Kategorie leteckých dopravců

13.11.2018

Svět letecké dopravy, díl šestnáctý Letecké společnosti lze rozdělit do kategorií na základě celé řady kritérií, která jsou popsána v následujícím textu. K bližší charakteristice dané letecké společnosti tak je zpravidla potřeba doplnit hned několik přívlastků nebo upřesnění, protože popis pouze na základě jednoho z kritérií by byl zcela nedostatečný.

Členění dopravců

Specifické strategie některých dopravců, vedené snahou neustálého hledání nových cest k úspěchu ve vysoce konkurenčním prostředí letecké dopravy, navíc někdy vedou k překlenování původně jasně vymezených hranic mezi kategoriemi dle jednotlivých kritérií, čímž vznikají nejrůznější podoby smíšených (hybridních) modelů.

Pořadí, v němž jsou jednotlivá kritéria pro rozdělení leteckých dopravců dále uvedena, neodpovídá významu ani historickému vývoji; vyplynulo spíše ze snahy popsat problematiku tak, aby případné pojmy nutné k vysvětlení jednotlivých dalších možných kategorizací byly pokud možno objasněny již v dřívějším textu. Některé způsoby členění se navíc týkají jen části dopravců vymezené podle jiných kritérií a je proto účelné, aby taková kritéria byla zmíněna dříve.

Členění podle charakteru obchodního vytížení

Tento webový seriál obsahuje pouze výňatky z knihy Svět letecké dopravy II. K plnému pochopení problematiky poslouží jedině tato kniha jako celek. Kniha Svět letecké dopravy II. je jediná kniha na trhu, která se věnuje letecké dopravě tak globálně a podrobně. Využívá ji řada vysokých škol jako hlavní učebnici oborů letecké dopravy i mnoho firem pro doplnění vzdělání svých zaměstnanců. Poslouží ale i všem, kdo se o létání zajímají.
Objednat si ji můžete v našem e-shopu.

Letečtí dopravci mohou převážet cestující, náklad nebo poštu, případně kombinaci těchto typů obchodního vytížení. Historicky nejstarší je přeprava pošty pro národní poštovní organizace (první civilní letadla unesla pouze pilota a minimum další zátěže, přesto však přinesla podstatné zkrácení času oproti dosavadním druhům přepravy díky kombinaci rychlosti, zkrácení trasy a schopnosti překonávat přírodní překážky), následovala přeprava cestujících a teprve s růstem výkonů letadel doprovázeným snižováním nákladů na jejich provoz v přepočtu na přepravní kapacitu došlo i k rozvoji letecké přepravy zboží. Pošta se postupně stala nejmenším ze zmíněných tří druhů placeného zatížení letadel u běžných leteckých společností, od sedmdesátých let 20. století se však znovu objevují dopravci specializovaní výhradně na přepravu pošty – tzv. zásilkoví dopravci, fungující jako součást privátních poskytovatelů poštovních služeb.

Osobní dopravci (passenger airlines)

Zaměřují se na přepravu cestujících, čemuž odpovídají typy a vybavení používaných letadel, stejně jako nastavení všech provozních i obchodních procesů ve společnosti. Přepravu zboží nebo pošty mohou, ale nemusí nabízet jako dodatečné využití zbývající kapacity letadel a v takovém případě jde zpravidla jen o doplňkový zdroj výnosů z letů, které jsou primárně plánovány s ohledem na požadavky cestujících nebo cestovních kanceláří.

Primárním důvodem cestujících k volbě letecké přepravy zůstává čas, někdy doprovázený nemožností či komplikovaností jiných druhů dopravy (zejména vlivem přírodních překážek – vodní plochy, hory – nebo nedostatečně vybudované infrastruktury umožňující využití jiných druhů dopravy). V souvislosti s rozvojem nízkonákladových dopravců (viz dále) a jejich obvykle agresívní marketingovou strategií je nově v některých případech paradoxně důvodem k volbě letecké přepravy i cena (některé akční nebo propagační ceny nabízené leteckými dopravci se mohou dostat dokonce pod úroveň ostatních druhů přepravy, u nichž nepanuje tak ostrý konkurenční boj).

Nákladní (zbožoví) dopravci (cargo airlines)

Jejich cílem je přeprava zboží. Letadlový park je složen z příslušným způsobem vybavených letadel, která byla k takovému účelu buď přímo vyvinuta (Antonov An-124 „Ruslan“, Iljušin IL-76), nebo vznikla odvozením z běžných letadel pro cestující (např. Boeing 747F, kde „F“ znamená „Freighter“) či konverzí letadel vyrobených původně pro přepravu cestujících (třeba B747SF = „Special Freighter“ – jedná se o poměrně častý způsob, kdy je letadlo v závěru svého technického života přestavěno specializovanou firmou nebo přímo výrobcem na nákladní letadlo).

Zboží umístěné na paletách připravené k naložení do letadla Boeing 747-400F rozměrnými nákladními vraty na boku trupu za pomoci nakládací plošiny

Náklad může být přepravován volně, častěji se však setkáváme s jeho umístěním do standardizovaných kontejnerů nebo na palety (u větších letadel je kontejnerizace a paletizace dnes víceméně samozřejmostí). V každém případě musí být náklad v letadle zajištěn proti pohybu – u kontejnerů a palet za použití zámků v nákladovém prostoru, u volně loženého zboží pomocí upínacích sítí.

Letadla pro přepravu zboží postrádají sedačky pro cestující (nebo jich mají instalováno jen několik pro případný doprovod nákladu) a další vybavení související s přepravou osob (prostory pro odložení palubních zavazadel, pro skladování a přípravu občerstvení apod.), dále nemají instalována okna (případně mohou být během přestavby zaslepena) a vnitřní obložení kabiny cestujících je demontováno nebo nahrazeno pouze jednoduchými kryty konstrukce trupu. Naopak jsou vybavena rozměrnými nakládacími dveřmi pro přístup na hlavní palubu na bocích trupu nebo dokonce odklápěcí přídí letadla či vyklápěcí zadní rampou, které umožní naložit co největší náklad.

V případě využití kontejnerů nebo palet je podlaha nákladního prostoru vybavena systémem pro naložení a manipulaci s nákladem (tzv. „cargo loading system“, CLS), který tvoří pohyblivé válce nebo kuličky zapuštěné v podlaze, elektricky poháněné válce pro posun kontejnerů nebo palet a zámky pro jejich bezpečné upevnění.

Výhoda přepravy zboží v nákladních letadlech oproti přepravě v zavazadlových prostorech letadel pro dopravu cestujících spočívá jednak v možnosti naložit zpravidla mnohem rozměrnější předměty (omezeno vnitřními rozměry nákladního prostoru, velikostí nakládacích dveří, možnostmi manipulace s nákladem v letadle a možnostmi pozemních nakládacích zařízení), jednak v podstatně širších možnostech přepravy zvláštních kategorií nákladu (živá zvířata, nebezpečné zboží), kde některé typy nákladu nelze v letadlech spolu s cestujícími přepravovat vůbec, nebo je to možné pouze s velmi výraznými omezeními.

Obr. 20 Palety s nákladem na hlavní palubě letadla Boeing 747-400F. Každá paleta má již při balení zboží jasně definované místo, kam bude naložena, což umožňuje optimálně využít prostor v letadle. Na podlaze vidíme kolejnice s kuličkami a poháněnými válci pro manipulaci s nákladem na paletách nebo v kontejnerech. Žlutý žebřík slouží ke vstupu do pilotní kabiny na horní palubě letadla.

Důvodem pro volbu letecké přepravy nákladu namísto jiných druhů dopravy je navzdory zpravidla výrazně vyšší ceně rychlost (zejména v případě zboží podléhajícího zkáze, živých zvířat nebo komodit kriticky důležitých v daném čase – např. náhradních dílů pro opravy strojů, součástek pro udržení chodu výrobní linky a v neposlední řadě zdravotnického materiálu) a v některých případech i nemožnost nebo neekonomičnost využití jiných druhů dopravy (opět zejména vlivem přírodních překážek). Nutno podotknout, že největší transportní letouny (např. již zmíněný An-124) dokážou v řadě případů pojmout dokonce i předměty větších rozměrů, než jaké by bylo na dané místo možné dopravit po silnici nebo železnici.

Zatímco nákladní dopravci se už z principu nezabývají dalšími druhy letecké dopravy, nabízejí někteří osobní dopravci služby i v oblasti nákladní dopravy s využitím čistě nákladních letadel – přičemž zpravidla si za tímto účelem zakládají dceřiné společnosti. Moderní velkokapacitní letadla pro přepravu cestujících navíc nabízí i při plném obsazení značný prostor pro přepravu zboží v podpalubních nákladových prostorech, včetně využití palet nebo kontejnerů. S výjimkou nejrozměrnějších nákladů nebo s omezením v oblastech přepravy některých typů nebezpečného zboží tak dokážou nabídnout téměř totéž, co specializovaní nákladní dopravci.

Jistý hybrid mezi přepravou cestujících a zboží představuje nasazení tzv. combi letadel, v nichž je na úkor celkového počtu sedaček pro cestující část trupu oddělena od kabiny cestujících a vyčleněna pro přepravu zboží, včetně instalace rozměrných nákladních vrat a systému pro manipulaci s nákladem a jeho bezpečné ukotvení. V minulosti byl tento model poměrně populární např. u západoevropských dopravců provozujících linky do bývalých kolonií svých domovských zemí. Je však stále komplikovanější najít trhy, kde by byly poptávka po přepravě cestujících a zboží a specifické požadavky kladené na oba druhy přepravy navzájem natolik sladěny, aby to umožnilo uspokojit obojí letem jediného letadla; combi letadla se proto v současnosti již prakticky nevyrábí.

Druhý hybrid představují tzv. rychle přestavitelná (QC = Quick Change) letadla. Jedná se o letouny, které jsou vybaveny sedačkami a vším dalším vybavením nutným pro přepravu cestujících (prostory pro přípravu občerstvení, toalety, schránky na příruční zavazadla), zároveň však kromě běžných vstupních dveří pro cestující mohou být na boku trupu instalována i rozměrná vrata obvyklá u nákladních letadel. Sedadla je možno rychle demontovat, nebo jsou dokonce uložena na paletách tak, aby šla z trupu letadla vyjmout po větších celcích spolu s těmito paletami.

Tím vznikne namísto původní kabiny cestujících prostor pro uložení nákladu, vybavený pochopitelně i vším potřebným pro jeho upevnění nebo dokonce manipulaci s ním. V dokladech letadla je variantně schválen provoz v konfiguraci se sedačkami pro cestující i v nákladní konfiguraci bez sedaček, takže letadlo je možné během několika desítek minut nebo max. jednotek hodin měnit z pasažérského na nákladní a naopak. Výhodou je samozřejmě flexibilita potenciálně umožňující zvýšení využití letadla (např. ve dne vozit cestující a v noci náklad, případně schopnost pružně reagovat s jediným letadlem na poptávky po přepravě cestujících i nákladu), nevýhodou zvýšení hmotnosti prázdného letounu oproti odpovídajícímu čistě pasažérskému nebo čistě nákladnímu letadlu, menší vnitřní prostor ve srovnání s čistě nákladním ekvivalentem (v QC letadle i po demontáži sedaček stále zůstávají bufety, toalety, schránky pod stropem na příruční zavazadla a panely obložení interiéru), nemožnost instalovat případný individuální zábavný systém pro cestující (kabelové přívody do sedaček by komplikovaly jejich montáž a demontáž) a v neposlední řadě logistická omezení využití konceptu QC (sedačky je třeba montovat a demontovat na stejném místě – zpravidla je nelze vozit s sebou). S konceptem QC se tak dnes setkáváme víceméně jen u menších letadel pro kratší tratě.

Zásilkoví dopravci (integrated nebo courier airlines)

Základní princip je velmi podobný nákladním dopravcům, rozdíl spočívá v tom, že se jedná o přepravu malých zásilek (pošty nebo balíků), u nichž dopravce zajišťuje celý přepravní proces zásilky tzv. „z domu do domu“ (door to door service) s garantovanou maximální dobou přepravy. Dopravce je tedy zároveň de facto privátní poštovní a doručovatelskou společností nebo je její plně integrovanou součástí.

To samozřejmě klade velké nároky na logistické a organizační zázemí společnosti, protože do procesu je zapojena i automobilová přeprava ve výchozím a cílovém bodě a zpravidla několik na sebe navazujících letů nákladních letadel s překládkou zásilky na mezilehlých letištích. Typicky je zásilka ve výchozím bodě převzata od klienta a dodávkovým vozem dopravena na nejbližší letiště, kde působí daná společnost; zde jsou převzaté zásilky naloženy zpravidla do menšího nákladního letadla a přepraveny do uzlového letiště dané společnosti (hubu), kde jsou zásilky z více menších letadel přeloženy do většího letadla, které je přepraví zpravidla na nejdelším sektoru přepravy do dalšího uzlového letiště daného dopravce, kde proběhne dle místa určení zásilek opačný proces: rozdělení opět do menších letadel na navazujících regionálních letech a konečně pozemní přeprava z koncového letiště přímo k adresátovi.

Obr. 21 Nákladní McDonnell Douglas (Boeing) MD-11F zásilkového dopravce Federal Express.

Z toho vyplývá, že letadlový park zásilkové společnosti tvoří široká škála typů od malých turbovrtulových letadel pro regionální lety přes středně velká úzkotrupá letadla až po velkokapacitní typy s dlouhým doletem. Pro snížení nákladů spojených s obsluhou takto rozmanité skladby flotily, navíc s letadly rozmístěnými po celém světě, je často účelné zajistit si část kapacity zejména v případě menších letadel jejich pronájmem od jiného provozovatele, který zajišťuje jejich kompletní provoz a údržbu na bázi tzv. ACMI pronájmu.

Vzhledem k tomu, že na uzlových letištích zásilkového dopravce probíhá většinou jen překládání zásilek mezi letadly (tzn. jen minimum zásilek má v blízkosti uzlového letiště místo podání nebo určení), je možné pro tento účel volit letiště vzdálenější od hlavních aglomerací, na nichž jsou zpravidla nižší poplatky a především zde není provoz dopravce limitován např. omezením v nočních hodinách nebo nutností koordinace provozu s ostatními dopravci.

K usnadnění manipulace s nákladem se opět využívají kontejnery, do nichž jsou sdružovány zásilky na společných částech cesty. Díky rozvoji internetu může údaje ze systému pro organizaci přepravy zásilkové společnosti sledovat i klient, který tak získá přesnou představu o aktuálním stavu a poloze zásilky.

Z povahy způsobu činnosti zásilkového dopravce, kdy celkové množství zásilek přepravovaných v jednom letadle (tedy tuny až desítky tun) vzniká konsolidací obrovského množství malých balíků, vyplývá fakt, že činnost zásilkového dopravce má smysl, jedině když působí na velkém počtu trhů nebo dokonce celosvětově; proto v tomto oboru nenajdeme malé společnosti, ale spíše globálně působící giganty – např. Federal Express (FedEx), United Parcel Service (UPS), DHL nebo TNT.

Jiří Žežula