Letecký ráj v Sinsheimu láká na Concorde, ale pravé poklady ukrývá uvnitř

Byl to náročný den. Přes pět hodin v autobuse skoro až na francouzsko-německou hranici, poctivá 8,5 hodinová směna na místě a znovu pět a půl hodiny směr Praha. Ale stálo to za to. Vítejte v leteckém muzeu v jihozápadoněmeckém městě Sinsheim.

Pohled do areálu muzea směrem na hlavní hvězdy muzea - nadzvukový Concorde a Tupolev Tu-144Přísně vzato, muzeum není letecké, ale technické, leč letadla tu hrají prim. Ať už jsou to největší taháky muzea, legendární supersonicy Concorde a Tu-144 na střeše haly 2, nebo desítky letadel všeho druhu uvnitř výstavních hal. 

Zmínění útlonosí dravci na střeše přitahují obdivné pohledy jako magnet, ale na druhou stranu, když si vystojíte frontu, aby vás turniket pustil na palubu, moc k vidění toho není.

Řady sedadel zakrývá plexisklo, pilotní kabina je k vidění také jen přes plexisklovou zábranu. I tak je ale patrný rozdíl v evropské a sovětské reálně socialistické představě o luxusu na palubě. Ruský letoun má sedačky jak vystřižené z Karosy 70. let, ten britsko-francouzský je vybaven o poznání luxusněji, byť ani on zdaleka nedosahuje dnes běžného standardu.

Nezdá se to, ale Tupolev je o tři metry delší než Concorde - měří 65,7 metru, rozpětí má 28,9 metru. Vystoupat dovedl do 19 km, doletěl až do vzdálenosti 8 204 km rychlostí až 2 500 km/h. Hovoříme však o maximálních hodnotách, které v praxi nebyly běžně dosahovány. Cestující si ho na trase mezi Moskvou a Alma Atou užili jen ve druhé polovině sedmesátých let. Jeho provoz byl velmi drahý, navíc v roce 1978 musel při zalétávání nouzově přistát letoun s imatrikulací CCCP 77111 (po požáru byl následně sešrotován). Lety s cestujícími byly pozastaveny a už nebyly obnoveny. 

Concorde je dlouhý 62,6 metru, rozpětí je 25,6 metru a ve výšce 18 km mohl letět rychlostí až 2 200km/h. Poprvé vzlétl 2. března 1969, ruský stroj o dva měsíce měsíce dříve - na Silvestra 1968. V Sinsheimu mají TU-144D s imatrikulací CCCP 77112, jeho francouzský souputník na střeše muzea má imatrikulaci F-BVFB. Naposledy vezl cestující v roce 2003. 

Jestli máte raději než nadzvukový Concorde nebo Tupolev leteckou dopravní ikonu, americký Boeing B-747, můžete ze Sinsheimu zajet ještě do 30 km vzdáleného Speyeru, kde je další technické muzeum - s perlou právě v podobě obřího jumba. 

Návštěvníky vítá i český letoun L-39 Albatros.

Dopravu supersoniců do sinheimského muzea provázela v Německu velká mediální show, v muzeu můžete vidět i video z přepravy. V Česku podobný kousek letos chystají muzejníci z Kunovic, když chtějí převézt z pražského kbelského letiště slavný naganský epxres  TU-154, který přivezl naše hokejisty se zlatými naganskými olympijskými medailemi. O akci s názvem Velký přelet pravidelně informujeme, naposledy zde. 

Mnohem zajímavější obsah než na střeše skrývají muzejní haly uvnitř. U vstupu na vás dýchne historie kašparovsko-blériotovská, i když v podání německých strojů. Nad pokladnami visí snad nejkrásnější exponát muzea, Hübner-Eindecker z roku 1912. Za turnikety pak stojí i visí desítky dalších strojů nejrůznější doby vzniku i účelu. České duši udělá radost Blaník L-13, Zlín Z-37 Čmelák a hlavně na velice prestižním místě mezi Concordem a Tu-144 umístěný L-39 Albatros. Ten je samozřejmě ještě venku. Tady lze spatřit českou stopu ještě v podobě Iljušinu Il-18 OK-PAI v barvách ČSA, který zde slouží především dětem - vedou z něj hned dva několik metrů dlouhé tobogány.   

Airbus A380 v prodejně suvenýrů.

Zejména hala 1, v níž můžete navštívit také IMAX 3D kino (žel, filmy o letadlech tu neuvidíte, jen sice obrazově krásné, leč na vkus autora až příliš ekologicky vemlouvavé filmy o přírodě), je letadly doslova nabitá k prasknutí. Skutečná letadla pak ještě doplňuje nespočetné množství modelů, a to jak ve výstavní hale, tak v obchodě se suvenýry.

Ze známého sloganu Ceny mírné, obsluha rychlá platí v obchodě se suvenýry pravda jen ta druhá část, ale modely letadel tu mají k mání nádherné. I relativně malé slepovací modely přijdou bratru na 30 eur, nemluvě o půlmetrovém Airbusu A380; ten se k vám přestěhuje jen v případě, že na pokladně odevzdáte tři stovky. V eurech, samozřejmě.

Pár roztomilých leteckých "ptákovin" typu propiska, hrnek nebo čepice se ale v muzejním obchodě koupit za rozumnou cenu dá, a když ne, tak i samotná prohlídka zboží na regálech je docela zajímavá. Zmíněné velké modely A380 nebo B 747 v barvách různých dopravců vypadají opravdu nádherně a velkolepě.

Válečná zóna. Asi nejdokonalejší sekce muzeaPodle subjektivního pohledu autora článku je asi nejpropracovanější částí muzea válečná zóna. Docela dobře by se tu dala natočit evropská varianta hollywoodské Noci v muzeu. Stačilo by málo a ocitnete se na skutečném bojišti. Zrezivělé trosky německé štuky Junkers Ju-87, která se v roce 1943 zřítila do Středozemního moře poblíž Saint Tropéz, ruské, americké i německé tanky shora nalétávané dvacetimetrovým bombardérem Junkers JU-88 tvoří docela dramatickou kulisu a stačí ne moc velká představivost, aby kolem začaly hučet motory, svištět kulky a vybuchovat granáty.

Kouzlo muzea pak dopřává strojům z bojišť druhé světové války možnost se tu potkat s letadly z let budoucích, ať už je to De Havilland Dove z roku 1960, nebo o deset let mladší, nám dobře známý ruský Mig-15.

V muzeu nejsou jen letadla, i když ta nás zajímala nejvíc. Najdete tu i unikátní sbírku vozů Formule 1 nebo historické lokomotivy. Tento pohled do muzea nabízí čtenář Flying Revue Ladislav Jahoda.

Zkrátka, jestli máte rádi letadla a nevadí vám pár set kilometrů strávených na sedadle autobusu nebo auta ráno tam a večer zpátky, cesty do Sinsheimu nebo Speyeru litovat nebudete. 

Text a foto: Jan Dvořák