17.4.2018
Exp. Southern Cross 2018: Po stopách RAF v Austrálii II. Josefa Říhu vulgo Pytláka a jeho souputníka Františka Blahouta alias Frankieho jsme na jejich australské misi opustili po příletu do Taipei. Dnes s nimi již vstoupíme na půdu Austrálie.
Taháš za knipl? Tak jsi
kamarád
Konečně v Austrálii! Po celkem
třiadvaceti hodinách letu a dvaceti hodinách čekání na přestupech.
Ale komu by to vadilo!
Cesta z Taipei do Brisbane byla po tom všem, co už máme za sebou, dost vyčerpávající. A náročná. Nechci nikoho hanit, už tak jsem se za ty dva dny proslavil jako osoba s potěšením recyklující proti uragánu. Nicméně... Pro nás z české kotliny je poněkud neslušné pokašlávat, posmrkávat a vůbec tak nějak vydávat všelijaké zvuky a tak vůbec. Na rozdíl od asijských spolucestujících, které toto vůbec netrápí, spíše naopak. Inu, jiný kraj, jiný mrav, musíme se s tím smířit. No ale ať se pak nediví, že jich půlka pomře na ptačí i jiné choroby..
» Přečtěte si: Southern Cross 2018 I.: Vzhůru k andělům aneb Austrálie, letíme za tebou!
» Všechny články k expedici najdete zde.
Nutno dodat, že ani Airbus A330-300 China Airlines neposkytoval takové pohodlí, jakého se nám dostalo v Boeingu 737-800 na cestě z Frankfurtu. Jak se nechali někteří z nás slyšet: no jo, Francouzi, války to vyhrávat neumí, letadla to dělat neumí...
Přesto nám však bylo velkým potěšením opět se po přistání setkat s posádkou. Ano, ani tentokráte jsme nevynechali. Je to od nás možná drzé, leč jak se říká, líná huba, holé neštěstí. Regule letecké společnosti nám sice nedovolily nahlédnout do kokpitu, nicméně jsme se mohli sejít před výstupním chobotem. A s celou posádkou! Tahle byla navíc vpravdě mezinárodní - stroj pilotovali Rus a Španěl, palubní personál byl z Číny. Všichni ale naprosto přátelští a veselí.
» Expedici podpořil Český svaz letectví.
Rádi jsme proto poděkovali za skvěle odvedenou práci, přátelství a profesionalitu a předali pozdravy od všech českých kolegů z Milovic, Žatce a ČsSL. Plus, jako vždy, samolepky našich klubů a samolepku ke 100. Výročí československého letectví. Společná fotografie na závěr setkání byla důkazem, že jsme všichni jedna letecká rodina. Jak kdysi řekl slavný francouzský stíhač Pierre Clostermann, je jedno, co máš namalované na letadle - jednou taháš za knipl, tak jsi kamarád…
Vítej, Austrálie!
Teda, my vítejmež v tobě, že ano. Už jen nutná vstupní procedura na letišti, setkání s důstojníkem z imigračního, to vše v naprostém klidu a bez problémů, neboť Aussies jsou lidé přátelští a pohodoví. A pak už nás brisbanské letiště vypustilo ze svého břicha a my se konečně ocitli na půdě krásné a přívětivé, jen trošku horké Austrálie.
Nás s Frankiem teď ale čekalo rozdělení. Petr Lazorka, jenž nás na mezinárodním letišti v Brisbane vyzvedl, mě totiž odvezl na „domestic“, odkud pokračuji na otočku do Newcastlu, mimo jiné za mojí klokaní maměnkou Danou. Frankie a holky zůstávají, setkáme se zase až zítra večer.
P.S.: Jak je ten svět malý! Na let do Newcastlu mě odbavuje Vlad, Čechoaustralan! Kamaráde, odkud? A vítej u nás v Austrálii. Se rozbrečím snad...
Další díl vyjde příští týden.
Text a foto: pro Flying Revue Josef Pytlák Říha a František Frankie Blahout
Kapitola zdarma -
vyzkoušejte »