucí k omezenému prostoru pro další rozvoj LCC (byť k němu, zejména na úkor klasických dopravců, samozřejmě stále dochází).
Severovýchodní Asie, reprezentovaná zejména Japonskem a Jižní Koreou, je značně ovlivněna velmi vyspělou infrastrukturou pozemní dopravy, včetně rychlo vlaků, bránících rozvoji LCC na řadě pro ně optimálně dlouhých tratí.
V Africe je nízký podíl způsoben zejména dříve problematickým pokrytím regionu elektronickou distribucí, nicméně model LCC se zde teprve začíná rozvíjet.
A konečně Čína a většina zemí bývalého Sovětského svazu včetně Ruska trpí z pohledu možností širšího uplatnění low cost konceptu letecké dopravy kom binací problémů téměř u všech výše popsaných faktorů, s výjimkou potenciálu lokálních trhů, který zde nesporně existuje.
V osmdesátých letech minulého století byl popsán případ střetu klasického dopravce American Air lines s nízkonákladovým People Express, který je jedním z mála příkladů, kdy klasický dopravce vyšel z konfrontace vítězně – a to ještě díky uplatnění tehdy nové, převratné technologie (revenue manage mentu), nesouvisející přímo s jeho klasickou koncepcí, a díky jinému způsobu cenotvorby tehdejších LCC v raném stádiu jejich vývoje. Od devadesátých let 20. století do současnosti jsme naopak svědky víceméně vítězného tažení nízkoná kladových dopravců ve své dnešní podobě na jednotlivých trzích tak, jak na těchto trzích postupně vznikají podmínky pro uplatnění jejich konceptu.
Prvotní reakcí klasických dopravců byla snaha koncept LCC ignorovat, například za pomoci teorií, že nízkonákladoví dopravci mohou oslovit jen velmi malou část jejich klientely, protože hlavní zákazníci ocení rozdíly v produktu a díky tomu zůstanou kla sickým dopravcům loajální. Historický vývoj však tuto teorii zcela popřel.
Dalším krokem byl pokus porazit vznikající LCC v době, kdy dosud nejsou ka pitálově silní a etablovaní na trhu, jejich vlastní zbraní, v důsledku čehož si řada vel kých klasických dopravců založila své nízkonákladové dcery s brandem důsledně odděleným od brandu původních dopravců (např. společnost Go založená British Airways, Song americkou Deltou apod.). Většina těchto pokusů však vedla spíše ke kanibalizaci původního trhu mateřských dopravců nebo ke snahám vnitřními opatřeními uvnitř takto uměle vytvořených nízkonákladových poboček této kaniba lizaci bránit, což vedlo ke snížení jejich schopnosti konkurovat LCC, proti nimž byly původně nasazeny. Až na výjimky proto tato strategie skončila neslavně v lepším případě odprodejem nízkonákladových poboček klasických aerolinií (často dokonce právě těm low cost dopravcům, kterým měly konkurovat především), v horším přípa dě utlumením takových poboček se značnou finální ztrátou těchto projektů.
V době vydání této publikace (2016, pozn. red.) se jako nejrozumnější strategie, jak se s konku rencí LCC vyrovnat, jeví nikoli snaha tyto dopravce porazit, ale inspirovat se jejich úspěšnými strategiemi buď tak, že jsou některé prvky strategie LCC přímo přebí rány klasickými dopravci, nebo po vzoru LCC hledáním vlastních cest ke zvýšení efektivity i za cenu bourání některých dosud zaběhnutých principů a pravidel letec ké dopravy. Fenomén nízkonákladového modelu tak navždy změnil celé odvětví.
Na druhé straně i někteří LCC ve snaze rozšířit okruh svých zákazníků nebo využít určité specifické příležitosti v konkrétních podmínkách jejich hlavních trhů pře jímají do svého modelu některé prvky z modelu klasických dopravců, ačkoli to pro ně znamená určité navýšení nákladů. Vzhledem k tomu, že ve výchozím modelu takové náklady nemají, mohou je snadno udržet pod kontrolou díky striktnímu uplatnění filo zofie kalkulace obchodního případu a jeho následného transparentního vyhodnocení při jakémkoli takovém ústupku ze své strategie orientované jinak na co nejnižší nákla dy a co nejjednodušší řešení.
Někteří klasičtí dopravci přejímají do své strategie od LCC zejména následující prvky:
Za vlastní inovace klasických dopravců inspirované strategií LCC lze považovat zejména tyto:
Rozšíření strategie LCC o některé prvky modelu klasických dopravců
Popsané vzájemné ovlivňování původně značně odlišného produktu klasických a nízkonákladových dopravců, vzájemné přejímání některých prvků mezi oběma modely a v neposlední řadě tlak, který vytvořil rostoucí tržní podíl LCC na klasické dopravce v oblasti intenzívnějšího hledání úspor jejich vlastních nákladů, vede po chopitelně k tomu, že aktuální rozdíl v nákladech mezi oběma typy aerolinií již není tak markantní, jak ilustrují na základě údajů z roku 2004 grafy v kapitole 10.1. Některé nákladové vstupy (např. cena paliva) v případě růstu zasahují všechny dopravce, tak že kromě absolutního rozdílu v nákladech se stírají i relativní rozdíly mezi dopravci.
Podle údajů publikovaných konzultační společností KPMG se rozdíl v nákla dech mezi klasickými a nízkonákladovými dopravci zredukoval mezi roky 2006 a 2011 z 3,6 amerických centů na nabízený sedačkový kilometr na 2,5 USC/ASK, tedy o 30% za uvedené pětileté období. Velká část redukce nákladů klasických dopravců je sice dle KPMG výsledkem úspěšné implementace úsporných opatření v oblasti snížení nadměrné kapacity urychlením vyřazení starších letadel, redukce počtu zaměstnanců a dalších iniciativ vedoucích k optimalizaci nákladů v reakci na ekonomickou krizi v letech 2008 a 2009, nicméně trend postupného snižování rozdílu v nákladech mezi oběma modely letecké dopravy bude zřejmě pokračovat.
Jiří Žežula
Kapitola zdarma -
vyzkoušejte »