Japonci chtějí na olympiádě 2020 v Tokiu předvést životaschopný autolet a zapálit s ním olympijský oheň

Už 350 000 dolarů investovala společnost Toyota do vývoje létajícího automobilu, který se obejde bez vzletové a přistávací dráhy. Vůz s názvem Skydrive vyvíjí s podporou Toyoty skupina japonských inženýrů, která si říká Cartivator. 

Toyota i Cartivator si slibují, že se jim podaří vůz předvést na olympijských hrách v Tokiu v roce 2020, a to tak, že za letu zažehne olympijský oheň. Do roku 2050 pak si kladou za cíl vytvořit „svět, kde kdykoli kdokoli kdekoli může vzlétnout a létat“. "Pro realizaci naší vize je zapotřebí kompaktní letecké vozidlo s vertikální technologií vzletu a přistání, které ke vzletu nepotřebuje silnice a přistávací dráhy," uvádí Cartivator.

Skydrive - japonský příspěvek do vývoje létajících automobilů. Zdroj: APEX

Skydrive se má podobně jako řada jeho předchůdců a konkurentů pohybovat de facto jako dron díky systému čtyř vrtulí ve stavitelných kruhových ochranných rámech. Přispět by k tomu měly i jeho nevelké rozměry (2,9 m dlouhý a 1,3 m široký) a nízká hmotnost (údaj zatím není znám). Stroj by se měl pohybovat rychlostí 150 km/h na zemi a 100 km/h ve vzduchu. Vůz-letadlo by měl do módu startu přejít plynule kdykoli během jízdy po zemi. Další technické údaje o Skydriveu zatím jeho autoři neuvádějí, pohon by však měl podle všeho zajišťovat elektromotor. 

Na videu autoři představují svoji počítačovou vizi stroje v pohybu, v závěru můžeme vidět i reálný malý model, který předvádí několikavteřinový let. Shlédnout můžeme také neúspěšný pokus o vzlet jednoho z prototypů, který se zatím elegantnímu Skydriveu z promo videa příliš nepodobá. Protože však partnerem start-upu Cartivator je Toyota, můžeme se oprávněně domnívat, že sen japonských techniků se v nedaleké budoucnosti splní - možná už i při blížící se tokijské olympiádě, jak by si tvůrci Skydriveu přáli. 

Curtiss Autoplane, pokus o létající automobil už z roku 1917. Zdroj: Wikpedia

Sen o létajícím automobilu - říkejme mu třeba autolet - je takřka stejně starý jako létání samo. Už v roce 1917 představil svou vizi létajícího auta Američan Glenn Curtis. Jeho trojplošník Curtiss Autoplane byl třímístný automobil s tlačnou vrtulí a křídly integrovanými do zadní části vozu. Stroj byl ve statické ukázce prezentován na Pan-American Aeronautic Exposition v New York City v únoru 1917, po vstupu USA do první světové války však Curtiss vývoj ukončil. 

V současné době po světě jezdí a v některých případech i létá už několik obojživelníků "země-vzduch". Zatím prvním člověkem na světě, který získal homologaci pro provoz ve vzduchu i na silnici, je přerovský vizionář Pavel Březina. Ten jde ovšem opačnou cestou, než tvůrci Skydriveu - nepostavil létající automobil, nýbrž jezdící letadlo-vírník (psali jsme o něm zde). Mezi vážné kandidáty na komerční provoz skutečných létajících automobilů patří například slovenský Aeromobil, který by se podle výrobce měl brzy začít prodávat (za cca 1,5 mil dolarů).

K nejnovějším projektům létajících aut patří i německý Lilium Jet nebo projekt Vahana evropského konsorcia Airbus. U dvou posledně jmenovaných strojů lze hovořit o létajících automobilech jen obrazně - Lilium Jet ani Vahana nemají ambice po silnici jezdit, pouze na ní i mimo ni kdykoli kdekoli vertikálně přistát a stejně tak znovu odstartovat. Mohou proto úspěšně sloužit jako aerotaxi či v moderním světě sdílení i jako prostředek pro přepravu, aniž by si ho přepravy lačný člověk musel kupovat.

Stroj si jednoduše objednáte k zapůjčení, jeho provozovatel dálkově ovládaný bezpilotní stroj dopraví tam, kam potřebujete, vy se vzduchem dopravíte do kina, na letiště, do práce či jinam a provozovatel autolet dopraví k dalšímu klientovi. Tolik sny. Realita je zatím taková, že zůstáváme s auty na zemi a s letadly ve vzduchu, nicméně sny jsou tu od toho, aby se naplňovaly a neustále se rozvíjející technologie realizaci podobných snů přibližují mílovými kroky.    

-fr-

Zdroj: APEX, Cartivator.com, Aeromobil.com, Wikipedia, Vahana.aero