Všechno v kokpitu létalo kolem mě. Takové turbulence jsem ještě nezažil

Západní Sahara 2016 II. První část mé poslední letošní expedice Západní Sahara 2016 skončila v asi nejznámějším marockém městě Casablanca, přesněji na jeho letišti, docela napínavě. Že se budu muset na přiblížení, finále i pojíždění na stojánku mezinárodního letiště tohoto čtyřmilionového města řídit takřka sám, mě docela překvapilo. Překvapením ale nebyl konec ani ve druhé části expedice.

Expedice Západní Sahara 2016

Trasa: Příbram - Štrasburk - Limoges - Pamplona - Santiago de Compostella - Benavente - Faro - Casablanca - Agadir - Dakhla - Moulay ali Charif - Oujda - Tangier - Grenada - Valencia - Andorra - Montpellier - Genova - Bergamo - Příbram
Start a cíl: Příbram, LKPM
Začátek: 16. října 2016 (dle počasí)
Konec: 28. října 2016
Délka: 10 000 km
Doba letu: 50 letových hodin
Letadlo: Dynamic WT-9, OK-LEX
Posádka: Jiří Pruša
Pořádala: Flying Revue

Casblanca - Agadir

Pátek byl dnem dobrých a špatných zpráv. Ty dobré: Bezproblémový let z Casablancy do Agadiru, navíc se díky přátelům z ABS Jets podařilo získat povolení pokračovat v sobotu z Agadiru na jih do Dakhly (GMMH), což nebylo tak snadné.

Byrokracie je tu poměrně "vyspělá", skoro ještě vyspělejší než v Karibiku, kde jsme si s ní užili také svoje. Ani s palivem to nebylo jednoduché. Představa: přistanu-natankuji-odletím tady totiž tak docela nefunguje, kromě toho agadirští jevili značné známky nepokoje nad bankovkami, které jsem tu vybral z bankomatu, a povolili, až když jsem vytáhl zbývající eura. V Dakhle bych už ale neměl zaplatit čím, naštěstí se kolegům z ABS Jets podařilo na dálku zařídit, že mi Maročané dodají benzín do letadla na fakturu. 

"Zatčení"  To vše ale až později, nejdřív jsem si měl zavzpomínat na loňský Čeljabinsk. Při odletu z Casablancy mě totiž místní uniformovaný strážce letištního pořádku přiměl vzpomenout si na komickou scénku z loňské cesty po Sibiři. Možná si vzpomenete, že tu Petra Nikolaeva při naší cestě po stopách československých legionářů zatkla tamní policie a donutila ho smazat záznamy z kamery, které pořídil na čeljabinském nádraží.

Tak mně se v Casablance přihodilo něco podobného - když jsem točil mobilem rychlé předstartovní video, kde se vzal, tu se vzal, byl tu jakýsi místní plukovník s doprovodem a donutili mě záznam z mobilu smazat také. Naštěstí je to uspokojilo a já mohl pokračovat k letadlu. Ovšem stejně jako den předtím při příletu, i dnes jsem musel celé asi tři kilometry ke stojánce urazit pěšky. Vtipné bylo, že focení strážcům vadilo, že se ale docela cizí chlapík s batohem na zádech prochází po mezinárodním letišti kolem ranveje, to je ani trochu nevzrušovalo...

Pobřeží Západní Sahary. 120 km přes moře na druhé straně leží Kanárské ostrovy. Přefoceno nouzově mobilem z displeje fotoaparátu.

Notebook zkolaboval  Nu ale odstartoval jsem, a do Agadiru dorazil bez potíží. Špatnou zprávou pro online zpravodajství z expedice a jak se ukázalo po návratu do Prahy i pro mě vůbec byla ta, že v Agadiru utrpěl smrtelnou ránu můj notebook. Celník si chtěl počítač prohlédnou a při tom mu vyklouzl z pouzdra na zem.

Poučení: vždycky zapínejte u pouzdra na notebook zip. Všechny snahy o nastartování notebooku jsou i skoro dva týdny po návratu marné, co hůř, harddisk se dokonce příčí vydat i data. Společně s týlovou podporou z Prahy jsme naštěstí vymysleli nouzovou variantu - pořizování fotek mobilem a jejich odesílání přes Skype. Než jsem to tak za letu začal dělat, přefotil jsem alespoň obrázky z displeje fotoaparátu. Fotky jsou pochopitelně hodně nekvalitní, ale na druhou stranu zase docela autentické.

Mísení horkého pouštního a studeného mořského vzduchu vytváří mlhu a nízkou oblačnost.

Agadir - Dakhla

Povolení na dálku  Získat povolení pro let do nejjižnějšího bodu trasy - města Dakhla - nebylo samo sebou, stálo mě notně úsilí a diplomacie. Na letišti jsem totiž den před plánovaným odletem víceméně náhodou zjistil, že pro lety jižně od Agadiru vyžaduje místní ŘLP speciální povolení. Není to sice nikde oficiálně napsáno, ale bez povolení mě tam prý prostě nepustí. To by samozřejmě ohrozilo část expedice a tak jsem požádal o pomoc opět dispečink ABS Jets. Na mně zůstala celodenní komunikace s místními autoritami, které chtěly stále více a více dokumentů a informací. Sice jsme se na sebe všichni pořád usmívali, ale chvílemi to bylo jen s velkým sebezapřením. Do poslední chvíle to bylo napínavé a už jsem chystal krizový scénář. Nezbylo než čekat. Udělali jsme, co jsme mohli, teď už to není v našich rukách…

Agadir - Dakhla, let podél pobřeží ve stopách Aeropostale.

Úžasný let podél pobřeží  Nakonec to vyšlo, tak jsem mohl vyrazit na poslední úsek, jenž jsem letěl ve stopách slavné letecké pošty Aeropostale (létal tu i slavný Antoine de Saint-Exupéry). Let z Agadiru do Dakhly, podobně jako let z Casablancy do Agadiru, jsem si užíval. Byly to hodně dlouhé etapy (kolem šesti hodin ve vzduchu) zpestřené vždy na začátku a konci místní byrokracií, ale zážitky z letu byly úžasné. Desítky kilometrů písečných dálav mizí na obzoru, pod vámi větrem a oceánem vybroušenými zuby Sahara padá do moře. Letěl jsem nad mořem poměrně nízko, kolem pěti set stop, po levé ruce pobřeží, které z moře stoupalo do podobné výšky, v jaké jsem letěl pár desítek či stovek metrů od pobřeží já, tak jsem ho mohl dobře pozorovat. I když popravdě, moc pestré to nebylo. Sem tam nějaká vesnice či oáza nebo vrak lodi, jinak poušť. Vzrušující to ale bylo zcela bezpochyby, vše po pravé ruce dokresloval nekonečný Atlantik. 

On -line speciál Západní Sahara 2016

Expedici jste jako už tradičně mohli sledovat on-line ve webovém speciálu Západní Sahara 2016. Najdete zde deníkové zápisky, on-line pozici letadla na mapě a samozřejmě články, videa a fotky.
Výběr fotografií z celé expedice najdete zde, videa tadytady. Předchozí expedice USA 2016, Karibik 2016, Irsko 2016, Alpy 2015 a další najdete najdete zde.

Co je zajímavé, žádná vedra, která jsem na Sahaře čekal, se nekonala. V letadle bylo sice trochu tepleji, ale na zemi obvykle příjemných cca 24- 25 °C. Přece jen léto už bylo daleko za námi i tady. Dakhhla je nevelké městečko ležící na zhruba 50 km dlouhém apendixu, který od pobřeží odděluje 10 km záliv. 

Letiště v Dakhle vypadá velmi pěkně. Neodolal jsem, a i tady si dopřál foto do své sbírky "Nadšení čtenáři Flying Revue". Začíná se pěkně rozrůstat. Dnes jsem docílil nejjižnějšího bodu trasy, zítra mě čeká let opět k severu, od pobřeží se ale už trochu odkloním a nocovat chci už na dohled pohoří Atlas, ve městě Ouarzazate. To jsem ještě netušil, že zítřejší let bude docela drama... 

Dakhla - Ouarzazate

Rekord!   Dnes byl den rekordů. A také pořádně větrný den. Doslova. Vítr, který si mé letadlo přivlastnil při obletu a přeletu pohoří Antiatlas (jižní souputník Velkého Atlasu), mi přivodil zážitky, na které jen tak nezapomenu. První: díky 100km/h větru jsem letěl v Dynamicu vůbec nejvyšší rychlostí, jakou jsem v něm kdy docílil - 300km/h proti zemi. Z toho 200 km/h dodal Dynamic a 100 km/h vítr. Notně turbulentní vítr, nutno dodat!

Pohoří Malý Atlas (Anti-Atlas) jižně od hlavního pohoří Atlas. Vrcholky Anti-Atlasu se tyčí do výšky cca 1800 metrů zatímco Atlas má nejvyšší vrcholky až 4000 metrů

Turbulence, jaké jsem ještě nezažil   Zážitek číslo dva, poměrně dost nepříjemný - dvě hodiny silných turbulencí, jaké jsem dosud nezažil. Rotory na jižní straně Antiatlasu mocně smýkaly s letadlem ve všech směrech. Cokoli nebylo přivázáno, létalo kolem mě jako z vystřelené z granátometu, takže jsem musel během turbulence při ne úplně jednoduché pilotáži myslet ještě na to, aby mě něco nebacilo do hlavy a aby let bez úrazu přežil i kryt kabiny Dynamicu. Na jednu stranu tyhle situace nijak zvášť neprožívám, musím ale přiznat, že dvě hodiny turbulencí v 300 km/h rychlosti člověka docela vyčerpají. Že byste se mohli napít, na to můžete směle zapomenout. Musím přiznat, že v takových chvílích jsem vážně rád, že letím sám, protože to opravdu není pro každého...

Tady jsem nevěděl, jestli doletím do cíle: Remaining time OK-LEX vlevo (4:55h) a Total remaining co se týče zbývající trasy (vpravo - 4:43 h.) jsou skoro stejné a já v té chvíli letěl v silném protivětru. Takže to nevypadalo úplně dobře.

Doletím?   Turbulence - i když slabší - jsem si užil i v první části letu. Ještě nad pobřežím (nejprve jsem letěl z Dakhly k severu podél pobřeží, teprve asi po dvou třetinách cesty jsem uhnul do vnitrozemí) bylo poměrně hodně stoupavých proudů a co vlet do nich, to rána. Občas mi ale pomohly, protože se mi je podařilo využít ke zrychlení. Právě v té době (asi pět hodin letu do cíle) to totiž nevypadalo, že bych do plánovaného Ouarzazate vůbec dokázal doletět.

Trasa expedice Západní Sahara 2016Silný protivítr mě zabrzdil natolik, že hodnoty pro dolet a vzdálenost cíle byly skoro stejné, tedy žádná rezerva. Ve chvíli, kdy jsem mi displej ukazoval do cíle ještě 4:43 hod a 920 km, hlásil zároveň, že za současných podmínek uletím na zbývající palivo už jen 960 km (4:55 hod.). Záložní letiště jsem pochopitelně k dispozici měl, ale nechtělo se mi na něj - znamenalo by to den ztráty. Takže jsem pořád oba údaje sledoval a přepočítával, jak to vychází. Mozek se tedy nenudil... 

Nejdelší let v životě  Pod Antiatlasem se ale vítr otočil a začal mě hnát o 100 km/h rychleji, než kolik umí samo letadlo, takže se to v dobré obrátilo. Dokonce jsem do Ouarzazate, města mezi oběma Atlasy, doletěl podle plánu. Když jsem se dostal z letiště, bylo už šero a já byl rád, že si můžu na hotelu odpočinout. I tak jsem ale zaregistroval, že mi dispej OK-LEX ukázal další rekord - dnes jsem letěl nejdelší dobu v životě bez mezipřistání: ve vzduchu jsem byl 6 hodin a 33 minut.   

V poslední části reportáže z expedice nás čeká ještě další rekord, filmové ateliéry, které u nás málokdo zná, ačkoli se tu točil například film Gladiátor a jindy se po městě procházel třeba Brad Pitt. Ukážu vám také skutečnou perlu Maroka, přístav Tangier, a na závěr - už v Evropě - se společně vydáme přes Andorru a Pyreneje na můj oblíbený altiport Courchevel. 

Jiří Pruša, Jan Dvořák