28.8.2017
„Čtyřstovka“ jihlavského Skyleaderu patří mezi nejnovější přírůstky vlečných ultralehkých letadel. Jedná se o pěkné robustní celokovové letadlo české výroby, navržené pro základní i pokračovací pilotní výcvik, rekreační létání a vlekání větroňů.
Každý, kdo trochu sleduje dění v jihlavské továrně Jihlavan Airplanes, tuší, že „čtyřstovka“ je následníkem oblíbené KP-2U Sovy, vyráběné aktuálně v mírně modifikované verzi pod označením Skyleader 200. „Dvoustovku“ jsme vám na stránkách Flying Revue představili již před osmi lety. Na novém typu však bylo provedeno mnoho konstrukčních změn a dalo by se nakonec říci, že nezůstal kámen na kameni.
Křídlo sice vychází z původní konstrukce lichoběžníkového tvaru s pevným centroplánem, ale má mírně zmenšené rozpětí, užší křidélko a novou štěrbinovou klapku místo původní Fowlerovy. Nový je i trup. Sedadla posádky jsou umístěna sice stále vedle sebe a jsou pohodlně široká, jediné, co však zůstalo z původní konstrukce, je charakteristická zadní část trupu z plechového kornoutu. Ocasní plochy mají jinou geometrii a podvozek s řízeným příďovým kolem není zatahovací jako u 200, ale je pevný s kvalitním odpružením a ukotvený v pevné části centroplánu.
Na „čtyřstovku“ jsem se přeškolil na letišti v Rakovníku, kde ji mají v aeroklubu pro vlekání, letecký výcvik a rekreační létání. Vzhledem k aktuální meteosituaci se létalo na dráze 27. Byl jsem zvědavý, jak si letadlo poradí s dvěma vcelku urostlými piloty na palubě na dráze, která je výrazně do kopce. Dobře si pamatuji své vzlety s Cessnou 152 ve dvojím obsazení z nedávné navigační soutěže na tomto letišti, kde jsme po dlouhém rozjezdu měli na konci dráhy jen pár metrů.
„Čtyřstovka“ mě velmi příjemně překvapila svým krátkým rozjezdem a rychlým odpoutáním, po němž následovalo ustálené stoupání cca 600–800 ft/min (tj. cca 3–4 m/s). V sóle jsem po vzletu stoupal na plný plyn i 1000 ft/min (tj. přes 5 m/s). Tyto výkony jsou samozřejmě dané jednak stokoňovou verzí motoru Rotax 912 a za letu stavitelnou vrtulí, která dokáže silný výkon motoru přenést do vzduchu, ale zároveň také dobrou aerodynamikou celého letadla a udržením nízké prázdné hmotnosti.
Druhým překvapením při letech na okruhu byla účinnost velkých (přistávacích) klapek. S těmito plně vysunutými klapkami se musíte trefit na každé letiště, i když si necháte třeba omylem více výšky na finále, nemluvě o pohodlné opravě delšího rozpočtu při nouzácích. Prostě plně vysunuté klapky jsou razantně účinné.
Jako drobný nedostatek bych viděl absenci třetí polohy elektricky ovládaných klapek. Výrobce udává nastavení první polohy na 10° a druhé polohy na 35°. Ovladač klapek je však řešen polohovými spínači, takže není možná plynulá regulace. Osobně jsem si plně vysunuté klapky vyzkoušel, ale většinu běžných přistání jsem pak prováděl na klapky v první poloze. Tato konfigurace umožní letadlu příjemné a plynulé vyrovnání, podrovnání a dosednutí, na rozdíl od plně vysunutých klapek, kdy je z důvodu vysokého aerodynamického odporu nutné celý proces provést buď s více otevřenou plynovou přípustí, nebo podstatně rychleji.
Text: Patrik Sainer
Foto: Martin Chovan, Patrik Sainer
Kapitola zdarma -
vyzkoušejte »