Projekt CID neboli „Controled Impact Demonstration“, byl na svou dobu velmi ambiciózním společným projektem FAA a NASA.

Jeho cílem bylo otestovat náraz letadla Boeing 720 do překážky během přistání a současně ověřit funkčnost experimentální přísady do paliva, která měla významným způsobem snížit jeho hořlavost.

Boeing 720-027 N113 Federální letecké správy. (Foto: FAA)

Po čtyřech letech plánování a příprav Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) a Federální úřad pro letectví (FAA) provedly záměrnou havárii s dopravním letadlem Boeing 720, aby otestovaly novou experimentální přísadu do paliva. Ta měla snížit počet a intenzitu požárů po haváriích a významně zvýšit šanci cestujících na přežití. Do standardního komerčního leteckého paliva JP-5 byla přidána látka snižující vznik aerosolu, čímž vzniklo palivo AMK neboli "Anti-Misting Kerosene". Palivové nádrže dopravního letadla byly naplněny směsí AMK o celkovém objemu 16 060 galonů (10 794 litrů). Na sedadla cestujících byly umístěny figuríny pro crash testy a letoun byl vybaven všemi možnými měřicími přístroji.

Záběr z cvičného letu. NASA 833 se zvedá po cvičném přiblížení k místu dopadu na Rogers Dry Lake. Písmeno „X“ označuje plánovaný bod přistání. (Foto: NASA)

Stroj, který byl pro tento test vybrán létal u NASA jako NASA 833. Šlo o dopravní letadlo Boeing 720-027, registrace FAA N833NA, které bylo pro tento okus upraveno tak, aby ho bylo možné pilotovat dálkově. Zkušební pilot NASA Fitzhugh Lee ("Fitz") Fulton, Jr. řídil NASA 833 z pozemní stanice NASA Dryden Remotely Controlled Vehicle Facility. Před vlastním testem bylo s tímto dálkově ovládaným strojem uskutečněno více než 60 letů.

„Cestující“ odpočívají před letem na palubě Boeingu 720 NASA, N833NA. (Foto: NASA)

Zkouška byla naplánována tak, aby letadlo provedlo mělké přiblížení pod úhlem 3,8° na připravenou dráhu na východní straně jezera Rogers Dry Lake na Edwardsově letecké základně. Letadlo mělo přistát na břicho s co nejmenším, ideálně nulovým náklonem a poté „po břiše“ sklouznout do skupiny překážek, zvaných „Rhinos“ neboli nosorožci, které by rozřízly křídelní nádrže. Trup a kabina pro cestující by zůstaly neporušené. NASA a FAA odhadovaly, že by to všichni cestující mohli "přežít". Všechny provedené zkušební lety před vlastním testem napovídaly, že je možné, aby vlastní test proběhl podle předpokladů. Ale nestalo se tak.

Fitz Fulton za dálkovým řízením Boeingu na základně Dryden (Foto: NASA)

Když Boeing 720 při konečném přiblížení klesal, jeho příď se vychýlila doprava a letoun se dostal napravo od osy dráhy. Poté se vychýlil zpět doleva a přešel do oscilace zvané "Dutch roll". Výška rozhodnutí o zahájení „go-around“ byla 150 stop (45,7 m) nad hladinou dna jezera. Fitz Fulton se domníval, že má dost času na to, aby NASA 833 vrátil na středovou čáru, a odhodlal se ke zkušebnímu přistání. V důsledku zmíněných oscilací však došlo k nárazu levého křídla dopravního letadla do země, přičemž vnitřní motor na levém křídle (číslo dvě) se nacházel těsně vpravo od středové čáry.

Těsně před přistáním začal Boeing 720 oscilovat (Dutch roll). Příď letadla se vychýlila doleva, levé křídlo se propadlo a narazilo do země dříve, než bylo plánováno. Všechny čtyři motory stále pracovaly na plný plyn a letoun se nacházel vpravo od osy dráhy. (Foto: NASA)

Podle zkušebního plánu měly být všechny čtyři motory letadla staženy před nárazem na volnoběh, ale zůstaly na plném plynu. Náraz levého křídla vychýlil dopravní letadlo doleva a místo toho, aby trup prošel nepoškozený překážkami, došlo k roztržení prostoru pro cestující. Další překážka se zařízla do motoru číslo tři (na pravé straně křídla) a otevřela jeho spalovací komoru. Při protržení palivových nádrží v křídlech se do otevřené spalovací komory motoru, který stále běžel na plno, rozstříklo palivo.

NASA 833 klouže k překážkám a otáčí se doleva. Boeing 720 dosáhl zamýšleného bodu přistání, ale je stále napravo od středové čáry. (Foto: NASA)

Palivo se vznítilo a explodovalo v obrovské ohnivé kouli. Plameny okamžitě pronikly do prostoru pro cestující. Jak Boeing 720 klouzal po dráze, pokračoval v otáčení doleva a došlo k odlomení pravého křídla, i když trup zůstal ve vzpřímené poloze.

Jakmile letadlo narazilo do překážek, protrhly se palivové nádrže, roztrhl se motor číslo tři a došlo k otevření prostoru pro cestující. Palivo se okamžitě vznítilo. (Foto: NASA)

Při odlomení pravého křídla došlo k prasknutí jeho palivových nádrží a většina byla vstříknuta přímo do plamenů.

Pravé křídlo se odlomilo a roztrhly se palivové nádrže. Do ohnivé koule se dostalo téměř 8 000 galonů (30 000 litrů) leteckého paliva. (Foto: NASA)

Uhašení plamenů rozsáhlého požáru trvalo více než hodinu. Zkouška přísady do paliva snižující jeho hoření byla jednoznačně zcela neúspěšná. Zkušební inženýři po vyhodnocení všech záznamů odhadovali, že 25 % cestujících mohlo nehodu přežít, nicméně bylo „velmi spekulativní“, že by někdo z nich mohl uniknout z hořícího a zakouřeného prostoru pro cestující.

Hořící vrak letadla NASA 833 se zastavuje na dně Rogers Dry Lake. Hasičům trvalo více než hodinu, než požár uhasili. (Foto: NASA)

Ve finále tak test proběhl mnohem reálněji, než zkušební týmy předpokládaly. Rozbor testu a jeho výsledky přispěly k provedení řady opatření, které z dlouhodobého hlediska přispěly ke zvýšení bezpečnosti letecké dopravy.

Text: Michal Beran