Škola letecké meteorologie, 13. díl - Vítr I.

Vítr je důležitý meteorologický prvek, ovlivňující zásadním způsobem let letadla.

Při pohybu po vzletové dráze je výhodné použít směr proti vanoucímu větru, jelikož vzletový i přistávací manévr protivítr zkracuje. Při bočním větru je nutno vzít toto v úvahu a počítat s tendencí větru vychýlit letadlo ze směru rozjezdu či dojezdu. Při letu bez kontaktu podvozku se zemí zase vítr ovlivňuje rychlost letadla vůči zemi, groundspeed, a určuje snos letounu.

Vítr vzniká jako důsledek tlakového gradientu. Tlak vzduchu se snaží dostat do rovnovážného stavu a vyrovnává se prouděním z vyššího do nižšího tlaku, podobně jako voda teče z kopce. Hmota vzduchu i vody se při svém pohybu nachází na rotujícím tělese Země a proto se navíc uplatňuje setrvačná síla, daná rotací planety. Tuto sílu nazýváme Coriolisova a projevuje se na kterémkoliv otáčejícím se tělese. Například si ji můžeme vyzkoušet na dětském kolotoči — posadíme se na jeho okraj a kolotoč roztočíme. Při tomto pohybu hodíme míč směrem ke středu kolotoče a zjistíme, že se při jeho letu odchýlí od tohoto směru v tu stranu, na kterou se kolotoč otáčí. Míč si s sebou nese hybnost, kterou měl v okamžiku odhodu. Sčítají se dva vektory hybnosti: jedna hybnost míří k středu kolotoče, kam jsme míč hodili, druhá míří jako tečna k obvodu kolotoče ve směru otáčení. Výslednice pak odchyluje směr letu míče. Podobně se chová i částice vzduchu. Umístíme-li částici na rovník a vzduch se vůči Zemi nehýbe, je bezvětří, pak se částice otáčí spolu se Zemí směrem k východu rychlostí přes 400 m/s. Když se částice vydá směrem k pólu, zachovává si hybnost, jakou měla na rovníku. Čím víc se od rovníku vzdaluje, tím víc se odchyluje od severního nebo jižního směru k východu. Na severní polokouli je to doprava, při větru k jihu je to doleva. Výsledkem je zakřivené proudění vzduchu, což se projevuje třeba spirálovitým tvarem oblačných polí, jaké můžeme vídat na družicových snímcích.

RNDr. Petr Dvořák
Letecký meteorolog, lektor

www.jasno.cz