Stopětka cestovatelka

Vždy mě lákalo dobrodružství dálkových letů malými letadly, kde stále platí zápis z kbelské kroniky z počátku letectví u nás: „Spěcháš-li, jeď vlakem. Máš-li dost času, jeď autem. A jestliže ti vůbec nezáleží na tom, kdy přijedeš, leť letadlem.“ Svůj první několikadenní letecký výlet jsem si naplánoval na letošní léto.

Cestu jsem od počátku plánoval s kanárkově žlutou „stopětkou“ Z-126 OK-JGD, která je bázovaná na letňanském letišti v letecké škole Letov Air. OK-JGD je už dáma v nejlepších letech, byla vyrobena v roce 1955, přesto je na stopětku pěkně vybavena. Pro lety do zahraničí je největším plusem „céčkový“ odpovídač, ELT a elektrický startér, takže nemusíte shánět dobrovolníky riskující amputaci končetin. Pro klid v duši jsem si ještě zapůjčil GPS Garmin 496.

Původně jsem chtěl letět do Itálie. Bohužel léto roku 2011 bylo pod psa, a když už bylo líp, zase jsem nemohl já. Prázdniny plynuly jako voda, najednou byl konec srpna a já jsem se stopětkou letěl nejdál do Hodkovic. A tak bylo potřeba přeplánovat celý výlet. Na zadní sedadlo jsem přibral kamaráda Petra Kříže a jal jsem se hledat novou destinaci. Minulý rok na Aviatické pouti mě pozval André Moser, majitel jediné letuschopné Pragy Baby (HB-UAF) na světě, do švýcarského Thunu, malebného města pod úbočími švýcarských Alp. Pozvání jsem přijal, ale výlet jsem tehdy odsunul na neurčito. Naštěstí jsem si na Andrého vzpomněl, poslali jsme si pár zpráv a bylo jasné, kam poletím. Výlet jsem spojil také s leteckým dnem v Hahnweide, specializovaným čistě na historická letadla, kam už můžeme zařadit i stopětku. Vyměnil jsem si pár e-mailů s Hansem Puskeilerem, ředitelem airshow, a i přesto, že měli plno, neměli to srdce mě odmítnout, když poletím až z České republiky. Plán byl jednoduchý, ve středu přeletět z Letňan až do švýcarského Thunu (LKLT-

• LKKT-EDMJ-EDMK-LSZW), čtvrtek strávit

na zemi v Thunu, pátek přelet z Thunu do Hahnweide (LSZW-EDTD-EDST), sobota airshow v Hahnweide a neděle odlet zpět do Letňan (EDST-EDNR-LKLN-LKLT).

Středa

Ve středu o půl sedmé ráno přecházím s Petrem orosenou plochu letňanského letiště k Letovu, s sebou neseme jeden baťůžek, brašničku s foťáky, tašku s pár sušenkami a tři flašky oleje, víc se do „zavazadlového prostoru“ stopětky nevejde. U Letova nás už čeká Jakub Kořínek a společně vyndáváme letadlo, soukáme se dovnitř a pečlivě srovnáváme věci. Navigační lety s Trenéry mají další specifikum, které u Cessny nemusíte řešit, tím je prakticky minimální odkládací prostor. Před letem si musíte srovnat všechny mapy a věci, zkrátka nemáte vedle sebe další sedadlo, kam si můžete nepotřebné věci odkládat. Kolem sedmé hodiny zdravíme slečnu řídící ve Kbelích a startujeme z dráhy 05R směr Průhonice. Nad Průhonicemi potkáváme Slávu Kováře v jeho Moravě při obhlídce dálnice D1 a pokračujeme přes Příbram na Klatovy. Je jasné ráno, na nebi je jen pár stratocumulů a údolí Vltavy je zalito v husté mlze.