Přes Alpy na tygrovi s pětasedmdesáti koňmi

Flying Revue 4/2019      Hanibal sice překročil Alpy se sedmatřiceti slony, ale také s podporou veliké armády. Já jsem ty samé hory přeletěl sám, s ultralehkým dvouplošníkem poháněným motorem Walter Mikron o síle 75 koní.

Letěl jsem replikou dvouplošníku v měřítku 1:1, takže vlastně s „velkým“ letadlem. Italsky mu říkám důvěrně „Tigrone“, prostě Velký tygr. Všechno to začalo dost dávno, když mi učarovaly klasické tvary jednoho z nejklasičtějších dvouplošníků všech dob, britského de Havillandu DH 82 Tiger Moth.

Létat s vlastním Tiger Mothem byl dlouho jen vzdálený sen. A teď stojím na letišti a po měsících čekání, technických potíží a vyřizování dokumentace přišel čas odvézt si vysněné letadlo, i když jen v podobě UL repliky, domů do Itálie. Ale po pořádku.

Je to přesně tak, jak říká Richard Bach v jedné své knize: „Když něco chcete, tak toho dosáhnete. A pokud jste toho nedosáhli, tak jste to asi nechtěli.“ A takhle to opravdu funguje. Považte, jaká je to náhoda. Před dvaceti léty jsem si koupil malý modýlek Tiger Motha, úplně stejně zbarvený jako ten můj skutečný a pořád jsem ho měl vystavený na očích na svém psacím stole. Sedm let už mám na kufru auta nálepku s Tiger Mothem. A aby toho nebylo málo, než jsem začal lítat s ultralighty, lítal jsem s rádiem řízenými modely a jedním z nich byl nádherný dvoumetrový Tiger Moth, který ale bohužel mezitím už zmizel někde v temnotách hangáru. Tolik „náhod“ najednou…

Před rokem mi kamarád k narozeninám daroval přívěsek na klíče. Jak jinak než s Tiger Mothem. No a před pár měsíci mi přeposlal inzerát s jasnou výzvou: Tiger Moth na prodej. Bylo to unikátní letadlo se zajímavou historií, ultralehká replika britského originálu postavená v původní velikosti, tedy měřítku 1:1.

Vznikla v roce 2001 a pokud vím, tak v jednom jediném kuse. Létala v Kindernayově „Létajícím cirkusu“ v Čechách, pak se s ním dostala i na Kanárské ostrovy a nakonec skončila v Německu. S mým kamarádem, akrobatickým pilotem, jsme tam v únoru 2014 vyrazili, abychom se na letadlo podívali. Jakmile jsem ho spatřil, věděl jsem, že bylo postaveno pro mne. Jako by snad na mě celou tu dobu tady čekalo, zastrčené v hangáru někde daleko v Německu.

Ukázalo se, že předchozí majitel s ním za sedm let nalétal jen asi dvacet hodin a Tiger Moth byl v dobrém technickém stavu. I tak však přípravy na přelet přes Alpy do Itálie, kde žiji a pracuji, trvaly velmi dlouho.

Ale konečně nadešel den, na který jsem tak dlouho čekal, den, kdy vyrazím se svým letadlem domů do Itálie. Více o tom, co následovalo, se dočtete na stránkách Flying Revue. Snad jen podotknu, že kromě mé vnitřní radosti a zadostiučinění mi tento let vynesl i uznání anglického Aeroklubu „Devon Strut“, jehož jsem členem. Pohár „Les Dray Cup“ udělovaný za „Airmanship achievements” mi byl udělen v roce 2014. Od té doby mi pyšně trůní na mém psacím stole.

Text: Míla Míšek

Foto: M. Míšek a jeho archiv