Přelety velkých letišť a měst 1: USA

Flying Revue 2/2019    Přelety velkých letišť jsou neobyčejně vzrušující pilotní disciplínou. Získat povolení k přeletu není vždy jednoduché, a tak někdy visí doslova na vlásku v závislosti na situaci i osobě řídícího, jehož o povolení přeletu žádáte. Když se to ale podaří, je to velká radost.

Přelétávat velká dopravní letiště nebo zajímavá velká města je pro VFR pilota výzva – je potřeba zvládat postupy létání v řízeném prostoru, nebát se komunikovat s profesionálními řídícími, mít potřebné informace o názvech a poloze navigačních bodů, trasách, výškových hranicích i rozměrech TMA/CTR každého takového letiště. K tomu je pak potřeba také trochu štěstí, že narazíme na řídícího, který má pochopení a zároveň také není ani on, ani letiště právě zcela zahlcené dopravním provozem.

Záleží také zvyklostech a předpisech země, ve které chceme takový přelet řízeného letiště nebo velkého města praktikovat. Dneska se věnujeme situaci v USA, kde se na přeletu řízeného letiště lze domluvit téměř vždy. VFR provoz tam není brán jako nutné zlo, ale jako plnoprávná součást leteckého provozu. Jen nesmíte přiletět zrovna do špičky dopravního provozu.

V Evropě je to obvykle složitější – ne ve všech zemích a ne na všech dopravních letištích vám průlet CTR nebo přelet letiště povolí. V některých evropských zemích je přelet možný také jen pokud jste si podali letový plán, jehož součástí je i průlet CTR daného letiště s vyznačenými body vstupu/výstupu i trasou v rámci CTR.

Kromě znalostí a kapacity je verdikt nad vaší žádostí často také věcí psychologie a odhadu vašich schopností řídícím. Pokud bude VFR pilot chtít prolétávat CTR dopravního letiště v provozní špičce (například v pondělí dopoledne) a při vyžadování povolení průletu bude ve své komunikaci koktat nebo prokazovat neznalost místní situace, pak se nelze řídícímu divit, že takového pilota odmítne.

Prostě nechce nebo si nemůže dovolit ohrozit systém tím, že do CTR řízeného letiště pustí někoho neznalého, a navíc, když má na starosti množství dopravních letadel a v nich spoustu cestujících. To, jestli se dostanete nad centrum přilehlého města, samozřejmě také záleží na směru letištní dráhy, která je zrovna aktivní. Samozřejmě, že pokud je aktivní dráha, jejíž prodloužená osa vede nad městem, tak vás tam prostě nikdo nepustí.

» Co si také přečtete ve Flying Revue č. 2/2019:

Takže pokud se na přelet dopravního letiště nebo středu města ležícího v CTR budete chystat, pak kromě prostudování navigačních bodů, výškových a půdorysných charakteristik TMA i CTR a veškerých potřebných předpisů myslete i na to, kdy lze očekávat nižší dopravní provoz. Také si připravte potřebnou komunikaci a průlet vyžádejte zdvořile.

Pro řídícího obvykle představuje VFR provoz nad letištěm jen víc práce a nutnost větší pozornosti, a tak je potřeba to už ve stylu podání vaší žádosti respektovat. Někdy je také dobré, a některá letiště to doporučují, si před vzletem na věž letiště zavolat a průlet CTR si domluvit telefonicky. Výhoda takové možnosti je v tom, že řídící vám může například říct, ať hodinku počkáte a pak že bude menší provoz.

Také se můžete domluvit na navigačním bodu, ze kterého se máte ohlásit, výšce přeletu, vaší činnosti atd. Je taky příjemné, když se za letu nahlásíte a nemusíte už nic dlouho vysvětlovat, protože o vás prostě na věži vědí.

V této sérii článků se podělíme o zkušenosti z přeletů z letišť v různých zemích. Dnes se tedy budeme věnovat letištím a městům v USA. 

Text a foto: Jiří Pruša